Lhal, předstíral zděšení. Vraha z Kvadratury ženy usvědčil psí chlup

Pozorní diváci legendárního normalizačního seriálu 30 případů majora Zemana si v závěrečných titulcích patnáctého dílu s názvem Kvadratura ženy možná všimnou drobné, ale poměrně zásadní nepřesnosti. Zatímco vrah mladé ženy se v této epizodě jmenuje Šíp, v titulcích je uvedeno jiné jméno – Šmíd.

Proč takový detail zmiňovat? Protože Miroslav Šmíd bylo jméno skutečného vraha, který na jaře 1951 zabil a rozčtvrtil svou mladou kolegyni Hertu Černínovou. A právě na základě tohoto děsivého zločinu pak vznikl jeden z dílů Majora Zemana, který autoři zasadili do roku 1958.

Záměna jmen Šíp/Šmíd je navíc důkazem, jak se Kvadratura ženy poměrně přesně drží dobových reálií včetně zjištění totožnosti rozřezané ženy, pátrání po pachateli a jeho usvědčení. Mimochodem: pravděpodobným vysvětlením „nesouladu“ příjmení je to, že původně se měl brutální vrah v seriálu skutečně jmenovat Šmíd, ale na poslední chvíli se rozhodlo o změně na Šíp – v titulcích ovšem zůstala původní varianta.

Ačkoli seriál 30 případů majora Zemana byl pojat především jako ideologické a propagandistické dílo, několik epizod se víceméně drželo detektivního žánru, a komunistické „vaty“ tam bylo pomálu nebo vůbec žádná. Mezi ně patří právě Kvadratura ženy – byť v pozadí natáčení se to bez ideologie i tak neobešlo.

Případ Miroslava Šmída, respektive vybrané epizody seriálu, je součástí cyklu besed, které zorganizoval Ústav pro studium totalitních režimů spolu s Muzeem Policie ČR a Českou televizí. Odborníci analyzují několik dílů s konkrétními dobovými případy a vysvětlují jejich historické pozadí a souvislosti.

„Seriál je ukázkou angažované tvorby Československé televize za normalizace. Tato angažovanost je v tomto případě znásobena manipulací historických faktů a samotné podstaty jednotlivých případů a jejich dotváření pro politické vyznění. Kvadratura ženy je jedním z několika málo dílů seriálu, které se drží detektivního žánru,“ uvedl historik České televize Daniel Růžička.

Filmový historik Petr Kopal z Ústavu pro studium totalitních režimů potvrdil, že na této epizodě je pozoruhodné, že navzdory své temné a velmi brutální zápletce patří mezi díly, v nichž není hlavním tématem boj se státním nepřítelem. „O to zajímavější je sledovat, jak seriál pracuje s obrazem kriminality a policie a jak z reálného případu vytváří dramatický příběh,“ řekl Kopal.

Skutečný případ rozčtvrcené mladé ženy se začal psát 23. dubna 1951, kdy František Srp a Václav Slezák, obsluha zdymadla v Klecánkách severně od Prahy, vylovili z Vltavy balík zachycený na česlech. V něm objevili torzo ženského těla bez hlavy a bez nohou.

Po prvním ohledání se zjistilo, že jde o ženu ve věku 25 až 30 let, spíše menší postavy, vážící asi 60 kilogramů. O několik dní později se podařilo najít i zbytek těla, na čemž se podíleli právě Srp se Slezákem, velcí znalci Vltavy. Podle dobového protokolu tvrdili, že balík připlul „od levého břehu, to je od roztockého břehu, neboť voda skládá ke střednímu poli a vodové propusti…“

Na konci dubna pak potápěči nalezli v hloubce 2,5 metru kufr, v němž byly uloženy nohy a hlava. „Zásadním vodítkem, které nakonec vedlo ke zjištění totožnosti zavražděné, byla asi 35 centimetrů dlouhá jizva na pravé polovině zad, pod níž byla zjištěna další zhojená jizva dlouhá pět centimetrů,“ sdělil ředitel policejního muzea Radek Galaš.

Obě tyto jizvy svědčily o prodělané operaci hrudníku, takzvané torakoplastice, která se dělávala zejména při léčbě tuberkulózy. Právě na tuto jizvu odkazuje v seriálu 30 případů majora Zemana doktor Veselý v podání Vladimíra Ráže.

Poté, co si vyšetřovatelé prošli lékařskou dokumentaci a porovnali ji s pohřešovanými osobami, ukázalo se, že obětí je 25letá Herta Černínová. Byla vdaná, bezdětná, neměla milence. Pracovala jako účetní pražského národního podniku Obnova v dnešní Opletalově ulici, byla svědomitá, spolehlivá.

Podstatné bylo, že 17. dubna 1951 odešla do nedaleké České národní banky pro výplaty, vyzvedla 67 tisíc korun, ale zpátky se už nevrátila. Kriminalistům se ale nepodařilo nalézt jediného svědka, který by ji v osudný den viděl odcházet s cizím člověkem. Detektivové také vyloučili, že by ji někdo násilím zavlekl do auta a unesl.

Jednou z verzí bylo, že Herta peníze na výplaty ukradla a utekla do Německa, kde měla příbuzné. Také proto se o případ začala zajímat StB. Za nejpravděpodobnější ale vyšetřovatelé považovali to, že žena nastoupila do auta k někomu, koho znala.

Klíčovým důkazem se nakonec ukázal obyčejný psí chlup, který našli policejní technici na dece, do níž byla zabalena část těla. Černobílý foxteriér má v Majoru Zemanovi stejné jméno jako ve skutečnosti – Teryk.

Jednou z osob, s níž kriminalisté při vyšetřování hovořili, byl i Černínové kolega Miroslav Šmíd, který v podniku Obnova pracoval jako účetní, i když v jiné provozovně. Zprvu se choval sebejistě, postupně ale u zkušených vyšetřovatelů rostlo podezření, že je pachatelem.

Při výslechu uváděl nepřesné informace, jako alibi sdělil, že byl od 17. do 24. dubna každý večer doma, což ale nebyla pravda. Opakovaně byl navíc viděn s blondýnou, která měla psa – foxteriéra. O Černínové do protokolu vypověděl: „Slyšel jsem cosi, že je mrtva, také se ale tvrdí, že utekla s penězi za hranice. Já se o takové věci nezajímám.“

Podezření u vyšetřovatelů zesílilo také proto, že se Šmíd inkriminovaný den vrátil do práce převlečený a na stole mu chyběly kancelářské nůžky. Kriminalista Miloslav Nečásek, který se na vyšetřování také podílel, se pak rozhodl pro neobvyklý „psychologický pokus“.

Naložil zadrženého Šmída do služebního auta a odjel s ním do Ústavu soudního lékařství, kde podezřelému nechal předvést rozřezané tělo Herty Černínové (v seriálu paní Truhlářová). Ve 30 případech majora Zemana z toho vznikla legendární scéna, která byla posléze různě parodována.

„Proč mi ukazujete takovou hrůzu,“ říká v Kvadratuře ženy účetní Šíp v podání Vladimíra Salače, který se snaží působit zaskočeně, šokovaně. „Anebo snad… To má být paní Truhlářová…“ dodává. I v tomto případě se filmaři snažili držet reality.

Vyšetřovatel Nečásek tuto epizodu následně popsal takto: „V obličeji byl sinalý, rty měl sevřené, vytřeštěně zíral bez pohnutí na kusy mrtvoly, bál se odvrátit oči, aby se nesetkal s našimi zraky… Napětí se stupňovalo, až dosáhlo vrcholu…“ Načež Nečásek přidal i autentickou výpověď Šmída: „Tohle, že je paní Černínová? To je hrozné, kdo jí to mohl udělat…?“

Miroslav Šmíd se narodil v listopadu 1917 v Bykoši u Berouna, naposledy měl trvalé bydliště v Nebušicích. Byl ženatý, měl dvě děti, doma působil jako vzorný manžel. Jenže vedl dvojí život. „Měl rád rozmařilost a přepych, rád byl středem pozornosti. Rád se bavil,“ uvedl ředitel policejního muzea Galaš, podle něhož dokázal Šmíd utratit za noc až 30 tisíc korun.

Kriminalisté zjistili, že udržoval milenecký poměr s Věrou Holánkovou, které platil byt ve Vršovicích. Holánková to při výslechu potvrdila, stejně jako to, že vlastní foxteriéra Teryka. Šmíd jí dokonce platil měsíčně sedm tisíc korun, takže nikde nepracovala. Ve vršovickém bytě, kde žila se svojí matkou Aurelií Křížovou, objevili kriminalisté stopy po krvi.

Při dalším výslechu už Šmíd rezignoval a k vraždě se přiznal. Jeho motiv byl čistě zištný. Byl podvodník, měl ohromné dluhy a potřeboval peníze. Osudného 17. dubna vylákal Hertu Černínovou pod záminkou zakoupení psacího stroje do „mileneckého“ bytu.

„Předstíral náhodné setkání, ale pravdou bylo, že na ni čekal před bankou. Černínové sdělil, že pojedou do Vršovic, do bytu, který patří jeho tetě, a že jí zde předá za psací stroj zálohu osm tisíc korun,“ popsal událost Radek Galaš.

V bytě jí nalil likér, odešel do předsíně, kde z aktovky vyndal závaží, kterým pak sedící Černínovou udeřil do hlavy. Posléze ji ještě kancelářskými nůžkami pětkrát bodnul do oblasti srdce. Mrtvolu nechal v koupelně ve vaně, přikryl ji zakrváceným kobercem, na polici v kuchyni nechal vzkaz, aby jeho milenka a její matka nechodily do koupelny, a odešel.

Když se pak vrátil, zjistil, že se mu mrtvola nevejde do kufru, a tak se rozhodl tělo rozřezat. Vzal si z kuchyně dlouhý nůž s pilovým ostřím na krájení chleba a dal se do práce. Pokud narazil na kost, ukroutil ji.

Jakmile byl hotový, vrátil se do kuchyně, omyl nůž a společně s Holánkovou a Křížovou zasedl k večeři. Chléb si přitom krájeli stejným nožem, kterým před chvilkou porcoval tělo zavražděné ženy. Tím si pak namazali na chléb paštiku. Šmíd se posléze oběma spolubydlícím přiznal, že v bytě usmrtil člověka.

„Všichni tři si slíbili, že o případu již nebudou mluvit,“ řekl Galaš. Jenže už za pár dní měli v patách policii. Miroslav Šmíd byl odsouzen k trestu smrti, popraven byl v pankrácké věznici 18. prosince 1952. Jeho milenku a její matku pak soud poslal na deset, respektive osm let do vězení.

V roce 1976 vypracoval šéfredaktor Ústřední redakce armády, bezpečnosti a brannosti Československé televize plukovník Miloslav Broumský charakteristiku vybraných dílů seriálu 30 případů majora Zemana včetně Kvadratury ženy.

Mimo jiné napsal: „V konsolidované zemi se u některých deklasovaných kriminálních živlů objevují maloburžoazní, spotřebitelské sklony, které se pro touhu po pohodlném životě a penězích neštítí ani zločinu.“ Bez ideologie se Major Zeman zkrátka neobešel ani v relativně čistých kriminálních epizodách.