Přátelil se s Chagallem. Český malíř z Montmartru měl tragický osud

Pocházel z německy mluvící rodiny židovského obchodníka s obilím v Kralupech nad Vltavou. Když ale po studiích v Mnichově procestoval Evropu a roku 1908 se usadil v kosmopolitní Paříži, přejmenoval se Jiří Karpeles na Georgese Karse. Právě pod tímto jménem jej s podtitulem Čech v Paříži připomíná právě otevřená retrospektiva jeho děl v pařížském Muzeu židovského umění a dějin, na níž spolupracovala pražská Národní galerie. Výstava potrvá do 14. března 2027.

Kars, který žil v letech 1880 až 1945, se ve francouzské metropoli rychle stal součástí živého uměleckého prostředí čtvrti Montmartre. Oženil se s baletkou a do jejich bytu docházeli malíři Marc Chagall a Chaïm Soutine. Přátelil se také s osobnostmi, jako byli Guillaume Apollinaire, Max Jacob, Juan Gris či Maurice Utrillo.

Ve Francii zůstal do první světové války, kdy musel narukovat jako důstojník nepřátelské rakouské armády. Bojoval na frontě v Haliči a dostal se dokonce do ruského zajetí. Po válce se ale vrátil do francouzské metropole. Ještě ve 20. a 30. letech pravidelně vystavoval v pařížských salonech i galeriích a patřil k respektovaným představitelům moderního umění. Známý byl i doma, jeho přehlídku v pražském Mánesu navštívil prezident Edvard Beneš.

Když za druhé světové války nacistická vojska zabírala Francii, umělec židovského původu opustil Paříž a utekl do Lyonu. Odsud zanedlouho prchal do Švýcarska, kam se dostal dramaticky broděním přes hlubokou ledovou řeku Doubs. Nakonec odcestoval za sestrou do Ženevy, konce války se ale nedočkal. Pod vlivem hrůzných zpráv o holokaustu si nervově vyčerpaný Kars v únoru 1945 vzal život skokem z pátého patra ženevského hotelu. Bylo mu 64 let.

Jméno do té doby uznávaného umělce pak pozvolna upadlo téměř do zapomnění. Na vině byly nejen tragické okolnosti jeho smrti, ale také zničení či rozptýlení značné části díla nacisty, kteří moderní umění označovali za zvrhlé a ničili jej. „Pařížská výstava proto představuje významný krok k novému zhodnocení Karsova odkazu v evropských dějinách umění,“ říká kurátorka Anna Pravdová.

Odbornice z pražské Národní galerie se na pařížské retrospektivě podílela. „Je to výjimečný počin. Málokdy se stane, že někdo ze zahraničí přijede na vaši výstavu a rok a půl poté zahajujete výstavu v jeho muzeu,“ konstatuje expertka, která předloni ve Valdštejnské jízdárně připravila přehlídku o českých umělcích v meziválečné Francii nazvanou École de Paris. Kars měl na ní výsadní postavení.

Mezi téměř padesáti tisíci návštěvníky byla také francouzská kunsthistorička Pascale Samuel, která nyní s Pravdovou připravila aktuální Karsovu retrospektivu. Doprovází ji výpravný katalog. Anna Pravdová to celé přirovnává k úspěchu jiné české osobnosti. „Poslední velké výstavy umělce či umělkyně z Čech ve francouzské metropoli se dočkala Toyen v Muzeu moderního umění města Paříže v roce 2022,“ připomíná.

V pařížském Muzeu židovského umění a dějin shromáždili více než 150 obrazů, kreseb a archivních dokumentů mapujících Karsův život i dílo. Zápůjčky pocházejí z mnoha institucí a soukromých kolekcí, například z Muzea moderního umění města Paříže nebo Centre Pompidou.

Z Čech se kromě Národní galerie zapojilo dalších šest sbírek včetně Městského muzea Velvary, které shodou historických okolností spravuje největší veřejnou kolekci autorových prací.

„Velkou poctou pro naše obrazy je fakt, že obraz dámy v klobouku se stal hlavním motivem celé výstavy, najdete jej na všech pozvánkách a plakátech, ale i billboardech v metru či na velkých plachtách v pařížských ulicích,“ líčí velvarský starosta Radim Wolák z hnutí Oživme Velvary čerstvé pařížské zážitky. „Velmi zajímavé bylo setkání se 105letou dámou, která Karse osobně znala, neb ji portrétoval ve věku 3 let a obraz zde byl vystaven,“ zmiňuje v právě vydaném městském zpravodaji. Vyhlašuje v něm dokonce záměr uspořádat zájezd na výstavu pro velvarské občany, kteří by měli zájem.

Velvarská radnice hodlá využít rostoucího mezinárodního renomé a vyčlenit část karsovské expozice do samostatného muzea. Příhodným místem se zdá být místní synagoga. Unikátní funkcionalistická stavba navržená architektem Františkem Albertem Librou v roce 1931 však potřebuje zrekonstruovat.

Studie už je hotová. „Připravil ji architekt David Vávra. Nyní probíhají průzkumné práce a rešerše možností financování. Pozornost upínáme k norským fondům, pro něž je zahraniční partner zásadní, proto nás moc potěšil zájem pařížského Muzea židovské kultury o spolupráci,“ říká starosta Wolák, který si z Francie přivezl také kontakty na podporovatele záměru rekonstrukce synagogy.

Místní muzeum Karse už nyní propaguje, mezi upomínkovými předměty například prodává takzvané karsohledy. Do programu loňské Muzejní noci, kde měla přednášku i Anna Pravdová, pozvali také grafika Robina Mrázka, který „naživo“ vymýšlel a kreslil komiks o Karsově dramatickém životě. Muzeum jej následně vydalo knižně a nyní se chystá francouzské vydání.

„Při setkání s velvyslancem po vernisáži v Paříži vznikl nápad, že bychom komiks vystavili na plotě české ambasády v centru města,“ zmiňuje starosta Wolák. Velvyslanectví své oplocení využívá k výstavám pravidelně.

Nevelkému muzeu ve Velvarech nicméně dala zabrat už jen zápůjčka děl do Francie. Karsovy práce do zahraničí poslali naposledy v roce 2000 před zavedením Centrální evidence sbírek, což je veřejně přístupný informační systém a seznam movitého kulturního dědictví. „Tehdy jsme půjčovali na výstavu do Muzea Komenského v Naardenu, stačila jen garance Národní galerie,“ zmiňuje vedoucí muzea Jitka Kůrková. Tentokrát museli žádat ministerstvo kultury o povolení k vývozu a ještě vyřídit doložku o nezabavitelnosti. Papírování šlo nakonec hladce, nejtěžší prý byla cizojazyčná komunikace s pařížským muzeem.

Domlouvalo se přerámování šesti z osmi vybraných obrazů a restaurování jednoho skicáře. Obojí zaplatili Francouzi. „Nový rám nejvíce prospěl Dámě v klobouku, ta se úplně rozzářila. Nedivím se, že si ten obraz vybrali k propagaci,“ směje se vedoucí muzea.

Také ve Velvarech sledují, jak zájem o Jiřího Karse roste. „Když jsem v roce 1998 do muzea nastupovala, jen velmi málo lidí o něm vědělo. Stoupá povědomí a také sběratelský zájem, který podnítil Petr Závodský,“ jmenuje Kůrková kralupského sběratele a zakladatele tamního muzea, které nepovažuje za konkurenci. „Kdo se o Karse zajímá, tomu doporučujeme také návštěvu Kralup. Tam je více děl ze 30. let, u nás jsou prvotní práce a díla do 20. let. Krásně se doplňujeme.“

Z Velvar do Kralup nad Vltavou je to jen deset kilometrů. Tamní Kars Gallery je soukromá instituce založená sběratelem Závodským, jinak též ředitelem stavební firmy Montako.

Do Paříže odsud mělo putovat asi deset obrazů, především aktů. K zápůjčce nakonec nedošlo jen proto, že byl sběratel v době příprav nemocný a nemohl vyřizovat poměrně náročnou agendu spojenou se zápůjčkami. Kralupské obrazy se nicméně dostaly alespoň do katalogu. Velký prostor v něm má například plátno Obrazoborectví z roku 1936, zachycující rabování kostela během občanské války ve Španělsku.

Kars Gallery sídlí ve zvýšeném přízemí, kam se vstupuje přes rampu z Karsova náměstí pár metrů od malířova pomníku. Také ten je vcelku nový, zasadil se o něj opět zakladatel muzea.

„V roce 2015 jsem na jedné předaukční výstavě uviděl obraz, který na mě silně zapůsobil, a tak jsem ho koupil. Když jsem zjistil, že jde o kralupského rodáka, začal jsem víc přemýšlet o tom, že bych mohl pro Kralupy, kde žiji, něco udělat,“ vzpomíná Petr Závodský na první setkání s autorovým dílem. Tehdy ho napadlo založit Karsovo muzeum, kde by výtvarníkovy obrazy byly vystaveny tak, jak si to za života přál.

Závodský je začal vyhledávat na aukcích a byl úspěšný. Jeho sbírka v současnosti zahrnuje 40 děl především z malířova pařížského období.

Když se podnikatel před pár lety dozvěděl, že se budou rekonstruovat bývalé kralupské mlýny založené Karsovým otcem, jeho sen o muzeu začal získávat reálnou podobu. „Domluvil jsem se, že bych část prostor odkoupil. Na tomto místě stával sklad obilí,“ rozhlíží se po své galerii, která je nyní součástí velkého bytového domu. „Rodný dům Jiřího Karse stál přesně támhle, na místě pomníku,“ ukazuje okny budovy ven na velikou sochu.

Pomník tvoří velkolepá busta Karse, přesněji jeho hlava, na které sedí múza v podobě okřídleného ženského torza. Sochu vytvořil Stefan Milkov podle malířovy posmrtné masky. „Na ztvárnění pomníku jsem udělal soutěž, pro kterou jsem oslovil tři nejznámější sochaře, Michaela Gabriela, Jaroslava Rónu a Stefana Milkova,“ pokračuje kralupský galerista, podle nějž nakonec Milkov vystihl sochu pro toto místo nejlépe. „A také ji chytře odstínil od parkoviště betonovou zdí. Jen mě mrzí, že k zídce stále strkají technické služby popelnici, která kazí celkový dojem z památníku,“ dodává.

Kars Gallery má rozlohu 230 metrů čtverečních, zatím je otevřena jen první víkend v měsíci a na zavolání. S přípravou expozice, zejména s textovým doprovodem, pomohly kunsthistoričky Anna Pravdová a Rea Michalová.

Kromě expozice děl Jiřího Karse, která se má obměňovat, program doplňuje paralelní přehlídka současných umělců. A majitel Závodský už má i plány do budoucna. Momentálně přemýšlí o kreslířské soutěži pro začínající umělce, která by nesla malířovo jméno. „Kars byl vynikající kreslíř,“ zdůrazňuje sběratel.

K nápadu ho inspirovalo španělské přímořské městečko Tossa de Mar. Kars tam měl letní dům. Hojně ve Španělsku maloval a stal se mezi místními populární. Pomáhal zakládat zdejší muzeum, které vlastní několik jeho obrazů a každoročně pod jeho jménem pořádá soutěž pro začínající umělce v rychlokresbě. „Něco takové bych chtěl v Kralupech také zavést,“ dodává Petr Závodský.

Obrazy Jiřího Karse stále nakupuje, i když ceny šly od roku 2015 nahoru. Malíř se opět dostává do podvědomí sběratelů i odborné veřejnosti. Několik jeho prací například vlastní Vladimír Železný v kolekci shromážděné galerií Zlatá husa.

Kralupský soubor obrazů se ale nerozrůstá jen nákupy na aukcích. „Při pátrání v Karsově životopise jsem objevil jeho poslední žijící příbuznou, praneteř Ruth Werfel, která žije ve Švýcarsku. Neváhal jsem ani chvilinku a předloni jsem se za ní vydal,“ vypráví sběratel. Vzpomíná na milou návštěvu, ze které si odvezl několik rodinných fotografií nyní vystavených v expozici. Tím to ale neskončilo. „Letos se paní Ruth ve svých 88 letech sama vydala na návštěvu našeho muzea a byla jím velmi nadšena. Dokonce přislíbila, že muzeu odkáže několik Karsových obrazů, které má ještě doma,“ uzavírá Petr Závodský.