Místo kamarádů umělá inteligence. Hledání útěchy u AI není bez rizik

Zatímco dříve děti hledaly odpovědi na své otázky hlavně u rodičů, kamarádů nebo na internetu, dnes se mohou se svým trápením obrátit na umělou inteligenci. A řada z nich to opravdu dělá.

Podle nových českých dat mezinárodní studie HBSC, kterou v Česku zajišťuje tým Univerzity Palackého v Olomouci, využila v posledním měsíci AI pro pomoc, radu nebo informace související s duševním zdravím a emocemi přibližně třetina českých školáků.

Výzkumu se účastnilo 5 325 žáků pátých, sedmých a devátých tříd. Vědci se jich ptali nejen na využívání umělé inteligence při školních povinnostech, ale také na to, jak často se na ni obracejí s osobními problémy. Alespoň jednou týdně s chatbotem probírá své pocity a nálady přibližně pětina dotázaných. Téměř 16 procent dětí si s ním stejně často povídá při osamělosti nebo u něj hledá citovou podporu.

„Překvapil mě především rozsah, v jakém AI vstupuje do osobních témat,“ uvedl Michal Kalman, český zástupce v mezinárodní výzkumné síti HBSC.

Kalman však upozornil, že hledání pomoci u AI může mít různé podoby. Některé děti se pouze ptají na informace o duševním zdraví, jiné mohou hledat osobní radu. Samotné využívání chatbota proto ještě neznamená, že ho dítě považuje za svého terapeuta.

Podle psychologa Lukase Blinky může být pro děti jednodušší svěřit se umělé inteligenci než skutečnému člověku. Chatboti jim totiž nabízejí několik výhod. „Člověk se před ní nemusí stydět, je kdykoliv dostupná, člověk má nad konverzací kontrolu,“ vysvětlil Blinka. Umělá inteligence navíc podle něj vytváří pocit anonymity, přestože rozhovory s ní ve skutečnosti anonymní nejsou.

Největší rozdíly výzkumníci zaznamenali u dětí, které u umělé inteligence hledají citovou podporu každý den. Zvýšené riziko deprese vykazují čtyři z deseti těchto školáků. Mezi dětmi, které se na AI obrací jen zřídka anebo vůbec, je to přibližně každé desáté.

Podobné rozdíly se ukázaly také u osamělosti. Z dětí, které u AI denně hledají podporu, se osaměle cítí téměř polovina. U těch, které ji takto využívají zřídka nebo vůbec, je to jen 13 procent. Každodenní uživatelé také méně často pociťují silnou podporu rodiny. Uvádí ji zhruba třetina z nich, zatímco ve druhé skupině téměř 61 procent.

Z výsledků ale nelze vyvozovat, že za psychickými obtížemi stojí právě umělá inteligence. Výzkumníci sledovali používání AI a psychickou pohodu dětí ve stejném období, a nemohou proto určit, co čemu předcházelo.

„S největší pravděpodobností osamělé děti s poruchami prožívání jsou právě ty, které jsou více motivované k používání AI konverzačních agentů, ať už pro radu nebo pro konverzaci,“ vysvětlil Blinka. Podle něj mohou mít tyto děti také větší tendenci u rozhovorů s chatboty zůstávat.

„To může postupně vést k další sebeizolaci a zhoršení pocitů osamělosti. Takže lze předpokládat jakési zacyklení,“ dodal psycholog.

Větší rozdíl se promítl i mezi dívkami a chlapci. Zatímco při školních povinnostech využívají AI přibližně stejně často, u osobních témat převažují dívky.

O radu ohledně pocitů a nálad žádá chatbota alespoň jednou týdně 24 procent dívek, mezi chlapci je to necelých 18 procent. Dívky se také častěji obracejí na AI v momentech, kdy se cítí osaměle.

Přesto jsou k jejím odpovědím zdrženlivější. Informacím od AI o duševním zdraví velmi důvěřuje přibližně desetina dívek, zatímco mezi chlapci je to 16,5 procenta. Kalman také tvrdí, že častější používání umělé inteligence nemusí automaticky znamenat větší důvěru v její odpovědi.

„Jedním z možných vysvětlení je, že dítě hledá dostupný prostor, kde může své pocity pojmenovat a dostat nějakou reakci, přestože si uvědomuje omezení chatbota. Může mu vyhovovat také menší obava z hodnocení,“ uvedl Kalman.

Blinka tvrdí, že rozdíl mezi dívkami a chlapci souvisí především s tím, k čemu umělou inteligenci využívají. „Dívky se častěji věnují pocitovým a vztahovým záležitostem. Chlapci ji naopak častěji využívají jako nástroj pro získání informací a návodů - například jak něco udělat v počítačové hře,“ vysvětlil.

Podle Kalmana není řešením plošný zákaz umělé inteligence. Záleží především na tom, k čemu ji dítě využívá. „Rozlišoval bych například pomoc s pochopením učiva a situaci, kdy se chatbot stává hlavním místem, kam se dítě obrací se svým trápením,“ vysvětlil.

Rodiče by podle něj měli zpozornět zejména tehdy, pokud používání AI začíná zasahovat do spánku, školy nebo vztahů s ostatními. Varovným signálem může být také to, že se dítě stahuje od okolí nebo se zhoršuje jeho psychický stav.

„Za nejdůležitější považuji, aby rodiče vedle pravidel nabízeli také vlastní čas, zájem a dostupnou podporu,“ zdůraznil Kalman.

Umělá inteligence může dětem pomoci rychle najít odpovědi na otázky, které by se jinak bály položit. Podle psychologa Lukase Blinky ale hrozí, že některým začne nahrazovat skutečné vztahy. Na rozdíl od knih nebo počítačových her totiž chatbot dokáže vyvolat dojem, že si dítě povídá s reálným člověkem.

„Používání AI jako sociální náhražky může v klíčovém období blokovat rozvoj sociálních kompetencí a empatie,“ upozornil Blinka. To podle něj může vést až k rozvoji sociálních úzkostí. Připomíná však, že zatím není dostatek studií, které by tyto dopady spolehlivě potvrdily.

Podobné výsledky přinesl také nový výzkum Masarykovy univerzity, který porovnával odpovědi více než 1 500 dvojic rodičů a dětí. Podle výzkumnice Lenky Dědkové hledá u umělé inteligence povzbuzení a podporu přibližně 40 procent dívek a 30 procent chlapců.

Rodiče o tom ale často nemají tušení. Zhruba třetina těch, jejichž děti u AI hledají podporu, se mylně domnívá, že ji k tomuto účelu vůbec nevyužívají. O využívání AI pro školní práci, vyhledávání informací nebo zábavu přitom neví jen přibližně desetina rodičů.

„Ukazuje se tedy, že využívání AI pro povzbuzení patří mezi citlivější oblasti, o kterých dospívající s rodiči častěji nemluví,“ vysvětlila Dědková.

Výzkumnici hlavně překvapilo, jak moc jsou si rodiče jistí, že jejich děti nemají rizikové zkušenosti z internetu, přestože je ve skutečnosti zažívají. Podle Dědkové je proto důležité, aby se rodiče zajímali o to, co jejich děti na internetu dělají, ale zároveň respektovali jejich soukromí.

„Nejlepší cesta, jak se dozvědět o tom, co dítě dělá, je právě od dítěte samotného,“ dodala.