Článek
Dítě má velmi vzácné a závažné onemocnění. Léčba existuje, v Česku ale není hrazená. A tak rodiče vybírají peníze ve sbírce, aby si extrémně nákladnou zdravotní péči mohli dovolit, a to třeba i v zahraničí. Stojí totiž vysoké desítky milionů.
Jenže ve sbírce chybí důležité informace pro veřejnost, například, že lék, na který se vybírá, není schválený v žádné zemi Evropské unie, protože ho Evropská léková agentura (EMA) vyhodnotila jako málo účinný a příliš nebezpečný. Lidé se tak v dobrém sbírají na léčbu, která nenaplnila evropské standardy. Což je podle odborníků minimálně netransparentní, ale také eticky na hraně.
Takových sbírek se v poslední době objevilo několik, zvláště poté, co česká veřejnost v unikátní dobročinné sbírce dala dohromady přes 150 milionů korun na léčbu Martínka se zcela vzácným genetickým syndromem AADC. A tak se ukázalo, že i natolik gigantickou částku je možné od dobrodinců v Česku získat.
Lékaři, ale i pacientské organizace nyní volají po tom, aby vznikla striktnější pravidla, která by vázala sbírkové platformy. Leckdy se totiž vybírá třeba i na základní výzkum, přitom naděje na úspěch takové léčby je na úrovni jednotek procent, nebo jde o lék, který není pro pacienta vhodný vzhledem k jeho věku, případně se jedná o léčbu, kterou je možné speciální žádostí zajistit u zdravotní pojišťovny. Přitom veřejnost tyto informace v popisu sbírky nenajde.
„Chápeme, v jak náročné situaci jsou jednotlivé rodiny. Sama s nimi pracuji 25 let. A nelze jim vyčítat, že zkouší všechny možnosti. Pokud ale sbírková platforma vyhlašuje sbírku, neměla by některé základní informace opomíjet, aby veřejnost nedostala zkreslenou informaci,“ popisuje Jana Haberlová, vedoucí lékařka Centra vysoce specializované péče pro vzácná neuromuskulární onemocnění a primářka Kliniky dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol v Praze.
Společně s kolegy sestavili v rámci Národního ústavu pro neurologický výzkum expertní skupinu pro inovativní léčbu neurologických onemocnění – NESPI, ve které jsou zastoupeni nejen lékaři, ale také odborníci na etiku, ekonomii nebo legislativu, i zástupci pacientských organizací.
Experti jsou přesvědčeni, že u každé sbírky na moderní léky by mělo být vyjádření ošetřujícího lékaře, ale ideálně i odborné společnosti a pacientské organizace, pak také Státního ústavu pro kontrolu léčiv s vysvětlením, proč lék v Česku není dostupný, a příslušné pojišťovny, z jakého důvodu u konkrétního pacienta není léčba hrazená.
Sama zmiňuje dva příklady sbírek, které dávaly naprostý smysl, protože řešily potíž, kterou zdravotní systém v tu chvíli nedokázal rozuzlit. Jednak případ Martínka, ale také Maxíka se spinální svalovou atrofií. Jeho rodiče vybírali peníze na lék, který měl v době sbírky už kladné hodnocení od EMA, ale na konečné rozhodnutí o registraci se čekalo – přitom Maxíkovi ubíhal drahocenný čas, protože léčba mohla být nasazená jen do jeho dvou let. Mimochodem, sbírky na podobné případy už dnes nejsou potřeba, protože léky na spinální svalovou atrofii již pojišťovny hradí.
Téma Haberlová nadnesla i na půdě Poslanecké sněmovny, kde se nedávno debatovalo o léčbě vzácných onemocnění.
„Rozhodně souhlasíme, že by bylo vhodné nastavit jasná pravidla. Tím základním by mělo být potvrzení lékaře a konkrétního pracoviště, které garantuje, že taková drahá inovativní léčba je pro pacienta skutečně vhodná a že je i reálná a garantovaná možnost tuto léčbu podstoupit. To se nyní rozhodně neděje a převládá mediální schopnost rodiny takovou sbírku prosadit,“ říká René Břečťan, člen výkonného výboru Národní asociace pacientských organizací, který působí v pacientské organizaci Parent Project.
Podle něj by také ve sbírce měla být jasná informace o daném onemocnění, jaké jsou současné možnosti léčby a kolik podobných pacientů v Česku je. Někdy totiž sbírka vyvolává dojem, že pacient je jediný v republice, přestože existuje několik desítek nebo i stovek lidí se stejnou diagnózou i potřebou léčby. Zároveň si ale Břečťan, na rozdíl od Haberlové, nemyslí, že by u sbírek mělo být vyjádření pacientské organizace, protože by tak museli upřednostnit jednotlivé pacienty před jinými.
„Je ale důležité se před tímto problémem neschovávat. To by mohlo znamenat ohrožení důvěry v podobné sbírky na inovativní léčby nebo nakonec i v běžné sbírky. Tím zásadním a prvním krokem je, aby si to sbírkové platformy uvědomily a chtěly v tom být transparentní,“ dodává Břečťan.
V září jednali o tomtéž zástupci pacientských organizací také se Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL).
„Lidé by se měli moci rozhodovat na základě úplných informací, nikoli pouze na základě naděje, kterou léčba představuje. Takový přístup respektuje jak situaci pacientů a jejich rodin, tak právo dárců rozhodovat se informovaně,“ říká mluvčí SÚKL Jitka Zinke.
Státní úřad pak ve vyjádření pro Seznam Zprávy doplňuje, že chápe, v jak mimořádně obtížné životní situaci se nacházejí pacienti a jejich rodiny, ale zároveň dodává, že sbírky nesmí vynechávat podstatné informace o odborném hodnocení léku a případných nejistotách ohledně přínosu léčby.
Donio: Podněty bereme vážně
Seznam Zprávy se obrátily na dvě patrně největší sbírkové platformy v Česku – Donio a Znesnáze21 – jak se k výzvám odborníků na úpravu sbírek staví. Donio uvádí, že velká část opatření je už součástí jejich praxe – lékařská zpráva s diagnózou, doporučení ošetřujícího lékaře k léčbě, informace o místě léčby a ceny a doklad, že léčbu nehradí zdravotní pojišťovna.
„Pravidla Donio průběžně vyhodnocujeme a podněty odborníků bereme vážně. Uvědomujeme si, že zejména v případě inovativní léčby a péče v zahraničí potřebují dárci jasné a srozumitelné informace o tom, na co přispívají. Proto zvažujeme, jak tyto informace ve sbírkách uvádět jednotněji a přehledněji,“ říká Jan Dolínek, vedoucí fundraisingu v Doniu.
Na druhou stranu Dolínek doplňuje, že pravidla nepůjde uplatňovat plošně, protože se podle Donia nedá čekat, že by SÚKL a zdravotní pojišťovny vydávaly samostatná stanoviska ke konkrétní individuální léčbě v zahraničí.
„Ke každé sbírce přistupujeme individuálně a posuzujeme konkrétní situaci, dostupné podklady i účel, na který se prostředky vybírají. Naším cílem je umožnit pomoc lidem, kteří se ocitli v obtížné situaci, nikoli přebírat roli arbitra, který rozhoduje o tom, jakou cestou má nemocný svou léčbu podstoupit,“ říká Čestmír Horký, ředitel Znesnáze21.
A doplňuje, že si sbírková platforma uvědomuje odpovědnost, kterou má vůči dárcům i lidem, kterým sbírky pomáhají. Proto podle Horkého kladou důraz na individuální posouzení každého případu a srozumitelné informace o účelu sbírky a plánovaném využití vybraných prostředků.
„Existují také případy, kdy pacienti hledali možnost léčby v zahraničí, protože ji české zdravotní pojišťovny nehradily, případně k úhradě přistoupily až po medializaci případu. I tyto zkušenosti ukazují, že situace jednotlivých pacientů mohou být velmi rozdílné a nelze je posuzovat pouze na základě obecného pravidla,“ dodává Horký.
Etické dilema
Téma sbírek na léčbu je extrémně citlivé. Na rozdíl od akcí, kdy lidé podporují přímo jednotlivce a rodiny v těžké životní situaci, nebo vybírají peníze na nějakou kompenzační pomůcku, je totiž nutné mluvit o potenciální účinnosti léčby, povolovacích procesech ve zdravotnictví, ale také o spravedlnosti pro všechny pacienty.
„Z etického hlediska je hlavním problémem nesystémovost. U sbírek nejsou jasně a transparentně dané základní podmínky, které by platily pro všechny stejně. Zároveň pak mohou být do určité míry znevýhodněny rodiny nebo jednotlivci, kteří nedokážou vytvořit takovou mediální akci, a přitom by třeba potřebovali daleko menší částku na prokazatelně účinnou léčbu,“ říká Věra Franková z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, která se dlouhodobě věnuje etice v medicíně.
Debatu kolem „stamilionových“ sbírek nedávno ve svém komentáři otevřel šéfredaktor Zdravotnického deníku Tomáš Cikrt. I podle něj by měly mít sbírky jasně daná pravidla, vždy transparentně uvádět základní informace a být doplněné odbornými komentáři lékařů, SÚKLu, pojišťoven a pacientských organizací.
„Nechceme nikoho odrazovat od dobročinnosti, ale naopak nastavit taková pravidla, aby i do budoucna mohli mít lidé k vyhlašovaným sbírkám důvěru. Vzhledem k rozvoji medicíny, ale s tím spojenou i nákladností inovativní léčby, se totiž dá očekávat, že sbírek bude do budoucna přibývat,“ dodává Haberlová s tím, že lze předpokládat velký rozvoj genové terapie připravované na míru pro konkrétní pacienty.
Sama má zkušenosti s případem, při kterém čelila vlně negativních reakcí. Její tým totiž v roce 2020 rozhodl, že nakonec nepodají malému Oliverovi lék, na který jeho rodiče předtím za velkého zájmu veřejnosti sehnali přes 50 milionů korun. Podle lékařů ale rizika převážila potenciální přínosy této léčby, což se tehdy nesetkalo s pochopením veřejnosti ani rodičů.
Ministerstvo chce transparentnost
Na druhou stranu ale Donio také doplňuje, že před několika měsíci čelilo obdobným výhradám v souvislosti se sbírkami na léčbu metodou Optune TTF. Jde o princip, při kterém se pacientům s mozkovým nádorem umístí na hlavu speciální elektrody, které prostřednictvím nízkofrekvenčního elektrického pole brání dělení nádorových buněk, což může pacientům významně prodloužit život.
„I tehdy se objevovaly argumenty, že jde o nákladnou léčbu s nejistým výsledkem. Přesto jsme rodinám umožnili ve sbírkách pokračovat. V loňském roce se změnila dosavadní praxe a u části pacientů již může být tato léčba hrazena ze zdravotního pojištění,“ dodává Dolínek.
Na druhou stranu se leckdy objeví i sbírky na naprosté nesmysly. Seznam Zprávy popsaly případy jak z platformy Donio, tak Znesnáze21, kde se vybíraly statisíce korun na tablety, jejichž prodej je v řadě zemí zakázaný a za jejichž distribuci dokonce hrozí vězení.
Ministerstvo zdravotnictví na dotaz Seznam Zpráv k dobročinným sbírkám uvedlo, že dlouhodobě klade důraz na to, aby pacienti měli přístup k bezpečné a účinné léčbě.
„V případě léčivých přípravků, které nejsou registrovány Evropskou lékovou agenturou nebo jinou relevantní autoritou, je namístě, aby byly veřejnosti transparentně vysvětleny důvody jejich nedostupnosti v České republice nebo dalších evropských státech,“ říká mluvčí Ministerstva zdravotnictví Martin Novotný.
Aktuálně ministerstvo nepřipravuje speciální legislativní úpravu zaměřenou na veřejné sbírky. Takový krok ale odborníci, se kterými Seznam Zprávy mluvily, ani nenavrhují. Usilují ale o to, aby se všichni aktéři společně sešli k jednání a dohodli se na nezbytném „minimu“ pro zveřejňování sbírek na inovativní léčbu.
