Po dlouhé bídě čtyři góly. Nejdražší fotbalista české ligy se probudil

Skoro se mu nechtělo věřit, že jeho střela zapadla do sítě. Nejprve s lehkým pousmáním sepjal ruce jako by se chtěl pomodlit, teprve pak je pod sparťanskou tribunou roztáhl v triumfálním gestu. A vzápětí se chytil za hlavu.

„Takhle dlouho jsem na gól nikdy nečekal. Nebudu lhát, že mi ten příjemný pocit chyběl. Takový večer jsem potřeboval. Vždyť v některých zápasech jsem se ani nedostával do šancí. To jsem kolikrát přišel domů a byl otrávený,“ vyznal se Jonatan Brunes, když se probudil z podzimního fotbalového spánku.

Nejdražší fotbalista české ligy, útočník za 150 milionů korun, čekal na gól od 31. července. Celkem čtrnáct soutěžních zápasů, čili více než tisíc minut. Během nedělní ligy proti Slovácku (5:1) skolil soupeře hned čtyřikrát. Čtyřikrát precizní střelou. Čtyřikrát silnější levačkou.

Míče z jeho rudé kopačky létaly tak znamenitě a přesně, až se vyloženě nabízela otázka: Kde své umění tak dlouho skrýval?

„Potřeboval i trochu štěstí,“ reagoval trenér Brian Priske.

V kronikách najdete útočníky Sparty, kteří na štěstí čekali ještě déle. Třeba brejkový rychlík Josef Obajdin, který jako vůbec první fotbalista v samostatné historii zvládl čtyři góly v jednom utkání (za Liberec v říjnu 1994), po přestupu do Sparty neskóroval půl roku! Dohromady dvaadvacet ligových zápasů. Od března do listopadu 1996.

Šestadvacetiletý Brunes nulu vymazal daleko dřív, přesto jeho bezgólový příběh rezonoval víc. V polském klubu Raków Čenstochová byl postrachem, nasázel 40 branek za poslední dvě sezony a když skóroval hned při premiéře za Spartu, vypadalo to, že se gigantická investice, začne okamžitě vyplácet.

Jenže od té doby se trápil. Ačkoli mu trenér Priske držel pozici v základní sestavě, ne a ne se trefit. „Nejvíc ze všeho záleží na sebevědomí. Až to prolomí, začne mu to tam padat. Nebojím se o to,“ předpověděl legendární kanonýr Horst Siegl minulý týden.

Při čtvrteční Evropské lize na hřišti Olympiakosu Pireus zůstal norský blonďák mezi náhradníky, načež v neděli rozjel koncert: „Možná mi to prospělo, abych se cítil čerstvější.“

Gól číslo 1. Využil špatného rozhodnutí brankáře Heči, který nevyběhl za dlouhým míčem, nýbrž v poslední chvíli zacouval. Brunes převzal přihrávku od Patrika Vydry, jediného Čecha ve sparťanské sestavě, a propálil gólmana Slovácka mezi nohama.

Gól číslo 2. Ani to nevypadalo na vyloženou šanci. Brunes rozkmital nohy za pasem od Hoevera a třebaže ho blokoval stoper, z lehkého úhlu napálil balon přesně do předního růžku. Krása.

Gól číslo 3. Tak dlouho rukama naznačoval, že je v pokutovém území nehlídaný, až ho Irving našel, načež Brunes pálil křížně a přesně. „Když se mi povedl první gól, pak už to šlo skoro samo,“ usmíval se.

Hattrick bývá nejen v české lize významný střelecký počin. Sparťanský útočník ho navíc zvládl čistě během 23 minut, což je nevšední rychlost. Ovšem zdaleka ne rekordní. Historie zná dva hattricky během pouhých osmi minut, to úřadovali slávista Mojmír Chytil v únoru 2024 a sparťan Siegl v březnu 1994.

„Tím, že Jony skóroval ze složitých pozic, ukázal velkou kvalitu,“ ocenil kouč Priske.

Je pravda, že do hattricků se kanonýrům nezřídka přichomýtnou dorážky nebo vyložené „náhoďáky“, což ovšem nebyl Brunesův případ. Ostatně i jeho čtvrtý zásah měl pečeť střeleckého talentu.

Gól číslo 4. Uprostřed druhého poločasu se sparťanský hrdina trefil velmi povedeně a pohotově z otočky, načež stadion znovu spustil vikingský veslařský pokřik, který proslavili fanoušci Norska na letním mistrovství světa. Za pravidelného bušení do bubnů, které se postupně zrychluje, tahají za imaginární vesla a řvou: Ro! Ro! Ro!

Sparťané pokřik modifikovali na: Bru – Nes.

„Není nic většího, než když slyšíte svoje jméno z tribun. Naskakuje mi z toho husí kůže,“ poděkoval fanouškům Bru-Nes. To možná ještě netušil, že o jeho nedělním koncertu už ví taky slovutný bratranec Erling Haaland. Jakmile se bombarďák Manchesteru City dozvěděl od Brunesově hattricku, naťukal pod instagramový účet Sparty tři smajlíky.

Posledním mužem, který v české lize nasbíral čtyři trefy v jednom utkání, byl do neděle exsparťanský útočník Jan Kuchta z května 2024. Před ním to dokázal třeba záložník Marek Havlík ze Slovácka a celý dojatý líčil: „Měl jsem slzy na krajíčku.“ Exslávista Václav Jurečka zvládl čtyřgólový duel dokonce dvakrát během dvaceti dní: „Občas se to tak sejde. Když se trefíte poprvé, ženete se za druhým gólem. A pak už jde skoro samo.“

Po rozdělení Československa totéž zvládli třeba pánové David Puškáč, Adam Hložek, Nikolaj Komličenko, Zbyněk Pospěch, David Střihavka, Vratislav Lokvenc, Robert Vágner nebo v úvodu zmiňovaný Obajdin. Mimochodem, kroniky znají i jednoho pětigólového maestra.

Sparťan David Lafata v květnu 2016 sám sestřelil nebohou Jihlavu 5:0. Ačkoli byl vyhlášeným snajprem, sám se té kuriozitě divil: „Někdy se můžete snažit, jak chcete, a gólu se za živého boha nedočkáte. Zato teď mi tam spadlo všechno, do čeho jsem kopl. To se člověku povede jednou za život.“

Sparta teď musí doufat, že Brunes na gólovou hitpáradu zase nenaváže dalšími třemi měsíci ticha. Po drtivém vítězství nad Slováckem se vyhoupla na druhé místo za Slavií a sám Brunes má rázem na dostřel nejlepšího ligového střelce, sedmigólového Martina Šuberta z Mladé Boleslavi.