Čtvrtstoletí Harryho Pottera: Umělé zuby Hermiony a Harryho alergie na nikl

Představte si, že vám jednoho dne přijde dopis, který vám oznámí, že svět, v němž jste dosud žili, není zdaleka jediný možný. Že za jeho zdmi existuje jiná realita, v níž se létá na koštěti, obrazy mluví a ve škole se učí kouzlit. Přesně takovou zprávu by si před čtvrt stoletím přálo dostat nespočet dětí po celém světě. A mnohé z nich na ni čekaly ještě dlouho poté, co dočetly poslední stránku Harryho Pottera.

Letos uplynulo pětadvacet let od chvíle, kdy se v kinech objevil první film o mladém čaroději. Knihy britské spisovatelky J. K. Rowlingové už tehdy měly za sebou mimořádný čtenářský úspěch, dodnes se po celém světě prodalo přes pět set milionů výtisků v osmdesáti jazycích.

Filmová adaptace pak jejich popularitu ještě posílila a pomohla z Harryho Pottera vytvořit jednu z nejvýraznějších popkulturních značek své doby. Dnes jeho svět milují nejen ti, kteří s ním vyrůstali, ale také jejich děti. Kouzelnické hůlky, bradavické šály, tematické oslavy, fanouškovské srazy nebo počítačové hry ukazují, že příběh dávno překročil hranice knihovny i filmového plátna.

Proč zrovna příběh o chlapci, který vyrůstá bez rodičů a v jedenácti letech zjistí, že je čaroděj, dokázal oslovit tolik lidí?

Představa, že Rowlingová přišla s něčím, co do té doby nikdo neznal, by byla příliš zjednodušující. Kouzelnické školy, osiřelí hrdinové ani tajemné světy ukryté za každodenní realitou nebyly v literatuře novinkou. Kouzlo příběhu Harryho Pottera spočívá spíše v tom, jak důvěrně známé prvky spojil do celku, který působí svěže a dokázal oslovit čtenáře přelomu tisíciletí.

„Rowlingová rozhodně nebyla první, kdo o magii, sirotcích či kouzelnických školách psal, ale dokázala geniálně syntetizovat a zmodernizovat již existující literární tradice,“ říká Kateřina Šardická, redaktorka young adult literatury z nakladatelství Host.

Harry Potter podle ní navazuje na britskou tradici příběhů z internátních škol, jaké psala například Enid Blytonová, i na dětskou fantasy reprezentovanou C. S. Lewisem nebo Roaldem Dahlem. Ke starším předchůdcům patří také série Čarodějnice školou povinné od Jill Murphyové, která vycházela už od roku 1974. Rowlingová tyto motivy zmodernizovala, přidala současný jazyk, humor a propracovaný svět, v němž se magie prolíná s obyčejnými starostmi dospívajících.

Důležitá byla také kombinace dvou prostředí, která se v příběhu neustále střetávají: rodiny a školy. Právě na jejich souhru upozorňuje Jiří Trávníček, bohemista a specialista na výzkum čtenářství. Harry je sirotek, jehož příběh navazuje na dlouhou literární tradici, zároveň však vstupuje do internátní školy, kde si buduje vlastní zázemí, navazuje přátelství a hledá své místo ve světě. „A sirotci rezonují hlavně v anglosaském prostředí už od Dickense,“ dodává.

Bradavice jsou přitom mnohem víc než jen kulisou, v níž se odehrávají kouzelnická dobrodružství. Jsou prostředím, které nabízí řád, pravidla, rivalitu, přátelství i pocit sounáležitosti. Pro hrdinu, jenž vyrůstá u příbuzných, kteří ho odmítají, představují možnost konečně někam patřit.

K úspěchu přispěl také příběh samotného vzniku série. Rowlingová, samoživitelka, jejíž rukopis odmítlo několik nakladatelství, se stala součástí vyprávění o autorce, která navzdory překážkám uspěla. Jak upozorňuje Šardická, kolem dobře napsaných knih tak vznikl i další příběh, který jejich popularitu podpořil. Harry Potter nebyl jen literární novinkou. Stal se také symbolem nečekaného úspěchu, jemuž předcházely pochybnosti a selhání.

Zásadní předností série je, že se její hrdina nemění pouze navenek. Spolu s Harrym, Ronem a Hermionou dospívají i samotné knihy. Zpočátku převažuje pohádkový jazyk, kratší věty a dobrodružství vystavěná kolem školního roku. Postupně však přibývá vrstev, temnoty a otázek, na něž neexistují jednoduché odpovědi.

„Je to série pokrývající celé dospívání,“ říká Šardická. První dva díly podle ní ještě pracují s podobným příběhovým vzorcem. Ve třetím už se výrazněji otevírá minulost Harryho rodičů, téma zrady a následků někdejších událostí. A také se ukazuje, že ne všechno musí dopadnout dobře: Harryho kmotr Sirius Black sice není viníkem, za kterého ho ostatní považují, jeho nevinu se však nepodaří prokázat a Harry tak přichází o naději na lepší rodinné zázemí.

Zlom přichází ve čtvrtém díle. Turnaj tří kouzelnických škol zpočátku slibuje další dobrodružství, jenže příběh končí smrtí Cedrika Diggoryho a návratem lorda Voldemorta. Od této chvíle už není možné vrátit se k předchozí bezstarostnosti. Dětství skončilo. Ostatně Harrymu je čtrnáct, což je věk, kdy se dětství láme do puberty a svět začíná být mnohem složitější.

Od pátého dílu se série jednoznačně posouvá do oblasti young adult literatury, tedy knih určených dospívajícím. Nejde přitom jen o věk hlavních postav. Mění se jazyk, složitost příběhu i témata, která hrdinové řeší.

„Harry Potter postupně vystoupil ze škatulky dětské četby a stal se prostě literaturou pro všechny. Rowlingové se navíc povedla jedna skvělá věc: každý další díl je trochu složitější. Jak rostou hlavní hrdinové, chce se víc i po čtenářích. Je to takový jiný stupeň stejného čtenářského zasvěcení. Každý další díl se čtenáři naváže kontakt na dospělejší úrovni,“ vysvětluje Trávníček.

A dodává, že z původní pohádky o tom, kterak sirotek ke kouzelnickým schopnostem přišel, se příběh s každým dalším dílem posouvá i žánrově. K psychologickému románu, zpochybňování pohádkového dělení na výlučné dobro a zlo, k tomu, že pátráme po tom, proč je zlo zlé a z čeho to pramení. Co se stalo Voldemortovi, že je zlý? Jaké trauma zažil?

A ukazuje i Harryho pochybnosti o tom, zda on je jen a pouze dobrý, zda ho zlo také nemůže poznamenat, když mu čelí. A pak jsou zde samozřejmě otázky života a smrti, zejména v posledních dvou, třech dílech velmi akcentované. Ostatně celý poslední díl není jen o tom, jak konečně jednou provždy porazit Voldemorta, ale právě i o hledání relikvií smrti. „Navíc Brumbálovy hovory v knize jí dávají až filosofické pozadí,“ říká Trávníček.

Jak rostou postavy, roste i náročnost příběhu. Čtenář tak nemusí svět, který si oblíbil v dětství, opouštět ve chvíli, kdy sám dospěje. Může v něm zůstat a objevovat další vrstvy.

Harry Potter přitom dokázal něco, co se u literatury pro děti a mládež nepodaří často: přilákal ke čtení také děti, které do té doby knihám příliš neholdovaly. Zároveň vytvořil společné téma pro skupiny čtenářů, které se jinak nemusely příliš potkávat.

„Harry Potter je kniha, která působila a pořád působí transgeneračně,“ upozorňuje Trávníček. Z výzkumů čtenářství podle něj vyplývá, že čtenářskou základnu tvoří přibližně z 60 procent dívky a ze 40 procent chlapci. Takto vyrovnané zastoupení přitom není u dětského čtenářstva samozřejmostí. Zvlášť chlapci kolem jedenáctého roku, tedy ve věku, v němž Harry nastupuje do Bradavic a kdy mnoho čtenářů začíná se sérií, čtou obecně méně než dívky.

Potter tak překonal jednu z bariér, s nimiž se dětské čtenářství potýká: stal se knihou, o níž se mohli bavit kluci i holky, aniž by ji jedna skupina vnímala jako něco určeného výhradně té druhé. Zároveň propojil děti a jejich rodiče. I proto se na mnoha základních školách dostal do seznamu doporučené literatury.

Trávníček připomíná častou zkušenost rodin, v nichž dítě, které dosud četlo jen málo, najednou nedokáže knihu odložit. Rodiče se začnou zajímat o to, co jejich potomka tak pohltilo, a mezi nimi se otevře nový prostor pro rozhovor. Někdy přivedou ke knihám děti rodiče, jindy se role obrátí. S odstupem let přibývá těch, kteří sérii četli sami v dospívání a nyní ji doporučují vlastním dětem.

Důležitá je také schopnost knih spojovat lidi mimo rodinu. „Komunita kolem Harryho Pottera je velmi důležitá,“ říká Trávníček. Vydání nových knih provázely fronty před knihkupectvími, v nichž fanoušci někdy dokonce přespávali, aby se k výtisku dostali co nejdříve. „Nepamatuji se, že by kdy jaká kniha u nás něco takového způsobila. Z vydání Pottera se stal svátek. Kniha je jako primabalerína, potřebuje, aby na ni byla upřená pozornost – a to se tady povedlo dokonale,“ dodává Trávníček.

Významnou roli ve vzniku fenoménu Harryho Pottera sehrál i rozvoj internetu, který se časově kryje s vydáním prvních dílů knihy a pak i filmu. Web umožnil fanouškům sdílet dojmy, diskutovat o příběhu a vytvářet komunity, které překračovaly hranice států.

Mnozí čtenáři navíc nechtěli čekat, až se další díl objeví v českém překladu, a pustili se do anglického originálu. Podobně fanoušci, kteří znali české filmové dialogy téměř nazpaměť, vyhledávali anglickou verzi, aby si známý příběh mohli vychutnat znovu a trochu jinak. Knihy tak pro mnohé nebyly jen zábavou, ale také motivací překonat jazykovou bariéru.

Zásadní otázkou zůstává, proč Harry Potter nezůstal pouze módou své doby. Podle Trávníčka je jedním z důkazů jeho trvalosti věk čtenářů, kteří ho označují za svou nejoblíbenější knihu. Jejich průměrný věk činí 31 let. To naznačuje, že série nepřitahuje pouze děti, které ji právě objevily, ale také dospělé, pro něž se stala důležitou součástí dospívání.

K dlouhověkosti přispívá i to, že Rowlingová příběh včas ukončila a nerozmělnila ho do nekonečné řady dalších dílů. Hlavní série má jasný oblouk a uzavřený příběh. Zároveň však její svět zůstal otevřený dalšímu rozvíjení, ať už prostřednictvím doprovodných knih, jako jsou různé bestiáře nebo Bajky barda Beedleho, filmová série Fantastická zvířata, deskové hry a další produkty.

Právě spojení původního příběhu s dalšími formami zábavy umožňuje značce oslovovat nové publikum. Knihy, filmy, počítačové hry, hračky i zážitkové atrakce se navzájem podporují. Vedle toho však existuje i spontánní fanouškovský život: tábory a zájmové kroužky inspirované Bradavicemi, tematické večírky, únikové hry, larpy a skupiny lidí, kteří se scházejí kvůli společné zálibě.

Harry Potter tak dávno není jen produktem, který se prodává. Je také sdíleným jazykem, souborem odkazů a vzpomínek, jimž rozumějí lidé, kteří třeba jinak nemají mnoho společného. A právě takové vazby mohou přetrvávat déle než původní čtenářské nadšení.

Proměnil se také samotný knižní trh. Podle Šardické Harry Potter pomohl ukázat, že mladí čtenáři mají zájem o rozsáhlé a komplexní příběhy, a přispěl k rozvoji moderní literatury young adult.

Nakladatelé získali důkaz, že knihy pro dospívající mohou být nejen literárně ambiciózní, ale také mimořádně úspěšné. Otevřel se tím prostor dalším sériím, jako jsou Hunger Games, Percy Jackson nebo Stmívání, a později i novým trendům, mezi něž patří tzv. romantasy - příběhy o lásce odehrávající se ve fantastických světech.

Harry Potter tak ovlivnil nejen to, co mladí lidé četli, ale i to, jak o jejich čtenářských potřebách přemýšleli nakladatelé. Přispěl k rozostření hranic mezi dětskou a dospělou literaturou a ukázal, že příběhy určené původně mladším čtenářům mohou oslovit i dospělé publikum.

Pětadvacet let od premiéry prvního filmu se tak nabízí jednoduchá, ale podstatná odpověď na otázku, v čem tkví Potterovo kouzlo: není to jen magie, která oživuje předměty a otevírá dveře do jiných světů. Je to kombinace příběhu o dospívání, přátelství a ztrátě, světa, do něhož lze na chvíli uniknout, a o mimoliterární zkušenosti, kterou mohou sdílet rodiče s dětmi i lidé, kteří se jinak nikdy nepotkali.