Světoběžník Čermák si obrazy vydělal na domy i lodě. Na Balkáně mu platili koňmi

Mýty evropské reality je název velké výstavy, která začala v pražské Městské knihovně a připomíná dílo malíře Jaroslava Čermáka: jeho historické kompozice, portréty, krajiny, zátiší, kresby i grafické reprodukce. Zároveň návštěvníky seznámí i s principem tehdejších komerčních úspěchů.

Výstava je výsledkem letitého bádání a restaurování a síly při její přípravě spojily Národní galerie, která na přehlídku dodala třiapadesát děl, s Galerií hlavního města Prahy (GHMP). V českém prostředí byl Čermák (1830 - 1878) dlouho připomínán především jako malíř slovanských bojů za svobodu, výstava tuto zažitou podobu rozšiřuje a zasazuje do evropských souvislostí.

Jaroslav Čermák studoval na pražské Akademii výtvarných umění, výuka mu ale svou kvalitou nevyhovovala, a tak se spolu s matkou rozhodli pro odchod do zahraničí. Přes Mnichov a Antverpy se talentovaný umělec Čermák dostal do belgického Bruselu, kde zakotvil u slavného malíře Louise Gallaita. Zde se seznámil s tehdy populární belgickou historickou malbou a na kopírování obrazů svého učitele a jeho vrstevníků si piloval kompozici, práci se světlem i figurami. I tyto studijní kopie jsou v Městské knihovně k vidění.

Roku 1853, to mu bylo dvaadvacet, debutoval na pařížském Salonu — prestižní akci, která umělce představila veřejnosti a pomáhala jim získat další zakázky i přízeň sběratelů. A jako jeden z prvních výtvarníků z tehdejších českých zemí se také dlouhodobě prosadil.

Za obraz s názvem Šimon Lomnický žebrá na pražském mostě, který českého básníka představil jako oběť politického útlaku, získal Čermák čestné uznání a od objednatele díla, hraběte Evžena Černína, pět tisíc franků.

Čermákův tehdejší rukopis je hladký, čitelný a vstřícný vůči potřebám uměleckého trhu poloviny 19. století. „Nebyl to žádný romantický hrdina, jak se o něm dodnes můžeme dočíst. Velmi přesně věděl, co dělá, na Salonech vystavoval mezinárodně srozumitelná témata, obrazy odevzdával včas, uměl pracovat s publikem. Miloval námořní plavbu a kromě základny v Paříži měl také dům v Bretani a tři lodě. Na to všechno si potřeboval vydělat,“ vysvětluje členka kurátorského týmu Helena Musilová z GHMP.

Ačkoliv se Čermákovi na pařížském trhu dařilo - na Salonu v roce 1861 výrazně zabodoval s velkým barevným obrazem Únos Hercegovky, který zaujal orientalismem, nahotou i odkazem na aktuální konflikt na Balkáně -, stále častěji vyrážel na cesty. Maloval v Bruselu, Římě, Dalmácii a bretaňském Roscoffu, kde se věnoval milované mořské plavbě. I k ní na výstavě odkazuje několik jemných, propracovaných maleb.

V roce 1858 ho Božena Němcová doporučila svému slovenskému příteli, publicistovi a propagátorovi československé vzájemnosti Gustávu Zechenterovi jako malíře hledajícího lidové typy, kroje a náměty. Na podzim 1858 dojel až do Dubrovníku a v následujících letech se do regionu vracel. Mezi lety 1862 a 1865 opakovaně pobýval v Mandaljeně u Dubrovníku a roku 1862 zblízka sledoval černohorsko-osmanský konflikt.

Přestože sem, stejně jako ostatní malíři, přijel hledat exotické kulisy, chtěl zároveň poznat lidi. „Setkávaly se u něj slovanské sympatie, osobní kontakty, cestovatelský zájem i vědomí toho, co přitahovalo pařížské publikum,“ dodává Helena Musilová.

Mezi tamními obyvateli žil, kreslil jejich portréty, zaznamenával krajinu i každodenní život horských vesnic. V roce 1862 pobýval v městě Cetinje v bezprostřední blízkosti černohorsko-osmanského válečného konfliktu, a ačkoliv na výstavě visí několik obrazů zachycujících konkrétní situace - například obraz Žena psancova se statečnou ženou hlídající se zbraní v ruce svého zraněného muže a dítě nebo Raněný Černohorec (výjev z černohorské války roku 1862) - nejedná se o záznamy konkrétních událostí. Postřehy a studie z cest, skici a nasbírané rekvizity Čermák propojoval v ateliéru.

Kromě stále aktuálních témat, jako je válečný a náboženský konflikt, touha po národnostním sebeurčení či síla žen, pracoval i s humorem, kdy do obrazů o „velkých dějinách“ vkládal své známé: například na plátně Studie slovanského ráji (Hercegovina), vystaveném na pařížském Salonu v roce 1861, není v exotickém oděvu zahalen obyvatel Balkánu, ale Čermákův kamarád Vilém Dušan Lambl. Tento lékař byl pravděpodobně prvním českým černohorským cestovatelem.

Kurátorka Helena Musilová pak upozorňuje ještě na jeden fakt: Čermákovými obrazy často prostupují erotické motivy, na něž tehdejší publikum slyšelo. Při bližším pohledu na jednotlivé výjevy se ale ukazuje, že za těmito momenty bývá často schovaná bolest, způsobená mužským násilím. Taková je například i malba Kořist válečná, za niž Čermák dostal roku 1868 na pařížském Salonu zlatou medaili.

Jaroslav Čermák na svých cestách na Balkán portrétoval rodinu černohorského knížete Nikoly Petroviće-Njegoše. V Praze tak visí i jeden obzvlášť vzácný obraz: podobizna Nikolovy manželky, kněžny Darinky, v honosném rámu. Stačilo však málo a Darinka k nám vůbec nedoputovala. „Čermákovy obrazy mají v Černé Hoře mimořádné postavení. Raněný Černohorec se tam stal ikonou bojů za nezávislost a portréty knížecí rodiny patří k důležitým součástem národních sbírek. I proto bylo získání Darinčiny podobizny mimořádně náročné. Kromě Darinky namaloval pro knížecí rodinu další portréty, za což dostal darem dva arabské bělouše a dámské sedlo,“ vysvětluje Helena Musilová.

Podobně ikonický je v Černé Hoře i zmiňovaný obraz Raněný Černohorec (výjev z černohorské války roku 1862), který na první pohled zaujme velkolepou prací se světlem i barvami. Kurátorský tým upozorňuje, že kompozice vznikla roku 1873 na objednávku chorvatského biskupa Josipa Juraje Strossmayera.

Po salonním úspěchu si obchodní a nakladatelská firma Goupil & Cie, která Čermákova díla vystavovala, prodávala a šířila v reprodukcích, vyžádala menší autorskou repliku. Zásadní byl však zejména politický účinek obrazu: představa kolektivní oběti za svobodu. Dílo se proto v Černé Hoře stalo symbolem bojů za nezávislost a dodnes se objevuje v historických publikacích, učebnicích i turistických průvodcích.

„Fascinující momenty nabízí také část výstavy věnovaná Čermákově pozdní monumentální tvorbě. Pro Společnost vlasteneckých přátel umění připravoval obraz Na odpočinku se zajatými Hercegovkami, svou první zakázku pro pražskou instituci. Dochoval se akvarelový návrh, studie jednotlivých postav a rozměrný, nedokončený karton kreslený uhlem na plátně, který restaurovala pražská Národní galerie. Obraz Čermák před smrtí nestačil dokončit. Při pohledu na kresbu však zaujme u některých figur podobnost s budoucím rukopisem Alfonse Muchy, kterému bylo v době Čermákova úmrtí osmnáct let.