Obalamutila Ameriku nefunkčním vynálezem. Ve filmu tvrdí, že v životě nelhala

Co všechno se dá vyčíst z kapky krve? Nadějná podnikatelka Elizabeth Holmes tvrdila, že téměř cokoliv. Její startup Theranos lákal Američany na přístroj, který by dokázal rychle diagnostikovat zdravotní stav pacientů a způsobil by podobnou revoluci jako kdysi iPhone Steva Jobse. K tomu ji ostatně média často přirovnávala – i kvůli černému roláku, jaký po vzoru svého idolu ráda nosila.

Záhy se však ukázalo, že celý vynález je podvrh. Americká justice odsoudila Elizabeth Holmes za miliardový podvod na 11 let za mříže a média o ní začala mluvit jako o jedné z nejmocnějších manipulátorek v historii země. Ona však dál lpí na své nevině. Ve snaze ji dokázat podnikla nečekaný krok, o kterém až donedávna nikdo netušil. Jen několik týdnů před nástupem do výkonu trestu pozvala do svého domu štáb filmařů. Matka dvou dětí, která domácnost sdílela s partnerem Billym Evansem, nabídla režisérovi Nathanu Fielderovi radikální transparentnost.

„Uvidíš všechno,“ ponoukala filmaře, jehož téměř tříhodinový stejnojmenný snímek od čtvrtka promítají česká kina. Je plný paradoxů. Vidět je v něm dost. Věřit nejde ničemu.

Když Nathan Fielder vchází do dveří, vypadá to jako nejnáročnější úkon, který může člověka potkat. To samé platí pro pozdrav, podání ruky, první věty, jež mají prolomit ledy. Základní sociální interakce jsou pro amerického komika, mystifikátora a dokumentaristu těžší než pilotování dopravního letadla.

„Moje osobnost prý lidi znervózňuje. Musím na tom zapracovat,“ přiznal Fielder v seriálu HBO Zkouška, kde pomáhal obyčejným lidem překonat situace, z nichž mají obavu. Jeho prvním klientem byl Craig. Před dvaceti lety zalhal přátelům, že má magisterský titul. Teď chce říct pravdu.

Fielder přichází za Craigem s jednoduchou, i když absurdní premisou. Všechno se dá nacvičit. Důkaz? Sám si setkání s klientem nesčetněkrát testoval. Nechal vytvořit přesnou kopii Craigova bytu do poslední knihy v polici a s pomocí najatého herce prozkoumával každou hypotetickou situaci. Jen pár minut poté, co jsme se smáli způsobu, jakým Fielder vchází do dveří, si s hrůzou uvědomujeme promyšlenost každého komikova pohybu.

Při sledování jeho tvorby je namístě podezřívavost. Asociálnost jde u něj ruku v ruce s genialitou, navzájem se překrývají. Nikdo se přece nenaučí pilotovat Boeing 737 jen proto, aby se vcítil do emocí kopilota, který se ostýchá konfrontovat kolegu – což Fielder přesně s tímto odůvodněním učinil ve druhé řadě Zkoušky.

Člověk se při pohledu na Fieldera neustále musí ptát, kde končí realita a začíná mystifikace. A nikdy není jisté, jestli šije boudu na své respondenty, nebo i na diváky.

V tom se dost podobá Elizabeth Holmes. Fielder se jí v úvodu téměř tříhodinového Uvidíš všechno ptá, proč ho požádala o pomoc. Záhy je však zřejmé, že na plátně sledujeme souboj dvou rovných soupeřů.

Snímek, na němž se režisérsky podílel také Lance Oppenheim, po premiéře v USA vystřelil na špičku tabulky návštěvnosti kin a už se o něm mluví v souvislosti s Oscary. Divácky jde přitom o poměrně frustrující podívanou, která nenabízí ani náznak jasné odpovědi. Úlevu přinášejí jen pasáže, v nichž figuruje „starý dobrý“ Fielder. Ten, který si lehá do postele mezi Elizabeth Holmes a Billyho Evanse, aby pochopil jejich vztahovou dynamiku, nebo naopak odchází do auta poslouchat hlasitou hudbu, protože chce partnerům dát možnost naposledy mít sex.

Divácký smích, který doprovází Fielderovu neschopnost respektovat osobní prostor, brzy střídá pocit hluboké nejistoty. Jde ostatně cítit i ze samotného filmaře. „Opravdu jsi nikdy v životě nezalhala?“ ptá se Fielder ženy s pronikavým pohledem, v němž se zračí nadprůměrná inteligence i bezbřehá naivita. Elizabeth Holmes bez zaváhání odpovídá, že ne. Nechápe slovní hříčky. Sotva dokáže umíchat vajíčka. „Prostě přemýšlí jinak,“ vysvětluje empaticky její partner Evans, který se stává Fielderovým úhlavním nepřítelem.

Režisér ho v druhé části snímku záměrně vykresluje jako manipulátora podobného střihu, jakým byl bývalý přítel obviněné Sunny Balwani, jehož americká prokuratura v případu Theranos odsoudila ke třinácti letům vězení. Jenže co když už Fielder ztratil od portrétované odstup? Sama mu ostatně přiznala, že svůj odzbrojující pohled ráda používá při flirtování. Možná si posedlost, s níž se toporný filmař pouští do studování svých hrdinů i řízení dopravních letadel, vybrala svou daň. Nebo svůj souboj s manipulátorkou Elizabeth Holmes prohrál.

Přiklonit se na její stranu není těžké. Třeba když pláče, zatímco se loučí s rodinou před nástupem do výkonu trestu. Podezřívavost se v nás pere s empatií.

Fielder, zdánlivě stejně bezmocný jako diváci jeho filmu, se zoufale uchyluje k rekonstrukcím míst, která štáb nedokázal zachytit. Repliky pronesené mimo záběr, podezřelé návrhy pronesené před natáčením za zavřenými dveřmi. Jenže když už v nich nefigurují původní protagonisté, dá se jim ještě věřit? Tříhodinový snímek dostává další a další vrstvy významu, až působí jako kubistický obraz, v němž se rozplývají perspektivy a nakonec i obrysy.

Jediné, co zůstává vidět, jsou pronikavé pohledy Elizabeth Holmes a Nathana Fieldera, který konečně našel rovnocenného partnera v mystifikaci. A plastová sluchátka, jež režisér celou dobu nosí na krku. Vypadají komicky – jako rekvizita, která měla Fielderovi dodat na důvěryhodnosti, ale zcela se minula účinkem. Šla by zlomit jediným pohybem ruky.

V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.