Trump žádná omezení své moci nepřijme, říká americký politolog

Donald Trump po kongresových volbách výrazně oslabil, ztráta kontroly nad Kongresem ho ale podle amerického politologa Michaela Genoveseho nezastaví.

„Má autoritářské sklony a pohrdá principy právního státu,“ říká pro Seznam Zprávy.

Profesor politologie na kalifornské Loyola Marymount University, který se dlouhodobě zabývá prezidentskou mocí a je autorem knihy How Trump Governs, upozorňuje, že prezident nyní může ještě intenzivněji využívat své výkonné pravomoci.

„Americký systém brzd a protivah se otřásá v základech. A Trump se ho možná pokusí úplně rozdrtit,“ varuje Genovese.

V rozhovoru vysvětluje, jak můžou demokraté prezidenta omezit, proč se obává dalšího vývoje v kauze sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina a nakolik může šéf Bílého domu rozhodovat o osudu Ukrajiny.

V jak velkých problémech je Donald Trump po letošních kongresových volbách?

Bude mít jen velmi omezené možnosti prosazovat zákony. Možná se mu podaří dosáhnout jedné nebo dvou kompromisních dohod, ale ty budou mít spíše vedlejší význam.

To ho však nezastaví, protože velmi rád jedná jednostranně. Má autoritářské sklony a pohrdá principy právního státu. Takže zatímco v legislativní oblasti bude mít svázané ruce, při výkonu prezidentských pravomocí bude pravděpodobně zacházet ještě dál než dosud.

Rozhodně není politicky odepsaný a v příštích dvou letech o něm ještě hodně uslyšíme. Bude se snažit vládnout co nejvíce jednostranně a prosazovat svou politiku bez spolupráce s ostatními institucemi.

Co se ale v praxi změní? Které části jeho politického programu budou nejvíce ohroženy a kde bude moci dál rozhodovat prakticky sám?

Donald Trump paradoxně nemá nijak rozsáhlý legislativní program. Většina prezidentů poměřuje své úspěchy tím, kolik zákonů dokázali prosadit. Stejně je ostatně hodnotí i historici, protože právě legislativní výsledky tvoří významnou součást jejich politického odkazu.

Trump uvažuje jinak. Přestože měl během prvních dvou let svého druhého mandátu většinu v obou komorách Kongresu, nijak zvlášť se nesnažil prosazovat nové zákony. Místo toho se soustředil na jednostranný výkon moci.

Opírá se o takzvanou teorii jednotné exekutivy (unitary executive theory), podle níž má prezident mimořádně rozsáhlou kontrolu nad výkonnou mocí. A právě tyto pravomoci bude dál využívat. V tomto ohledu se pro něj nic nezměnilo. Naopak, po ztrátě Kongresu má ještě větší motivaci jednat na vlastní pěst než kdykoli předtím.

Říkáte, že Trump nemá příliš rozsáhlý legislativní program. Jak byste tedy charakterizoval jeho způsob vládnutí?

Má hlavně svou osobní agendu, projekty, které mají uspokojit jeho ego. Staví různé objekty a umisťuje na ně své jméno. Může to znít povrchně, ale významné stavby a pomníky vypovídají o tom, čeho si společnost váží. Trumpovi velmi záleží na tom, jak si ho lidé budou pamatovat. Podobných projektů proto ještě uvidíme hodně.

V zahraniční politice bude mít nadále téměř volné ruce. Kongres ho sice může omezovat prostřednictvím rozpočtu, Trump ale už ukázal, že dokáže peníze jednoduše přesunout odjinud. A udělá to, i když tím poruší zákon. Než Kongres zareaguje a soudy rozhodnou, může uplynout třeba rok. Trump mezitím dosáhne svého.

Prezidenti mají zásadní výhodu, které v politologii říkáme first mover advantage. Mohou jednat jako první a ostatní instituce stavět před hotovou věc.

Vezměte si Trumpovy úpravy golfového hřiště ve Washingtonu. Místo aby prošel povolovacím řízením, poslal tam buldozery, které vykácely stovky stromů. Ty už zpátky nevrátíte. Podobně při stavbě tanečního sálu nechal bez dodržení předepsaných postupů zbourat část budovy. A vzniklou díru v zemi už tam nemůžete jen tak nechat.

Stejně to funguje v zahraniční politice. Pokud Trump vyšle americké vojáky do jiné země, Kongres má jen omezené možnosti zasáhnout. Zákonodárci totiž nechtějí působit dojmem, že jednají proti zájmům vojáků, kteří jsou už v nebezpečí.

Změny v Bílém domě:

Takže pokud bude Donald Trump při prosazování domácí politiky narážet na stále větší překážky, mohl by se více soustředit na zahraničí, kde mají američtí prezidenti tradičně volnější ruce? Jaké by to mohlo mít důsledky?

Z historického hlediska vidíme, že čím déle jsou prezidenti v úřadu, tím méně se věnují domácí politice a více té zahraniční. Důvod je jednoduchý: doma čelí mnohem větším omezením, kdežto v zahraniční politice mají podstatně širší pravomoci. Přirozeně se proto přesouvají tam, kde mohou uplatňovat větší moc.

Donald Trump je ale výjimka. Nezajímají ho historické zvyklosti, tradice ani právní stát. Chce to, co chce, a jde si za tím bez ohledu na zákony nebo politické důsledky. Nemyslím si proto, že by se nechal těmito omezeními svazovat.

Trump se chová jako rozmazlené čtyřleté dítě, které vyžaduje, aby vždy dostalo, co chce. A když to nedostane, začne křičet, brečet a dělat scény. Přesně takový Donald Trump je. Žádná omezení své moci nebude ochoten přijmout.

Když se podíváme konkrétně na válku na Ukrajině, kterou sliboval ukončit během 24 hodin – nakolik může nyní ovlivňovat jednání s Ruskem nebo americkou pomoc Kyjevu bez souhlasu Kongresu?

Může jednat jménem Spojených států a Kongres má jen omezené možnosti mu v tom zabránit.

Víme, že Trump má velmi blízko k Vladimiru Putinovi - naslouchá mu a neustále Rusko omlouvá. Putin přitom chce oslabit NATO a zabrat části Ukrajiny. Je až neuvěřitelné, že Trump v tomto přístupu pokračuje navzdory varování vlastních bezpečnostních poradců.

Sám sebe si představuje jako jednoho ze tří nejmocnějších světových vůdců vedle Putina a čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Svět podle něj tvoří sféry vlivu, které si tito tři vůdci mohou rozdělit. Uvažuje imperiálně, jenže takhle svět nefunguje.

Pokud se rozhodne zastavit pomoc Ukrajině, může to udělat. Kongres sice může schválit další finanční nebo vojenskou podporu, Trump ale může příslušný zákon vetovat nebo jeho naplňování zdržovat.

Osud Ukrajiny má tak v podstatě ve svých rukou.

Demokraté už avizují vyšetřování Trumpovy administrativy i jeho rodiny. Jaké mají reálně možnosti prezidenta kontrolovat? Je americký systém brzd a protivah stále dostatečně silný?

Teoreticky má Kongres mimořádně rozsáhlé pravomoci. Jenže jeho moc v průběhu desetiletí slábla a část svých pravomocí sám přenechal prezidentovi. Trump se proto vnímá jako vůdce, který může jednat podle vlastního uvážení. Kongres ho sice může omezovat, ale prezident má výhodu, že může jednat jako první.

Demokraté pravděpodobně zahájí řadu vyšetřování, například některých členů Trumpovy rodiny, kteří podle mého názoru využívají Bílý dům k vlastnímu obohacování, nebo ministra obrany (Petea Hegsetha), jehož jednání vyvolává pochybnosti. Taková vyšetřování mohou být pro prezidenta velmi nepříjemná a výrazně poškodit jeho popularitu.

Otázkou ale je, zda Kongres dokáže prosadit i zákony, které Trumpa skutečně omezí. Už totiž ukázal, že pokud s nějakým zákonem nesouhlasí, jednoduše ho ignoruje. A zatím mu to prochází.

Nejvyšší soud mu navíc přiznal téměř plošnou imunitu za výkon prezidentské funkce. To je v podstatě propustka z vězení. Trump má proto pocit, že mu soudy daly volnou ruku k porušování zákonů.

Americký systém brzd a protivah, který funguje už 250 let, se otřásá v základech. A Trump se ho možná pokusí úplně rozdrtit. Má autoritářské smýšlení i osobnost. Jeho přístup je v podstatě: „K čertu se zákony, jedeme dál.“

Co tedy mohou demokraté skutečně prosadit? Kde mají největší šanci Trumpa omezit?

Mohou proti němu potřetí zahájit impeachment, tedy ústavní žalobu. To by ale bylo převážně symbolické. K jeho odvolání by potřebovali dvoutřetinovou většinu v Senátu, což se při žádném prezidentském impeachmentu v americké historii nepodařilo. Trumpa by to poškodilo na veřejnosti, ale jeho moc by to výrazně neomezilo.

Nejsilnější zbraní Kongresu je rozpočet. Na konci války ve Vietnamu například zákonodárci odmítli dál financovat vojenské operace. Prezidentu Richardu Nixonovi tím v podstatě řekli: „Peníze už nedostanete, musíte skončit.“ A mělo to zásadní dopad.

Dnes mohou demokraté postupovat podobně a Trumpovi výrazně svázat ruce. Jenže zůstává jedna zásadní otázka: Bude Trump zákony respektovat? Zatím se ukazuje, že pokud je přesvědčen, že je to v jeho zájmu, je ochoten je porušovat.

Vezměme si konkrétně kauzu Jeffreyho Epsteina. Demokraté chtějí vyšetřovat Trumpovy vazby i nakládání s vyšetřovacími spisy. Co mohou reálně zjistit a jaké mají možnosti přimět administrativu ke zveřejnění dalších dokumentů?

Epsteinova kauza je dobrým příkladem toho, jak může prezident zasahovat do vyšetřování. Kongres přijal s podporou obou stran zákon, podle kterého měly být - až na přísně vymezené výjimky - zveřejněny všechny dokumenty. Trumpova administrativa jich ale zveřejnila méně než polovinu. Už tím podle mě porušila zákon.

Demokraté chtějí v kauze pokračovat nejen proto, že by mohla poškodit Trumpa, ale především kvůli tlaku veřejnosti. Případ se přitom může dotknout i některých demokratů, kteří v něm figurují. Lidé ale zoufale chtějí znát odpovědi a Kongres bude jejich požadavky následovat.

Trumpovi se zatím daří zveřejnění dokumentů blokovat, a tím chránit sám sebe. Jenže prezidentská imunita, kterou mu přiznal nejvyšší soud, se nevztahuje na jeho jednání před nástupem do funkce. Pokud by se prokázalo, že se v souvislosti s Epsteinovou kauzou dopustil trestného činu, mohl by za něj nést odpovědnost před soudem.

Myslím si proto, že má z dalšího vyšetřování obrovský strach. Demokraté budou na zveřejnění dokumentů trvat, a pokud se proti administrativě obrátí kvůli této kauze i veřejnost, Trump se dostane pod obrovský tlak. Tomu by se jen velmi těžko bránil. Ale možná se o to přesto pokusí.

Nakolik ale věříte, že demokraté své sliby skutečně splní?

To je výborná otázka. Podstatné je, jakou motivaci demokraté mají. A v tuto chvíli mají všechny důvody k tomu, aby vyšetřování zahájili a postavili se prezidentovi.

Právě to byl jasný vzkaz voličů v kongresových volbách. Trump utrpěl drtivou porážku a demokraté dosáhli historických úspěchů ve Sněmovně reprezentantů, Senátu i na úrovni jednotlivých států.

Mají proto pocit, že získali jasný mandát jednat. Zároveň vědí, že to od nich voliči očekávají. Nemají tedy důvod od svých slibů ustupovat. Všechno nasvědčuje tomu, že ve vyšetřováních budou pokračovat.

Překvapila vás v tomto kontextu Trumpova reakce na výsledky voleb?

Rozhodně. Všichni jsme víceméně očekávali, že pokud republikáni prohrají, Trump výsledky napadne. Porážka ve Sněmovně reprezentantů se očekávala, ale nikdo netušil, že demokraté získají tak výraznou většinu i v Senátu.

Teď se v Americe používá výraz too big to rig, tedy příliš velké vítězství na to, aby se dalo zpochybnit tvrzením o zmanipulovaných volbách. Trump by rád přesvědčil veřejnost, že volby byly zmanipulované a že ve skutečnosti vyhrál. Jenže vítězství demokratů bylo natolik drtivé, že takové tvrzení není věrohodné. A právě to Trumpa umlčelo.

Navíc má velmi slabou pozici i z právního hlediska. Podle některých zpráv Trump a jeho ministerstvo spravedlnosti podali v souvislosti s volbami zhruba 30 žalob. O 29 z nich už bylo rozhodnuto a všechny dopadly v jeho neprospěch.

Vzpomeňte si na rok 2020, kdy Trump telefonoval volebnímu úředníkovi v Georgii a žádal ho, aby mu našel 11 780 hlasů. I kdyby se nyní pokusil o něco podobného třeba na Aljašce, musel by takových kroků podniknout obrovské množství. To by jednoduše nezvládl.

Proto si myslím, že výsledky tentokrát přijme bez větších protestů. Demokraté vyhráli s takovým náskokem, že snaha výsledek zvrátit by nepůsobila jen jako neschopnost přijmout porážku, ale jako naprosté šílenství.

Dokážete si představit, že by Trump s demokraty skutečně spolupracoval? Nebo bude jejich návrhy jednoduše vetovat?

Vetem bude určitě často vyhrožovat a nejspíš ho bude také často využívat. Existují ale témata, na kterých by se demokraté a republikáni mohli shodnout. Například rozsáhlá imigrační reforma.

Trump už v podstatě uzavřel hranice, a teď je načase udělat pořádek v chaotickém americkém imigračním systému. Dokázaly by se obě strany dohodnout na rozumném řešení? Ano. Otázkou je, zda se jim to podaří.

Trump totiž potřebuje něco prosadit i v Kongresu. Chce být vnímán jako člověk, který dokáže uzavírat dohody. Právě na tom si zakládá. Rád se prezentuje jako hlavní vyjednavač.

Proto si myslím, že bude hledat alespoň jednu velkou věc, na které se s Kongresem dokáže dohodnout. A nejpravděpodobnějším kandidátem je právě imigrační reforma.

Jenže k dosažení takové dohody by prezident musel naslouchat i ostatním. Je toho podle vás vůbec schopný? A mohou na něj po volební porážce vyvinout tlak i nespokojení republikáni?

Vzdělaný člověk by měl svá rozhodnutí zakládat na faktech. Donald Trump to ale nedělá. Mnozí jeho spolupracovníci mu předkládají spolehlivé informace, jenže pokud neodpovídají jeho představám nebo přáním, jednoduše je odmítne.

Zpravodajské služby mu například jednomyslně předloží informace o Putinových záměrech. Trump ale řekne: „Počkejte, já jsem s Putinem mluvil a on mi řekl, že nic takového nechce. Takže věřím Putinovi.“

To není rozhodování založené na faktech. Trump se řídí instinktem a vlastními představami. Myslí si, že je nejchytřejším člověkem v místnosti, přestože jím rozhodně nebývá, pokud vůbec někdy.

Má o sobě natolik přehnané mínění, že nemá potřebu naslouchat radám ani přijímat nové informace. Je přesvědčený, že už zná všechny odpovědi.