Americký Kongres mění barvu. Co to znamená pro Ukrajinu, Blízký východ a NATO

Po úterním volebním debaklu republikánů panují ve světě obavy z toho, že americký prezident Donald Trump obrátí svou pozornost k zahraničním záležitostem.

Podle amerikanisty Jiřího Pondělíčka z University of New York Prague mimo jiné hrozí, že prohra vyústí v zintenzivnění Trumpových výpadů proti Severoatlantické alianci.

„Může být nyní v pokušení si nějakým způsobem, ať už zchladit žáhu, nebo dokázat svou vlastní moc a význam, tím, že bude tlačit na spojence v NATO,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Vysvětluje, jak se výsledky midterms promítnou do zahraniční politiky Spojených států a jak ovlivní válku na Ukrajině i konflikt s Íránem.

Demokraté ve volbách získali kontrolu nad oběma komorami Kongresu. Jak moc může nové složení změnit směřování Spojených států a ovlivnit jejich zahraniční politiku?

Zahraniční politiku může Kongres ze všech programových věcí ovlivnit nejméně.

V zahraniční politice a co se nasazení armády týče, má prezident nejširší pravomoci konat bez schválení Kongresem. Demokraté se ho samozřejmě můžou snažit k něčemu donutit - například mu pohrozit, že mu na něco v příštím rozpočtu nedají peníze -, zcela přímou cestu ale nemají.

Výjimkou jsou cla, jelikož jde o daň a její uvalování je na Kongresu, na legislativě. Právní nástroje, které Trump používá, jsou delegované pravomoci. Uvalování sankcí nebo právě cel funguje na základě zákonů schválených Kongresem, který je tak může měnit nebo rušit.

Zde se ze strany Kongresu nabízí nejpřímější cesta k nápravě, ale vzhledem k tomu, co jsme viděli v prvních dvou letech Trumpova druhého mandátu, si myslím, že ani tady se to neobejde bez sporů, které by musel rozhodovat až nejvyšší soud.

Mohl by se Trump snažit kompenzovat volební porážku politickými zisky v zahraničí?

To by samozřejmě mohl. Velkou otázkou například je, jak se v současné chvíli zachová vůči Íránu.

Nejde ale jen o to, co se stane, až nastoupí nově zvolení kongresmani a kongresmanky. Jde i o to, co bude Donald Trump dělat do ledna, než většinově republikánský Kongres skončí.

Tyto obavy tedy do jisté míry sdílím. Pokušení vyřešit některé věci silou ještě předtím, než usedne nový Kongres, zde být může. U Donalda Trumpa lze nicméně cokoliv těžko hodnotit dopředu, protože velmi často jedná podle okamžité nálady.

Bruselský server Politico ještě před volbami upozornil, že evropští spojenci mají strach, že by prohra mohla vyústit v to, že Trump zintenzivní své výpady vůči Severoatlantické alianci. Můžeme podle vás něco takového očekávat?

Riziko tu rozhodně je. Zrovna v případě NATO si ale myslím, že se v Trumpově politice a přístupu dá vysledovat něco dlouhodobějšího.

Může být v pokušení si nějakým způsobem zchladit žáhu, potažmo dokázat vlastní moc a význam tím, že bude tlačit na spojence v NATO, myslím si nicméně, že i v tomhle má Kongres nějaké páky.

Už v minulosti, v době republikánského Kongresu, jsme viděli, že došlo ke schválení zákona, který prezidentovi zakazoval vystoupit z NATO bez souhlasu zákonodárců. Dovedu si tedy představit, že demokraté by v tomhle směru mohli být ještě odvážnější a snažit se nějakým způsobem prezidenta brzdit.

Jak už jsem ale zmiňoval v případě cel, všechny tyto věci by pravděpodobně vedly k vleklým sporům. Nemyslím si, že by Donald Trump snadno ustupoval.

Co výsledky voleb znamenají pro Ukrajinu? Může se změnit postoj USA k podpoře napadené země?

Postoj Kongresu se bezpochyby změní, jelikož demokraté jsou více na straně Ukrajiny. Otázkou ovšem je, jestli to s ohledem na prezidentovy velmi široké pravomoci k něčemu bude.

Spojené státy v současnosti pomoc Ukrajině neposkytují. Momentálně platí Evropa, USA v podstatě jen prodávají věci, které Ukrajina potřebuje, což samozřejmě Donald Trump - s odkazem na národní bezpečnost - může zastavit.

Kdyby chtěl Kongres americkou pomoc obnovit, může dát prezidentovi pravomoci, vyčlenit mu na to prostředky, pokusit se schválit nějakou rezoluci, která by ho k tomu zavazovala. Není tu ale jednoznačný a přímočarý způsob, jak ho k tomu přinutit. Trump by se zřejmě bránil a šlo by o další spor, který by pravděpodobně musel rozhodnout až Nejvyšší soud USA.

Změna nálady v Kongresu tedy Ukrajině jako takové bezprostředně nepomůže. Uvidíme, jestli sám Trump změní názor. Kongres samozřejmě může blokovat věci, jako je nákup ruské nafty, tím, že na to odmítne vyčlenit prostředky.

Jsem ale přesvědčený, že pokud by nás čekala dvouletá paralýza, kdy by se prezident a Kongres neshodli, pozornost by se soustředila spíše na protlačení domácích priorit než na něco, jako je pomoc Ukrajině.

Jedním z poměrně zásadních témat voleb byla válka s Íránem. Dá se očekávat, že se demokraté budou snažit zásadněji měnit způsob, jakým USA tento konflikt vedou?

Určitě ano. Nabízí se jim právní nástroj z roku 1973, tedy rezoluce o válečných pravomocích. Kongres si může odhlasovat, že prezident má konflikt ukončit, je nicméně potřeba mít na paměti, že tento právní nástroj je v podstatě neotestovaný. A existují vážné pochyby o tom, do jaké míry je konformní s ústavou.

Když si tedy vezmeme dosavadní chování Donalda Trumpa, kdy se snažil přivlastňovat si i pravomoci, které mu celkem zjevně nepatřily, není pochyb, že by se bránil a že by se do toho musel vložit ústavní soud.

Možnost, která je s ústavou konformní, je, že by Kongres odepřel Trumpovi financování, které by mu umožnilo válku vést. Koneckonců ministr obrany Pete Hegseth už současný Kongres několikrát žádal o navýšení prostředků na obranu. Peníze měly jít především do obnovení zásob raket a zlepšení jejich výroby. To demokraté můžou odmítnout a Trump s tím nebude moct nic dělat.

Pak je ale otázkou, jestli politická cena za to bude pro demokraty přijatelná, či zda bude pro voliče srozumitelné, že se o tom dohadují.

Pro nás je samozřejmě zahraniční politika důležitá, ale pro americké voliče bude v nejbližších měsících nejdůležitější zdravotní péče. V lednu začne platit další ustanovení daňového zákona, který schválili republikáni a který dál omezuje federální peníze plynoucí do zdravotní péče, ať už jsou to podpory Obamacare, nebo zpřísnění podmínek Medicaid.

Už teď se některé menší nemocnice zavírají, což znamená, že péče je pro Američany hůře dostupná. A demokraté slibovali, že s tímhle chtějí něco udělat. Legislativní pravomoc jim umožňuje financování obnovit, nebo to nějakým způsobem změnit. A Donald Trump to může vetovat.

To bude pravděpodobně ten hlavní souboj, do kterého budou chtít demokraté investovat čas a energii. Další věcí je vyšetřování Trumpa a jeho rodiny, jelikož dalším podstatným tématem - jak alespoň vyplývá z některých exit pollů - byla korupce.

Pak je otázkou, jestli v případě, že Trump válku významně neeskaluje, bude mít Kongres možnost něco dělat. Prezidentovi nemůže nařídit, aby s Íránem uzavřel dohodu. Může mu, alespoň teoreticky, zabránit třeba v dalším nasazení jednotek nebo v dalších útocích, i tam by to ale pravděpodobně došlo až k nejvyššímu soudu.

Zahraniční politika obvykle nebývá hlavním tématem amerických midterms. Letos se ale zdálo, že válka s Íránem se do domácí politické debaty výrazně promítala.

Válka s Íránem je trochu něco jiného, protože její dopady jsou naprosto bezprostřední.

Vojenská akce ve Venezuele, kterou se Trump doteď chlubí, žádnou větší pozornost nevzbudila. A bez ohledu na to, jestli je úspěšná, nebo ne, pro voliče žádnou významnou roli nehrála.

Pokud by válka v Íránu neměla takhle zásadní vliv na cenu paliv, pravděpodobně by také nebyla významným faktorem.

Někteří lidé, kteří Trumpa skutečně volili na základě slibu, že nerozpoutá žádné nové války, mu to možná spočítali, samo o sobě by to ale asi nestačilo k tomu, aby republikáni prohráli v Texasu jak Senát, tak křeslo guvernéra.

Jak se může po volbách proměnit americký postoj k Izraeli a konfliktu v Gaze?

Donald Trump shodou okolností v den voleb řekl, že se s Benjaminem Netanjahuem dohodli, že pomoc ve výši čtyř miliard dolarů ročně končí. Tedy, že Amerika už nebude Izraeli zadarmo dodávat zbraně, ale ten si je bude nadále kupovat, pokud o ně bude stát.

Můžeme to brát jako součást Trumpovy agendy v tom smyslu, že spojenectví - a možná dokonce i to s Izraelem - nevnímá jako něco, čemu by měl obětovat peníze. Zároveň to lze vnímat i jako určité přiznání, že ani v MAGA kruzích to není úplně populární.

U demokratů bude hodně záležet, na čem se strana sama shodne. Názory se tam přitom dost liší.

Je tam mnoho mainstreamových nebo konzervativnějších demokratů, kteří s americkou pomocí Izraeli žádný problém nemají. Pak tu ale jsou lidé, jako nově zvolený senátor za Michigan Abdul El-Sayed, kteří ji dlouhodobě kritizují a chtěli by, aby skončila.

Bude tedy dost záležet, jestli Demokratická strana bude mít v této otázce jednotnou pozici, nebo to nechá na jednotlivých senátorech a členech sněmovny. V tu chvíli si myslím, že by se mezi republikány a konzervativními nebo umírněnějšími demokraty našla většina, která by pokračování pomoci zajistila.

Možná to ale celé za demokraty ještě předtím vyřeší Trump, pokud tedy platí skutečně to, co říkal.