Článek
Volte levnější hypotéky, volte nižší daně, hlásaly předvolební billboardy hnutí ANO. Zabralo to pěkně, ale teď se moc nedaří.
Česká národní banka (ČNB) zvýšila základní úrokovou sazbu na čtyři procenta, což mimo jiné postrčí už teď nehezká čísla hypotečních úroků zase o něco výš.
Na nižší daně to taky úplně nevypadá. Ministryně financí si vedle slibu nižších daní vytkla do dalších let drakonické konsolidační cíle. To samozřejmě nejde příliš dohromady, a tak už sonduje, kde by mohla státním příjmům přilepšit, aniž by to bylo vidět úplně na první pohled.
Paběrkování v podobě vyšších daní z neřestí a nového zdanění kratomu čísla moc nespraví, a tak se vynořují úvahy, zda novými daněmi trochu neoholit některé zbytečně moc prosperující sektory.
Nějak se zkrátka celá ta konstrukce třese v základech. Premiér a šéf ANO samozřejmě nehledá vinu u sebe a zcela nerealisticky formulovaných slibů, ale kdekoli jinde.
V případě hypoték nejčastěji v Praze v ulici Na Příkopě, kde v čele ČNB sedí jeho bývalý poradce a youtubový parťák Aleš Michl. Andrej Babiš na jedné straně velebí českou korunu, dokonce by ji chtěl do ústavy, protože zaručuje republice autonomní měnovou politiku. Ale když ČNB dělá autonomní měnovou politiku, stává se její guvernér terčem jeho nevybíravé politické kritiky, protože zvyšuje sazby nad úroveň, kterou eurovým zemím ordinuje Evropská centrální banka.
Pokud jde o nevalný stav a smutné vyhlídky veřejných financí, které si stále křiklavěji říkají o opatření na příjmové straně (tedy rozhodně jiné než „nižší“ daně), je za viníka nejčastěji označována minulá vláda, případně vnější okolnosti, jako je americká válka s Íránem, které nutí Babišův kabinet draze dotovat ceny elektřiny v zásuvkách a pohonných hmot ve stojanech pump.
Čerstvě publikované ekonomické prognózy jak z pera ČNB, tak od Ministerstva financí přitom ukazují, že vrásky na čelech ministrů a možná i voličů, kteří uvěřili citovaným předvolebním slibům, se budou spíš prohlubovat než vyhlazovat.
Pro letošní rok obě prognózy významně snížily odhad celkového růstu ekonomiky - shodně na 1,7 procenta. V případě ministerstva šlo o snížení o 0,2 procentního bodu proti minulé predikci, v případě ČNB dokonce o celou polovinu bodu. Současně se analytici obou institucí shodli, že příští rok bude vyšší než dosud očekávaná inflace - měla by překročit tři procenta. Tím by opustila „toleranční pásmo“ kolem dvouprocentního inflačního cíle centrální banky. Její zvýšení sazeb, nad nímž se premiér rozčiluje, je tedy zcela v souladu s poučkami měnové politiky, zejména té autonomní korunové.
Za povšimnutí v prognózách stojí také vývoj schodku veřejných rozpočtů. Zatímco fiskálně strukturální plán, který Česko poslalo Evropské komisi, slibuje v roce 2028 deficit ve výši dvou procent HDP, prognóza centrální banky mluví o 3,4 procenta a ministerská o rovných třech procentech.
To ještě samo o sobě neznamená, že si z komisařů v Bruselu děláme legraci. Predikce pracují s aktuálně platným stavem, nikoli s přísliby. Rozdíl mezi plánem pro evropské úředníky a českými prognózami tak představuje výši konsolidace (tedy úspor a vyšších daňových příjmů), k níž se Babišova vláda v Bruselu zavázala.
A vychází to tak, že během příštího roku bude třeba přijmout taková opatření, která pro rok 2028 uzdraví veřejné finance o jeden až 1,4 procentního bodu HDP, orientačně o 100 až 140 miliard (podle toho, se kterou prognózou srovnáváme). To je úkol, k němuž vláda dosud neprovedla žádnou přípravu, zato si zkomplikovala situaci ve Sněmovně rozpoutáním boje o televizní a rozhlasové poplatky.
Je pravda, že těžko ovlivnitelné vnější okolnosti nejsou pro vládu příznivé. Jestli výsledky amerických voleb zvýšily naději na uklidnění situace v Hormuzském průlivu, si troufá odhadnout málokdo. Bezpečnostní situace je mizerná a nezdá se, že mír na Ukrajině by byl na obzoru. To všechno platí. Lehké to vláda nemá.
Přesto jejím hlavním soupeřem v příštím roce nebudou vnější okolnosti, ale její vlastní neuvážené sliby - ať už voličům nebo evropským institucím. Hledání viníků všude kolem nebude stačit. Babišův kabinet se bude muset statečně poprat sám se sebou.
