Článek
Desítky let Česko nedokázalo pohnout s diskriminací romských dětí ve vzdělávání a stále existuje 55 většinově romských škol. Romské děti navíc končí čtyřikrát častěji ve speciálních školách, ačkoliv k tomu není důvod.
Jak už Seznam Zprávy dříve informovaly, Česku za to hrozí pokuta od Evropské komise. Už totiž uplynulo 19 let od rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, který potvrdil diskriminaci romských dětí v tuzemsku. Vlády ovšem stále nezamezily tomu, aby se tahle situace opakovala. Česko je proto pod neustálým dohledem evropských orgánů, kterým musí každoročně hlásit, co pro změnu dělá. A pokud toho nebude dost, může přijít pokuta až ve výši stovek milionů korun.
Ministerstvo školství nyní vypracovalo další akční plán, který poprvé přináší některé razantnější kroky. Úřad naplánoval, že do září 2029 dojde ke zrušení pěti škol, kde k segregaci dochází. Potvrdil se tak záměr, který se už dlouho zvažoval.
„Hlavním cílem Akčního plánu je přispět k naplňování závazků České republiky v oblasti rovného přístupu ke vzdělávání a zákazu diskriminace romských žáků,“ uvádí ministerstvo školství.
Dokument konkrétněji neuvádí, o kterých pět škol jde. Může jít jak o běžné, tak speciální školy. Situační zpráva Národního pedagogického institutu z roku 2025 popsala, že by se dalo bez problému zrušit 20 speciálních škol, kam dochází většinově romské děti, protože v místech, kde existují, jsou dostatečné kapacity ostatních škol. Ať už by tito žáci pak pokračovali ve speciálních třídách, nebo s podporou v těch běžných.
U dalších pěti škol pak ministerstvo školství chce, aby došlo k jejich desegregaci, a to opět nejdéle do září 2029. Čili nemusí dojít k jejich zrušení, ale zásadně se má změnit skladba jejich žáků. Může jít například o překreslení spádových obvodů.
A z dlouhodobého hlediska se chce ministerstvo školství zasadit o to, aby se snížil počet segregovaných základních škol, kde romští žáci tvoří více než 33 procent, minimálně o třetinu. Tedy z dnešních zhruba 120 alespoň na 80.
„Je dobře, že jde o velmi konkrétní plány. Ale měly by být ambicióznější. Přeci jen bychom měli chtít zrušit více než jen pět segregovaných škol,“ říká programový ředitel EDUinu Jan Vöröš Mušuta.
Ministerstvo školství v akčním plánu vysvětluje, že si chce razantnější kroky spojené s rušením škol nejprve vyzkoušet, aby je mohlo následně rozšířit do většího počtu míst.
Na druhou stranu je potřeba vypíchnout statistiky, na které se samo ministerstvo odkazuje. Jestli se totiž něco dá říct, tak že romských škol v datech spíš přibývá než naopak. V roce 2019 hlásilo alespoň třetinu romských žáků 96 škol, v roce 2025 už 121 škol.
Minimálně částečně lze ale tenhle nárůst vysvětlit tím, že se zpřesňují data. Ředitelé škol dostali nejprve předloni návod, jak romské žáky vykazovat, následně byla rozšířena i metodika. Řada z nich tedy statistiky vyplňuje přesněji než dříve. Zároveň se loni poprvé započítávaly všechny romské děti ve speciálních třídách, dříve do statistik spadaly pouze třídy pro žáky s mentálním postižením. Možná tak teprve letos jsou poprvé k dispozici správné informace o situaci se segregací romských žáků.
Lepší řízení, více pravidel
Do české legislativy má také přibýt odpovědnost zřizovatelů za kvalitu poskytovaného vzdělávání a povinnost předcházet segregaci. Obce nebo města by tak musely skutečně zaručit, že na jejich území nebudou nelogicky fungovat školy, kam chodí především romští žáci. Nejde o situaci, kdy v části obce zkrátka žije větší podíl lidí z menšiny, ale například o segregační nastavení spádových obvodů, které k utváření romských škol potom vedou.
„V současné době nám právě v systému vzdělávání odpovědnost zřizovatelů za řízení škol v celém území chybí. Je dobře, že to chce ministerstvo nyní změnit,“ říká analytik vzdělávání z PAQ Research Karel Gargulák.
Ministerstvo školství pak také hodlá ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti vytvořit věcný návrh, jak celý systém dozorovat, tedy i například trestat zřizovatele pokutou, pokud nezajišťují rovný přístup ke vzdělávání na území obce.
„Ministerstvo školství ale nevyužívá nástroj, který už dnes má. Může totiž zahájit řízení o výmaz školy z rejstříku, pokud tam dochází k segregaci. A zřizovatel pak musí situaci napravit, nebo dojde ke zrušení školy. Mrzí mě, že jsem tuhle možnost víc netlačil ještě za svého působení na ministerstvu,“ dodává Mušuta, který na začátku roku z ministerstva odešel a právě rovný přístup ke vzdělávání spadal do jeho gesce.
Je ale pravdou, že vyřešit vše v českém extrémně decentralizovaném školství je velmi obtížné. Ministerstvo školství sice odpovídá za vzdělávání v celé republice, základní školy ale mají v rukou obce. Bez jejich spolupráce tak ministerstvo příliš nezmůže, což je paradox ve vztahu k v úvodu zmiňovanému rozsudku – stát byl sice odsouzen, zásadní řešení segregace mohou ale v tomto systému vzdělávání přinést jedině obce.
„V tomto ohledu je skvělé, že se role státu bude posilovat, ať už mluvíme třeba o kontrole spádových obvodů, nebo o rozšíření pravomocí České školní inspekce. Bez toho je vymahatelnost principu rovného přístupu ke vzdělávání velmi nízká,“ dodává Gargulák.
Druhou velkou oblastí, na kterou se chce ministerstvo kromě řízení škol do budoucna zaměřit, je pak snížení nadměrné diagnostiky mírné poruchy vývoje intelektu (MPVI). U romských žáků je šestkrát vyšší než v celkové populaci – takový rozdíl nemá z odborného pohledu opodstatnění. Častěji jde totiž o vzdělávací obtíže související se sociálním znevýhodněním.
Ministerstvo školství chce v tomto ohledu pracovat se školskými poradenskými zařízeními a lépe je metodicky vést, aby k takto nadměrné diagnostice romských žáků do budoucna nedocházelo. Do září 2029 se má snížit podíl romských žáků s MPVI z dnešních 12,9 procenta na 10 procent, z téměř šesti procent na tři se pak má snížit podíl v prvních třídách. Do konce roku 2036 pak už nemá přesáhnout diagnóza MPVI u romských žáků pět procent.
