Nevěřili jí, že rozumí fotbalu. Teď ji zná i trenér reprezentace

Narodila se v Jablonci hned naproti fotbalovému stadionu. Vzhledem k tomu, že táta pracoval pro obchodní oddělení v Jablonexu, strávila část dětství v Mexiku, kde přičichla ke španělštině. Když ve dvaadvaceti odjela studovat španělštinu a katalánštinu do Barcelony, díky novým kamarádům začala fandit slavnému klubu z Camp Nou.

„Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, o co se těch dvaadvacet zpocených chlápků snaží. Ale postupně se z fotbalu stala moje vášeň,“ líčí Romana Bičíková, jak všechno začalo.

Rychle propadla kouzlu mužstva, které hrálo ten nejkrásnější fotbal na světě. Mladičký zázrak Lionel Messi dostával servis od Xaviho, Iniesty nebo Thierryho Henryho. Byla to první sezona pod trenérem Pepem Guardiolou, kdy Barcelona vyhrála úplně všechno, co vyhrát mohla. Včetně Ligy mistrů.

„Jakmile jsem se ze studií vrátila domů a kamarádi mě v úterý nebo ve středu lákali do hospody, měli holt smůlu: Omlouvám se, nemůžu, Barcelona hraje Ligu mistrů, chci to vidět. Jsem prostě feministka, která miluje fotbal,“ vypráví dáma v elegantním obleku, ve kterém před chvílí odtlumočila věty reprezentačního trenéra Santiho Denii.

Patří na seznam respektovaných znalců, které si národní tým a české kluby v evropských pohárech najímají, aby tlumočili tiskové konference. Zrovna Bičíková je v kombinované kategorii španělština a angličtina, takže má fofr. Minulé úterý a středa Arsenal na Slavii, do toho americké volby pro CNN Prima News, školení trenérů na Fotbalové asociaci, ve čtvrtek Bournemouth na Spartě, v pátek reprezentační nominace, tento týden ve středu a čtvrtek sváteční Liga národů proti mistrům světa ze Španělska.

Jaký byl víkend, Romano?

„Poctivě jsem doháněla spánkový deficit, ze španělštiny překládala další díl dětské knihy Fotbaláci a koukala na formuli 1 z Brazílie. To je moje srdcová záležitost, únik z fotbalové reality,“ překvapí.

Dost možná jste ji nikdy nezahlédli, přesto má dost výraznou roli v tom, jaká slova se k vám po velkých fotbalových zápasech dostanou. Jakmile by něco přeložila špatně nebo sama správně neporozuměla, o čem je řeč, může vzniknout dost velká nepříjemnost. Vytratí se původní význam, nuance, vtip. Existuje na to nějaký mustr? Fígl?

„Absolutní koncentrace, dobrá krátkodobá paměť a nepodceněná příprava. Než jsem třeba začala tlumočit páteční tiskovku reprezentace, snažila jsem si osvěžit, jak dopadl minulý sraz. Jací hráči jsou zranění, jací naopak ve formě. Vzhledem k tomu, že fotbal poměrně pečlivě sleduju, jména mi nejsou cizí. Když se do nominace dostal osmnáctiletý Idris Hopi, věděla jsem, že kope za Teplice.“

Což je pro fotbalového překladatele obrovská přidaná hodnota, díky které předejde zmatkům nebo nedorozuměním. Z vlastní zkušenosti po třiceti letech v branži lze konstatovat, že některá tlumočení neměla s realitou vůbec nic společného. Obzvlášť při pohárových zápasech venku se kluby nijak zvlášť nepárají s tím, koho novinářům předhodí. Vesměs stačí, že umí obstojně česky, jinak tápou ve fotbalových termínech, ve jménech, v zavedených sportovních frázích. Však se i Miroslav Koubek na letním mistrovství světa občas trápil s chaotickým překladem, který mu šel do sluchátek.

Legendární scénka pochází z prosince 2019, kdy překladatel popletl slova liverpoolského kapitána Jordana Hendersona před Ligou mistrů proti Salcburku. Z angličtiny do němčiny? Pro profíka brnkačka. Jenže z původní verze, že Liverpool očekává těžký úkol, vyšla opačná interpretace: „Půjde to snadno.“ Zasáhnout musel trenér Jürgen Klopp, který seděl za stolečkem taky. Překladatele napomenul: „Poslyšte, máte to špatně, sedí tu člověk, který mluví oběma jazyky. Nebylo to tak těžké přeložit.“ To aby pak tlumočník odešel zahanbeně domů a nechal se vyškrtnout z fotbalové listiny, kterou vede UEFA.

Co takového se stalo vám, Romano?

„Nic tak hrozného, ale když hrála Barcelona na Slavii a já byla v hlasatelně, spletla jsem si tým, který vstřelil gól. Prostě se ve mně projevil fanoušek a přisoudila jsem trefu Barceloně. Hned jsem se opravila a řekla: ¡Gol del Slavia de Praga! Rovnou jsem si chtěla nafackovat. Naštěstí v Edenu byl takový bugr, že si hlášení ve španělštině skoro nikdo nevšiml.“

Když ji později kolegové z branže zvali na večírek pracovně nazvaný Naše průšvihy v praxi, omluvila se: „Neměla bych vlastně co říkat. Hýčkám si hodně užitečnou vlastnost, že špatné zážitky okamžitě vytěsním. Ani na přeřeky v živém vysílání si nevzpomínám, protože vás nesmí vykolejit. Nemáte čas se babrat v tom, co bylo, musíte jít dopředu.“

Poprvé do fotbalového kolotoče nasedla na podzim 2011, když Plzeň hrála Ligu mistrů. A taky rovnou proti Barceloně. Bylo jí pětadvacet. Lehce ostýchavá žena. Nemyslete si, že v klubu nepracovaly předsudky, jestli takovou misi zvládne. Než zasedla za stoleček s trenérem Guardiolou a připravila si blok na zápisky pro takzvané konsekutivní tlumočení, musela poslouchat otázky, jestli vůbec tuší, jak dlouho trvá zápas. Přitom by sama mohla o fotbale přednášet. V češtině, angličtině, španělštině i katalánštině.

A taky ve fotbalštině, což je hantýrka, které rozumí každý fotbalový fanoušek, jen v každé zemi má trochu jiné speciální výrazy.

Jeden příklad za všechny. Jakmile fotbalem nepolíbený člověk slyší anglický termín set-pieces, sotva mu bez předchozí přípravy docvakne, že se jedná o standardní situace. Tím pádem se v překladu ztratí raz dva. „Další bonbonkem bývají přezdívky hráčů. Když je neznáte, může vám to zavařit,“ vypráví Romana a rovnou zabrousí do Sparty, za kterou hrával křídelník Lukáš Haraslín, řečený Šulo. Jenže když trenér Brian Priske před zápasy řekl hodně podobné slůvko Suro, mohlo to znamenat brankáře Jakuba Surovčíka.

„Člověk musí pohotově reagovat na kontext, aby se nespletl. Ale některé přezdívky prostě slyšíte poprvé, na to žádné encyklopedie nejsou.“ Kolikrát ji trenéři pochválí za erudovanou práci, občas rovnou zírají, že se ani v klasické fotbalštině nezadrhává: „Mám celkem dobrého autopilota, takže mi hodně věcí naskočí samo.“

Zkusme španělskou hantýrku.

Túnel – jesličky.

Central – stoper.

Pivote – štítový záložník.

Lateral – krajní obránce.

Interior – krajní záložník ve tříčlenné formaci.

Cerebro – špílmachr.

„Ale kluci už jsou tak univerzální a dokážou hrát na tolika pozicích, že se ty názvy smazávají,“ poví expertka.

Její nejoblíbenější fotbalista? Asi se nebudete divit, že přiletí do Prahy se španělskou reprezentací. Ale Lamine Yamal to není. Tak kdo tedy?

„Mikel Merino z Arsenalu. Nejenže je to senzační a nezištný útočník, který se nikdy neurazí, když nehraje od začátku, ale zároveň strašně inteligentní a empatický chlap.“ Do puntíku by mohla odvyprávět příběh, kterak Merino v lednu utrpěl vzácnou únavovou zlomeninu chodila a doktoři mu rovnou řekli, ať zapomene na mistrovství světa.

Dva měsíce nesměl našlápnout na nohu, manželka Lola, sama v šestém měsíci těhotenství, mu musela pomáhat do schodů: „Já si nedokázal přinést ani sklenici s vodou.“ Nakonec se zázračně uzdravil, mistrovství světa stihl a přestože hrál málo, dokázal gólově zařídit postup do čtvrtfinále i do semifinále. „Super suplente, jak říkají Španělé,“ poví Bičíková. Neboli žolík, ať zůstaneme u fotbalových ekvivalentů.

Minulý týden mohla Merina potkat na Slavii, protože dorazil za Arsenal na předzápasovou tiskovou konferenci, jenže Romana Bičíková tentokrát neseděla za stolečkem, nýbrž v kabince. Než její práce skončila, Merino se zvedl od pultu a odešel, aniž by tušil, že jeho slova překládala jeho velká obdivovatelka.

Reprezentační trenér Santi Denia ji už naopak dobře zná. Podle tváře i křestního jména, přitom ve velkém fotbale není úplně pravidlo, že by si velká šarže všimla nenápadných pomocníků. „Ocenila jsem, že mohl minulý týden před českými novináři mluvit španělsky. Cítila jsem z něj, jak se uvolnil. Zůstal seriózní, zároveň byl vřelý, lidský a pohotový. Když přirovnal pozici trenéra k elektrickému křeslu, až jsem se tiše usmála.“

Kdo ví, kdy to přirovnání použije sama. Překládá totiž španělské knížky nejen s fotbalovou tématikou. Zrovna pracuje na ilustrované historii fotbalu a zároveň překládá další díl Fotbaláků, což je populární španělská kniha na pokračování o partičce dětí, které nejenže kopou za školní tým Solo Alto, ale zároveň u toho řeší záhady, třeba proč jim usínají rozhodčí na zápasech.

V detektivku se ovšem může proměnit i fotbalový překlad. Třeba se Santim Deniou.