Hlavní obsah

Nedostupné bydlení přispělo k pádu vlády. Jak hluboká je španělská krize?

Foto: Reuters

Svazek klíčů se stal jedním ze symbolů probíhajících protestů za dostupné bydlení ve Španělsku.

Španělům dochází trpělivost s rostoucími cenami bytů. „Někdy dokonce uvažujeme o tom, že zkusíme štěstí v jiné zemi, protože máme pocit, že vybudovat si tady stabilní budoucnost je stále obtížnější,“ říká SZ třicátník Joel.

Článek

Příběh španělské seniorky Maricarmen Abascalové obletěl svět.

Sedmaosmdesátiletou ženu koncem září vystěhovali z bytu v centru Madridu, kde žila od svých sedmnácti let. Z bytu ji vynesli na nosítkách, zatímco před budovou protestovaly stovky lidí. Čtrnáct dní na to v nemocnici zemřela.

Úmrtí Maricarmen Španěly silně zasáhlo a vyústilo v rozsáhlou vlnu protestů po celé zemi. Ty nakonec přispěly k vyhlášení předčasných voleb, které se uskuteční už na konci listopadu.

„Byla to jiskra, která zažehla oheň už dlouho doutnající pod povrchem,“ uvedla v rozhovoru pro Seznam Zprávy španělská socioložka Maria Silvestre Cabrerová z Universidad de Deusto v Bilbau.

Maricarmen se stala symbolem problému, který na vlastní kůži pociťuje podstatná část Španělů a je už několik let v řadě v popředí zájmu voličů - krize bydlení.

Podle protestujících, kteří vyrazili do ulic nebo se na znamení odporu ve stanech utábořili v centru španělských metropolí, se situace na trhu s bydlením vymkla kontrole a je nadále neudržitelná.

Foto: Reuters

„Moc lidem,“ stojí na plakátu s podobiznou zesnulé Maricarmen Abascalové, jejíž vystěhování rozpoutalo vlnu protestů ve Španělsku.

Kupní ceny nemovitostí ve Španělsku v posledních letech dramaticky vzrostly. Mezi lety 2015 a 2025 se průměrné ceny zvýšily o 80 %, zatímco mzdy o pouhých 30 %.

Podobně to bylo s nájmy. Realitní portál Idealista uvádí, že za posledních deset let vzrostly v průměru o 84 %. V lukrativních destinacích na jihu země, Málaze a Marbelle, dokonce o 113 % a 150 %.

Řada lidí má problém vyjít s penězi, jelikož náklady na bydlení pohlcují podstatnou část jejich příjmu. Z dat španělského Národního statistického institutu (INE) za rok 2024 vyplývá, že 28,1 % lidí za ně vydává více než 40 % svého příjmu, v porovnání s unijním průměrem, který dosahuje 19,2 %.

Server Politico podotýká, že ačkoliv je nárůst cen nemovitostí ve Španělsku velmi výrazný, není ani zdaleka nejvyšší v Evropě. Podobně je to i s nárůstem nájemného ve Španělsku, který je v porovnání s většinou ostatních zemí EU mírnější.

Po třicítce stále u rodičů

Mladým Španělům, na které krize bydlení doléhá nejsilněji, nicméně se situací došla trpělivost. A v posledních týdnech ve velkém vyrážejí do ulic, aby dali najevo nespokojenost.

„Už nejde jen o bydlení, ale také o pocit, že tvrdě pracovat a mít stálé zaměstnání už nestačí k zajištění důstojného života. Lidé jsou stále frustrovanější, protože něco tak základního, jako je vlastní bydlení, se stalo luxusem – a to zejména pro mladší generace,“ vysvětluje Seznam Zprávám šestatřicetiletý Joel Howells.

Podstatnou část svého dospělého života se nedokázal osamostatnit a stále se vracel do domu rodičů. Před pár lety se nakonec sestěhoval s přítelkyní v Barceloně. Katalánskou metropoli ale museli po dvou a půl letech kvůli příliš vysokým cenám bydlení opustit a přesunout se asi 35 kilometrů za ni.

„Někdy dokonce uvažujeme o tom, že zkusíme štěstí v jiné zemi, protože máme pocit, že vybudovat si tady stabilní budoucnost je stále obtížnější,“ přiznává.

Podle socioložky Cabrerové má bydlení důležitý symbolický rozměr. „Problém nespočívá pouze v tom, zda si můžete dovolit platit nájem, ale také v tom, zda si můžete vybudovat samostatný život,“ popisuje.

„Když lidé pracují, ale přesto si nemohou dovolit žít samostatně, příslib, že individuální úsilí vede k životnímu pokroku, přestává být důvěryhodný,“ mluví o narušení společenské smlouvy mezi generacemi, které vede k frustraci a pocitům nespravedlnosti.

„Mladí lidé mají pocit, že plní své povinnosti, aniž by za to dostávali příležitosti, které jim byly na oplátku přislíbeny,“ dodává.

Ačkoliv podobné zkušenosti jsou vlastní mladým lidem v řadě dalších zemí, ve Španělsku je tento trend dlouhodobě obzvlášť patrný.

Mladí Španělé odcházejí od rodičů později než většina jejich evropských vrstevníků. Zatímco v rámci EU se osamostatňují v průměru okolo 26. roku života, ve Španělsku průměrný věk dosahuje 30 let.

O situaci mladých Španělů jsme dříve psali zde:

Z dat INE vyplývá, že v roce 2025 žilo s rodiči 44,3 % mladých lidí ve věku od 26 do 34 let - opět více než ve většině zbylých evropských zemí. Zhruba polovina z nich přitom za hlavní důvod označovala to, že si nemohou dovolit vlastní bydlení - ať už nájemní či vlastnické.

„Je nám upíráno základní právo na bydlení. Nemůžeme se odstěhovat od rodičů a osamostatnit se, protože bychom finančně nezvládli vyjít. Je nesmírně frustrující a smutné, že ani ve svých 30 letech si nemohu dovolit vlastní bydlení, přestože právě po ničem jiném tolik netoužím,“ popisuje Seznam Zprávám Natalia Melitónová.

Po dvou a půl letech strávených v Barceloně se před nedávnem přestěhovala zpátky do Extramadury, odkud pochází. Bydlení je zde sice o něco levnější než v katalánské metropoli, ani tady si ovšem nemůže dovolit bydlet sama, a tak se opět vrátila do domu rodičů.

Dozvuky frankistické diktatury

Počátky současné krize bydlení ve Španělsku experti hledají v období po finanční krizi z roku 2008, kdy měli běžní zájemci o vlastní bydlení potíže získat hypotéku a velcí investoři mezitím začali ve velkém skupovat nemovitosti a tlačit jejich ceny nahoru.

„Peníze z trhu nezmizely, pouze skončily v rukou investorů,“ uvedl pro Politico odborník na bydlení ze Španělské národní výzkumné rady Javier Gil. „Ve Španělsku jsme svědky nového cyklu, který je poháněn spekulativní poptávkou ze strany subjektů, které nekupují nemovitosti za účelem vlastního bydlení,“ doplnil.

Nutno podotknout, že potřeba vlastnit bydlení je ve Španělsku silně zakořeněná. Zhruba tři čtvrtiny tamních domácností bydlí ve vlastním.

Vysvětlení těchto tendencí je třeba hledat v historii. Magazín TIME připomíná, že Španělsko převzalo model bytové politiky z období diktatury Francisca Franca, který tradičně upřednostňoval vlastnické bydlení jako jedinou cestu k zajištění rodinného štěstí.

Projekt, jehož cílem bylo vytvořit společnost tvořenou rodinami odtrženými od politiky, tehdejší režim živil prostřednictvím zvýhodněných hypoték, daňových pobídek a systematické privatizace veřejně financovaného bytového fondu.

Právě tyto pobídky španělským domácnostem po desetiletí, která předcházela finanční krizi, usnadňovaly nákup nemovitostí. Zemi to ovšem zanechalo s poměrně malým sektorem nájemního bydlení, který v průběhu let výrazněji neposílily ani střídající se demokratické vlády.

Krizi bydlení ve Španělsku v posledních letech zesiluje také bující turismus, proti kterému se místní například v Barceloně hlasitě vymezují. V historických centrech některých měst ubytování pro turisty tvoří až 45 % nabídky nájemního bydlení.

Silně to pociťují například v oblíbené turistické destinaci, městě Las Palmas de Gran Canaria na Kanárských ostrovech.

Místní si stěžují na to, že regionální vlády upřednostňují turismus před potřebami stálých obyvatel. „Opakovaně brzdí opatření na podporu bydlení ve prospěch cestovního ruchu,“ stěžovala si pětadvacetiletá studentka Sofía Olivare, mluvčí iniciativy Derecho al Techo (Právo na bydlení).

Politické téma číslo jedna

Bydlení je klíčovým tématem předčasných voleb, které Španělsko čekají na konci listopadu.

Ostatně právě toto téma přispělo k jejich vyhlášení. Statisíce lidí, kteří vyšli protestovat do ulic v reakci na vystěhování a úmrtí Maricarmen Abascalové, přiměly premiéra Pedra Sáncheze, aby španělskému parlamentu předložil dlouho odkládaný návrh zákona o bydlení. Když poslanci tuto legislativu odmítli, rozhodl se, že nechá vypsat předčasné volby.

„Každá generace má svůj vlastní boj. Naší výzvou je bydlení a my tento problém vyřešíme s podporou a silou lidí,“ prohlásil na mítinku Sánchez, který z bydlení udělal ústřední téma své kampaně.

Foto: Gints Ivuskans, Shutterstock.com

Španělský premiér Pedro Sánchez.

„Musíme se zaměřit na ty, kteří žijí v luxusních penthousech, a na ty, kteří stojí v čele takzvaných supích fondů, a skoncovat s jejich spekulativními praktikami a zneužíváním,“ dodal.

Tématu se chopili i jeho rivalové - Lidová strana, která je v tuto chvíli favoritem voleb, a krajně pravicový Vox, který by se mohl stát jejím koaličním partnerem. Obě strany odmítají jakékoli zásahy vlády do trhu s bydlením s výjimkou podpory výstavby nových bytů a domů. Podle Španělské banky jich v zemi chybí okolo 750 tisíc.

Vox z nedostatku domovů na základě svých ideologických stanovisek viní imigranty, kteří přicházejí do Španělska.

Doporučované