Článek
Nedělní letenskou demonstraci doprovázela symbolika čísel. Čas 4:36 ráno, při kterém vládní většina prohlasovala rušení mediálních poplatků v prvním čtení. Zhruba 400 tisíc lidí, kteří podle tvrzení organizátorů z protestu udělali největší shromáždění v historii České republiky. A potom 3,5 procenta, tedy podíl obyvatel, který může údajně stačit pro změnu vlády.
„Teorie tří a půl procenta je hezkou mediální zkratkou, ale není možné to takhle říkat,“ uvádí Jiří Navrátil, sociolog zaměřující se na občanské protesty z Masarykovy univerzity. „Podle mého názoru je to nesmysl,“ dodává odborník.
Sociolog a ředitel agentury STEM/MARK Martin Buchtík souhlasí s tím, že nemá cenu tuto zkratku dělat. Podotýká ale, že podíl 3,5 procenta vychází z dobře podložené a uznávané studie. Ta podle něj naznačuje, že pokud politický odpor dosáhne této hranice, tak už má solidní šanci na to, že alespoň některé jeho body nebo požadavky budou vyslyšeny.
„No a pak to má spoustu dalších ale. Sociologie bohužel není jako fyzika, kde objekt padá stále stejně,“ sděluje Buchtík.
Také politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy by byl v hodnocení podle pravidla 3,5 procenta opatrnější. „Je celkem logické, že čím více procent se někde sejde, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že bude odpor úspěšný. Ale tady si myslím, že je to trochu přehnané. Odráží to emoce, které teď kolují,“ poukazuje Mlejnek.
„Magickou hranici“, kvůli které v historii měly padat politické režimy po celém světě, formulovala americká politoložka z Harvardu Erica Chenoweth. Její závěry vycházejí z velkého datového souboru, který zkoumal 323 násilných i nenásilných vzedmutí společností mezi lety 1900 až 2006, jež se snažily o svržení vlády nebo dosažení nezávislosti. Došla ke dvěma hlavním výsledkům.
- Pokud se protestů v některé fázi (klidně i při vrcholu) účastnil vyšší podíl populace než 3,5 procenta, demonstrace ve svých záměrech v 89 procentech uspěly.
- Nenásilné projevy odporu byly úspěšnější než ty násilné. Pokud byl rozsáhlý společenský odpor nenásilný, dosáhl úspěchu v 53 procentech. Těm násilným se to podařilo v 26 procentech.
Tato tvrzení však mají podle sociologa Navrátila jeden zásadní nedostatek. „Tohle je něco, čemu odborně říkáme falešná korelace. Režim může padnout, když proti němu aktivně vystoupí tolik lidí, ale to je zapříčiněno úplně jinými faktory. Nejde jen o množství, ale také organizaci, vytrvalost, strategické vedení nebo třeba o to, jak režim reaguje,“ upozorňuje expert.
Navrátil tak poukazuje na základní výzkumnou poučku „korelace není kauzalita“. „Bylo statisticky prokázáno, že v regionech, kde je více čápů, se rodí více dětí. Ale to neznamená, že věříme, že čápi nosí děti. Je tam skrytá proměnná, která ovlivňuje obě tyto věci, ale není vidět,“ objasňuje vysokoškolský pedagog.
Sociolog Buchtík o pravidlu spíše přemýšlí jako o jednom z mnoha indikátorů, které určují případnou změnu politického režimu, a zdůrazňuje, že právě nenásilnost je pro demonstrace zásadní. Důležitá je podle něj také třeba doba, po kterou společenský odpor probíhá. „V Srbsku trvalo dva roky, než dosáhli klíčového výsledku. Není to bianco šek,“ říká Buchtík.
Na limitace svého výzkumu ostatně poukazuje také sama autorka Chenoweth. Stejně jako Navrátil zdůrazňuje, že podíl společnosti, která se do demonstrací zapojí, není jediným faktorem, který má na pád režimu vliv. Zároveň upozorňuje, že většina nenásilných odporů, která vedla k pádu režimu, tohoto cíle dosáhla bez překročení hranice 3,5 procenta. To mimo jiné znamená, že počet protestujících vůbec nemusí být rozhodujícím prvkem.
Politoložka navíc zmiňuje případ Bahrajnu mezi lety 2011 až 2014. Tamní společnosti se nepodařilo směřování režimu zvrátit, přestože se do demonstrací v jednu fázi zapojilo přes šest procent populace. „Metrika tří a půl procenta může být ve většině případů spíše užitečná jako pravidlo pravé ruky,“ uvádí Chenoweth s tím, že výzkum pouze popisuje minulost a nesnaží se o předvídání toho, jestli bude toto pravidlo fungovat také v budoucnu.
Závěry studie americké politoložky do českého veřejného prostoru dostali mimo jiné zástupci spolku Milion chvilek pro demokracii, konkrétně jeho místopředsedkyně Mariana Novotná Nachtigallová a předseda Mikuláš Minář. Ten číslo 3,5 procenta zmínil také na nedělní demonstraci a odkázal se přitom na sociologa Martina Buchtíka, který o fenoménu hovoří dlouhodobě.
„V tuto chvíli organizátoři demonstrace nemají super jasné požadavky. Mají různou formu obecnosti a přijatelnosti. Je velmi nepravděpodobné, že by koalice odvolala předsedu Sněmovny. Ale je tu podle mě reálná šance, že v reakci na protesty vláda nebude útočit na sněmovní kulturu, tedy že připraví tajný plán, neřeknou to ani svým lidem a pak se ještě pochlubí, že hlasují v půl páté ráno,“ myslí si Buchtík.
Navrátil na to má odlišný názor. „Je to tlak, který si samozřejmě elita uvědomuje. Ale Andrej Babiš dobře rozumí, jak reagovat na nesouhlas a otupit ho tak, aby nedosáhl kritického momentu,“ míní Navrátil. Podle něj je klidně možné, že se pomyslný 400tisícový vrchol ještě jednou zopakuje. Pravděpodobnější však je, že se to teď bude spíše klesat a debata se uklidní, uzavírá.
K teorii se před nedělní demonstrací na sociálních sítích vyjádřil také redaktor České televize Martin Vaško. „Než zítra vyrazíte na procházku, třeba na Letnou, rád bych tady zmínil ‚pravidlo 3,5 procenta‘. Zformulovala ho americká politoložka Erica Chenowethová na základě analýzy 323 masových hnutí z let 1900 až 2006. Podle jejího výzkumu žádná vláda neustojí nenásilné protesty, pokud se jich aktivně zúčastní alespoň 3,5 procenta populace. U nás to odpovídá počtu cca 380 000 lidí. Užijte si neděli!“ napsal na síti X.
Na Letenskou pláň podle organizátorů dorazilo zhruba 400 tisíc lidí. Některé výpočty jsou ale zdrženlivější. Každopádně by 400 tisíc znamenalo, že hranici 3,5 procenta, tedy 380 tisíc občanů, se spolku Milion chvilek pro demokracii podařilo překročit. Jestli demonstrace bude mít vliv na činnost vlády, se sociologové neshodnou.














