Článek
Tento pátek bude v Dublinu patrně dusno. Debata o novém evropském rozpočtu je vždycky náročná, protože jednotlivým zemím jde o peníze – představme si vyjednávání o státním rozpočtu na steroidech.
Rozhoduje se o hodně penězích, 1800 miliardách eur na několik let. Skupina nejbohatších zemí v čele s Německem chce ale rozpočet osekat; 17 chudších států včetně Česka, které z Bruselu víc čerpají, než do něj odvádějí, je proti. Platí tu právo veta, souhlasit musí všichni, atmosféra je napjatá. Friedrich Merz ale ještě foukl do ohně.
Německý kancléř těsně před schůzkou podmínil svůj souhlas s rozpočtem tím, že země EU spravedlivěji ponesou náklady ukrajinské války. Ukrajině chybí 70 miliard eur ve státní kase na rok 2027 a Unie slíbila, že dvě třetiny tohoto schodku, zhruba 45 miliard eur, zaplatí; zřejmě prostřednictvím nové půjčky.
V dopise šéfovi Evropské rady Antóniu Costovi Merz píše: „Společný závazek, že všichni bez výjimky přispějeme k vyrovnání ukrajinského schodku, je nezbytným předpokladem pro (…) projednání jakýchkoli dalších záležitostí, zejména těch s finančními dopady.“
Merz nejmenoval konkrétně, ale zjevně reagoval na Česko, Slovensko a Maďarsko, které se na summitu loni v prosinci odmítly podílet na zárukách za 90miliardovou ukrajinskou půjčku a nechtějí být součástí jiných ukrajinských projektů.
Připomeňme, že Německo do unijního rozpočtu přispívá zdaleka nejvíc, platí ho téměř ze čtvrtiny (24 procent). A je také největším dárcem finanční pomoci Ukrajině.
Maďarský premiér Péter Magyar reagoval na Merzovu podmínku opatrně, v tom smyslu, že spojení obou témat nepovažuje za správné. Šéf české vlády Andrej Babiš napsal Costovi vlastní dopis obsahující větu: „Dohoda o budoucím financování Ukrajiny nemůže být podmínkou pro schválení příštího evropského rozpočtu.“
Robert Fico, jemuž se nedávno rozpadla vládní většina, se vybičoval k mimořádnému výkonu. Coby premiér země, v níž každou druhou veřejnou investici financují fondy EU, a tedy německá peněženka, komicky pohrozil, že také může použít veto, a po boku Babiše do Berlína vzkázal, že se z Merze „nepokakáme“.
Je na nás vidět
Zůstaňme ale v Česku. I u nás Unie financuje kdeco a v období let 2028 až 2034, o němž se vyjednává, by si země mohla sáhnout na 29 miliard eur, v přepočtu přes 700 miliard korun, pro zemědělce, firmy, kraje.
Také a především Česka se ale týkají i Merzova slova o tom, že evropská bezpečnost je nedělitelná, záda nám všem před rozpínavým Ruskem kryje Ukrajina a měli bychom se tudíž všichni podílet na pomoci bránící se zemi. Ne všichni stejně, ale všichni nějak.
Česko se ale vyvazuje ze zodpovědnosti, kde to jde. Nejedná se přitom jen o „velké“ věci typu snížení výdajů na obranu, kde jsme na chvostu aliančních zemí. Náš přístup dobře ilustrují dvě jednotlivosti z posledních dnů.
Příklad první, momentálně probíhá společné cvičení 11 armád NATO v Polsku. Na pět tisíc vojáků ze zemí koalice ochotných tam ladí koordinaci, jak ohlídat případný mír na Ukrajině. Česko se ale cvičení neúčastní, oznámil hrdě šéf SPD Tomio Okamura, přestože je členem koalice.
Příklad druhý, počátkem tohoto týdne se konala v Paříži dárcovská konference, která měla vybrat 250 milionů eur na opravu černobylského sarkofágu, který loni poničil ruský dron. Byli tu zástupci třicítky zemí, vybralo se přes 300 milionů eur. A Česko?
Darovalo 20 tisíc eur. Jde o 0,008 procenta cílené částky a naprostou ubohost, kterou se stát v Paříži „blýskl“, přestože od případného radioaktivního spadu nejsme daleko.
Mezi našimi spojenci se tohle ví. Hřešíme na svoji geografickou polohu a na to, že konfliktu často vzdálenější země dělají mnohem víc. Jsme černým pasažérem evropské bezpečnosti, revizor se ale teď otočil a chce, abychom zaplatili.
S Ficem nezískáme naprosto nic
Můžeme shodně s maďarským premiérem argumentovat, že unijní rozpočet je tu k dlouhodobé podpoře evropských firem, farmářů, regionů, naší konkurenceschopnosti tváří v tvář Číně a pomoc Ukrajině je něco jiného.
Na konci, respektive na začátku toho všeho, ale stojí jedno Německo, které obojí financuje. A proč by se z daní německého manažera či učitelky měly rekonstruovat české špitály tak jako doposud, když se Babišova vláda odmítá recipročně podílet na posílení bezpečnosti onoho manažera či učitelky a federální kasa v Berlíně musí vydat o to víc? Jakými slovy přesně má Merz před Němci obhájit velkorysé transfery do Česka?
Andrej Babiš si na tiskovce vedle Fica do kancléře rýpl, že když nebude souhlasit s evropským rozpočtem, shodí tím Merz ze stolu i peníze pro Ukrajinu v něm. Babiš už ale nedodal, že kdyby došlo na lámání chleba – jako se to už v minulosti několikrát stalo –, země, které skutečně chtějí Ukrajině pomoci, to prostě udělají. Klopotně, mimo rámec EU, ale udělají. Kyjev by bez pomoci nezůstal.
Naopak Česko a další adresáti evropských dotací budou případným rozpočtovým krachem biti. I u nás Unie platí 40 procent veřejných investic a pro řadu aktérů jsou peníze z Bruselu naprosto zásadním zdrojem příjmů. Platí to ostatně i pro Agrofert.
Už jen z těchto důvodů, když ne ze strategických nebo čistě lidských, by se měl Babiš přidat k ostatním evropským lídrům a podpořit finanční stabilizaci Ukrajiny. S Merzem může jen získat, tam leží skutečné české zájmy; po boku Fica nezíská země nikdy nic.
