Článek
Státní zdravotní ústav společně s ministerstvy zdravotnictví a školství v posledních letech intenzivně připravoval reformu školního stravování. Mělo podle ní dostat pevný řád. Premiér Andrej Babiš (ANO) však tento týden práce na reformě odvolal. Nový spotřební koš by měl zůstat v platnosti pouze jako doporučení.
„Bojím se, že děti budou dostávat jídla plná polotovarů, dochucovadel, bez potřebných výživových hodnot. Pro mnoho dětí je školní oběd jediným teplým jídlem denně,“ reagovala ředitelka Státního zdravotního ústavu Barbora Macková. Odpůrci naopak reformu kritizovali s tím, že děti zdravé obědy jíst nebudou.
V podobném duchu se rozcházejí i názory čtenářů zapojených do diskuze pod článkem. Jedni poukazují na to, že i zdravé jídlo se dá uvařit chutně, druzí tvrdí, že děti jsou z domova zvyklé na něco jiného, a třetí protestují proti tomu, aby stát školním jídelnám vůbec určoval, co a jak mají vařit.
„Co je špatného na doporučení? Vláda nezakázala vařit zdravá jídla. Jde o to, že děti ta ‚zdravá‘ jídla vyhazují. Co ještě všechno se bude nařizovat?“ píše například Věra Podhajská.
Nejzajímavější příspěvky z diskuze zpracovala redakce Seznam Zpráv do Fóra čtenářů.
Přečtěte si původní článek:
Miroslav Vlasák: Vždyť bylo na čase. Vláda se nám nemá koukat do hrnce. Má raději pořádně dělat to, proč ji máme. Bezpečnost země i v ulicích, IZS, krizová připravenost, zajištění funkčního soudního systému, fungující infrastruktura. Jinak ostatní by mělo být na principu subsidiarity na krajích a obcích.
Tom Nodar: Za mne by mělo stačit nepoužívat přemíru cukru a soli, uzeniny, konzervanty a éčka obecně, tedy vařit z čerstvých potravin. Pak by nemusela vadit ani pizza nebo bůček, protože organizmus v růstu zpracuje všechno. Jenže k tomu je třeba i pohyb…
Jan Jelínek: Uvařit chutné jídlo se zeleninou neumí ani řada restaurací a kantýn, tak se nedá divit, že s tím bojuje i mnoho jídelen. Určitě je problém i v tom, na co jsou děti zvyklé z domova, proto je zásadní vysvětlit jim benefity kvalitní stravy - budou se po ní cítit lépe, budou v lepší formě a nebudou nemocní. Škola by měla opravdu vzdělávat ve zdravém životním stylu. Rezignovat na tuto funkci tím, že si každá jídelna uvaří, cokoli uzná za vhodné, by bylo hodně neuvážené a krátkozraké. Jídelny by měly dostat adekvátní ohodnocení a podporu, aby ta jídla byla výborná - chuťově i výživově.
- Aleš Heřmánek (reaguje): Co byste ještě dál chtěl regulovat? Co takhle odebrat děti rodičům a poslat je do nějakých státních ústavů, kde jim budou říkat, co je správné a co ne? A kdo by ty jídelny hodnotil - nějací úředníci? To už zavání sociálním inženýrstvím a možná i komunismem nebo nacismem, tedy státní výchovou dětí. Budete nařizovat rodičům co děti mají jíst? A pokud se jim nelíbí jídelníček ve škole, tak se můžou ozvat.
Patrik Pařízek: Je to primárně o personálu v jednotlivých kuchyních. Existují takové, kde vaří rozmanitě, moderně, zároveň umí skvěle i „klasiku“ a dětem tam chutná. Pak jsou takové, kde jakžtakž zvládají tradiční kuchyni a pokusy o moderní jim moc nejdou. Děti si tam dávají ověřené fláky, ty tak nějak jedí a zbytek spíše vyhazují. No a nakonec jsou i takové, kde neumí nic. Podle mě je úkol školní jídelny takový, aby děti měly alespoň jednou za den teplé hodnotné jídlo, které snědí. Je fajn, že splníme spotřební koše a podobně, ale potom jídlo skončí v odpadu. Takže nelámat přes koleno a spíše pomalu vzdělávat personál a zároveň je nechávat dělat to, v čem jsou třeba dobří.
Josef Strejc: Tady nejde o byznys. Tady jde o to, že stát nemá co nařizovat, co vařit. Od toho jsou odborníci kuchaři ve školních jídelnách a hlavně, aby jídlo chutnalo. Pokud dítě většinu jídla vrátí, nechutná mu, tak je někde chyba. Existuje chutné i zdravé jídlo, které patří do tzv. české kuchyně z českých produktů.
Simona Hrubá: Vláda bohužel narazila s představou zdravé výživy kontra náklady na chuti dětí a ochotu rodičů lepší obědy platit. Rodiče většinou na zdravou výživu své děti nenaučili a děti chtějí jen smažené, burgery a pizzu. O výživě dětí musí rozhodovat jen rodiče, a proto existují rady rodičů a dneska i dětí. Musí se se svojí školou dohodnout sami. Anebo to řešit jako třeba v USA, kde si děti nosí svůj lunch z domova. A je klid.
- Filip Zavřel (reaguje): Víceméně máte ve všem pravdu, alespoň podle mých znalostí. Ale. Vždycky je tu nějaké ale. Do těch školních jídelen nechodí výhradně děti, které vy popisujete. Někteří rodiče své děti k racionální stravě vychovali a tyto děti o možnost racionální stravy přijdou. Přijde mi to trochu nefér nejen k těm dětem, ale i jejich rodičům, a nakonec to skončí tak, že kdo bude chtít pro děti racionální jídlo, tak odhlásí školní obědy. (redakčně kráceno)
Ondrej Merta: Ona je to i otázka financování školních jídelen. Jak chcete za minimální finance zdravě vařit? A druhá věc. Řada rodičů řeší stravování dětí tím, že jim prostě na oběd dají peníze a dál neřeší. Děti pak obědvají chipsy s kolou ze sámošky. To bude nějak vyhláškou řešeno?
Martin Nárožný: Dovedu si představit, jak se děti stravují doma, nic zdravého a pestrého to mnohdy není. Měnit stravovací návyky je pak pro někoho těžké a v jídelně to jídlo nejedí. Už jen ovoce, co dostávají k jídlu, hroznové víno děcka vracela, pomeranče, mandarinky, jablka se válejí kolem školy. Jiná věc je, že to ovoce je často vyschlé a sežrala by to možná prasata ve chlívě.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Robert Bochníček: A proč by takovéhle věci měl řešit stát? Primárně je to věc dětí a rodičů, pak škol a v neposlední řadě i zdravotních pojišťoven, které by měly mít zájem na prevenci i prostřednictvím stravy. Proboha, co by stát měl všechno řešit? Jak stát může zajistit, aby děti jedly podle nějakého „zdravého“ jídelníčku? Jistě by jim prospěl, ale nařízená strava přijde do odpadu a děti vyrazí na rychlé občerstvení. Ale hlavně se na takovém řízení a kontrolách podílí hafo zbytečných úředníků a výživářů, normotvůrců atd.
- Helena Vinterová (reaguje): Proč by to měl řešit stát? Protože jeho ekonomika potřebuje i v budoucnosti zdravou populaci (pracovní sílu) a zároveň populaci, která bude spotřebovávat co nejméně peněz ze zdravotnictví.
Vladimir Bednář: Sice je špatně zrušit nová opatření, jenže je to v podstatě úplně jedno. Děti tak jako tak budou vracet plné talíře jídla a půjdou si na nejbližší roh dát kebab. Dokud se doma nenaučí, že jídlo není fuj, nebo fuj to nejím, nic se nezmění.
Jan Jelínek: Evolučně jsme všichni naprogramovaní na maximálně kalorická jídla. Děti by měly chápat, proč je lepší dát si chutné zdravé jídlo spíš než fastfood. Ale jídelny ho samozřejmě musí umět dobře připravit. Já bych čistě chuťově taky jedl nejradši od rána do večera fastfood, ale nedělám to, protože se chci dožít důchodu.













