Hlavní obsah

Přehledně: Jak stát pomůže s energiemi? Opatření zaplatí výrobci

Foto: Shutterstock.com

Ilustrační foto.

Vláda představila svou zbraň proti drahým energiím. Domácnosti a firmy zatím sice neví, jak konkrétně jim nové opatření pomůže. Zato ti, kteří ho zaplatí, už mají téměř jasno.

Článek

Vláda v pondělí představila dlouho avizovaný nástroj na pomoc s energiemi spotřebitelům. Pochází z dílny ministerstva průmyslu a obchodu ministra Karla Havlíčka (ANO), ale základy položila už minulá vláda v roce 2023.

Ve zkratce jde o prostředek, který bude sloužit do budoucna pro případy, kdy ceny energií rapidně vzrostou a stát se rozhodne domácnostem a firmám ulevit. „Připravujeme se včas, abychom při dalším prudkém zdražování energií mohli rychle jednat,“ vysvětlil důvod novely energetického zákona Havlíček. Schválený návrh podle něj vychází z krizového plánu, který vláda už na jaře projednala se zástupci tuzemského hospodářského sektoru.

Zatím jde pouze o návrh zákona, který se kabinet chystá projednat ve Sněmovně ve zrychleném procesu, který umožňuje předpis schválit rychleji než během běžných tří čtení.

Jak má být pomoc koncipována?

Pokud by ceny energií dále rostly a propisovaly se i do nových ceníků obchodníků s energiemi pro domácnosti a firmy, vláda by díky novele zákona mohla zasáhnout.

„V situaci, kdy rostou ceny energií, které jsou klíčovým determinantem konkurenceschopnosti průmyslu a inflace, je správným krokem vlády mít k dispozici nástroj pro jejich případné ovlivňování, pokud to bude nutné. Připravenost je v podstatě povinností vlády a její přístup je tedy naprosto v pořádku,“ říká Jiří Matoušek, člen správní rady dodavatele Centropol Energy.

Vláda chce spotřebitelům ulevit prostřednictvím regulované složky ceny energií. Stát by tak pokryl část nákladů, které by jinak spolkly náklady na fungování energetické sítě.

Regulovaná složka a kdo ji platí

  • Regulovaná složka je část ceny elektřiny, kterou stanovuje stát prostřednictvím Energetického regulačního úřadu, a tvoří ji poplatky za distribuci a transport elektřiny, systémové služby, podporu obnovitelných zdrojů (POZE) a činnost operátora trhu (OTE).
  • Od začátku roku klesla o 15,1 procenta. Spotřebitelé tak oproti letošnímu roku za cenu určovanou státem ušetří v průměru 420 korun za spotřebovanou megawatthodinu (MWh).
  • Energetický regulační úřad totiž už do nových cen zahrnul úlevu od poplatků za POZE, kterou v prosinci schválila vláda Andreje Babiše. Tato část ceny bude nyní hrazena ze státního rozpočtu.
  • Státní rozpočet pro rok 2026 to zatíží zhruba 17 miliardami korun, celkově tak stát za poplatky dá více než 41 miliard korun. Dosud bylo financování POZE rozděleno mezi stát a odběratele. Příspěvek na POZE v případě domácností dosahoval 495 korun za MWh bez DPH.

Proč jde vláda cestou regulované složky?

Během roku se v cenících pro koncové spotřebitele projevují hlavně pohyby související s růstem cen elektřiny a plynu na velkoobchodním trhu, který se následně promítá do ceníků pro zákazníky.

Každý obchodník má cenu silové elektřiny, tedy cenu za samotný proud, nastavenou jinak a výsledkem je, že i přes případné zastropování ceny, které dopad na zákazníky brzdí, se může měnit oběma směry.

Pokud by tedy stát reguloval a kompenzoval ceny v této části, znamenalo by to riziko růstu nákladů pro stát, ale také možnost, že náklady na zastropování silové složky klesnou. Příkladem je právě krizový rok 2023, kdy ceny energií u některých dodavatelů začaly klesat pod vládní strop, naopak někteří obchodníci měli ceny až příliš vysoko, ale spotřebitelé to tolik nepocítili, neboť část za ně zaplatil stát.

Regulovaná složka zahrnující poplatky pro distributory, provozovatele přenosové soustavy a náklady na nesíťové služby se během roku nemění. Energetický regulační úřad, který tuto složku počítá, vždy vydává cenový výměr platný od 1. ledna až do konce roku. Částky se proto během roku dramaticky nemění. To je dobrá zpráva pro stát, pro nějž by náklady byly stabilnější a předvídatelnější.

Jak se opatření liší od stropů z roku 2023?

Stát před třemi lety zastropoval jak část regulované složky, tak silovou složku a stálý měsíční plat, který zákazník platí každý měsíc svému dodavateli a pohybuje se kolem 100 až 200 Kč měsíčně. Tehdy díky nařízení vlády odpustil domácnostem a firmám platby za podporované zdroje energie (POZE) - u domácností 599 Kč s DPH za MWh elektřiny. Cenu elektřiny zastropoval na 6 050 Kč za MWh elektřiny s DPH a 3 020 Kč za MWh zemního plynu.

Současná vláda se rozhodla platby ovlivnit prostřednictvím regulované složky ceny s tím, že bude pokračovat v odpouštění plateb za podporované zdroje energie a zároveň může zasáhnout do poplatků za distribuci elektřiny, tedy jistič, systémové či nesíťové služby.

Původní předpisy navíc platily jen pro roky 2022 a 2023. Novela je nahradí trvalým zákonným rámcem, který stanoví postup pro případ dalších mimořádných výkyvů na trhu. Po přijetí zákona tak vláda bude mít připravené nástroje a nebude muset potřebná pravidla vytvářet narychlo pod tlakem nové krize.

Z čeho to stát zaplatí?

Pomoc spotřebitelům s energiemi musí stát nějak financovat. „Navrhovaná právní úprava sama o sobě nezakládá bezprostřední dopad na příjmy ani výdaje státního rozpočtu, neboť vytváří pohotovostní zákonný rámec, jehož uplatnění je vázáno na uplatnění cenové regulace cen elektřiny nebo poskytnutí dotace,“ stojí v důvodové zprávě návrhu zákona.

V případě zásahu státu do cen energií tak novela myslí i na to, kde na ni stát vezme prostředky. Náklady se budou odvíjet od výše stropu a další pomoci s energiemi a podle Havlíčka je nyní nelze předvídat.

Stát se chystá získat peníze přímo od výrobců elektřiny. Ti by totiž na vysokých velkoobchodních cenách nejvíce profitovali, a stát na ně proto uvalí odvody z mimořádných zisků.

Kdo na pomoc dosáhne?

Vláda uvedla, že pomoc bude cílit na domácnosti, firmy i osoby samostatně výdělečně činné. Pomoc tak není nijak adresná a vypadá to, že bude aplikována plošně na všechny spotřebitele.

Někteří experti s tím ale nesouhlasí a říkají, že by bylo lepší pomoci hlavně průmyslu a firmám. Ty by totiž následně nemusely promítat vyšší náklady na energie do cen svých výrobků či služeb, lidé by za ně nemuseli platit více a nepřispívaly by tak k inflaci.

Jak vysoký bude strop?

Jak by pomoc konkrétně dopadla na spotřebitele, je zatím velká neznámá, neboť v návrhu zákona výše stropu není uvedena a neuvedl ji ani Havlíček. Pro stát by ale bylo nepraktické se k takovému číslu zavazovat zákonem. Vláda totiž musí posoudit také další faktory a způsob zásahu do cen se bude odvíjet i od momentální situace na velkoobchodním trhu s energiemi, inflace a možných dopadů na zákazníky.

Jak opatření dopadne na výrobce elektřiny?

Zákon ošetřuje především jinou kategorii problému, než je strop pro zákazníky, a tou je strop pro elektrárny. Výrobci elektřiny se zdroji nad jeden MW totiž budou státu odvádět část svých mimořádných zisků. Zohledňuje při tom ekonomicky oprávněné provozní náklady a přiměřený zisk. Příjmy následně stát použije na dotování části ceny elektřiny či plynu pro koncové spotřebitele.

Jak budou odvody vypadat?

Vláda slibuje, že při určování odvodu, tedy částky, která bude považována za už mimořádný zisk, bude zohledňovat vývoj cen i náklady jednotlivých typů výroby elektřiny. Stát při tom vychází z tabulky z roku 2023, kterou však doplní o koeficient v rozmezí 0,5 až 1,5. Stát to nazývá „koeficient k“.

Zdrojk = 1
Jádro70 eur/MWh
Hnědé uhlí (nad 140 MW)170 eur/MWh
Vítr, slunce, voda180 eur/MWh
Pevná biomasa210 eur/MWh
Hnědé uhlí (do 140 MW)230 eur/MWh
Bioplyn240 eur/MWh

Pokud stát zvolí vysoké „k“ (např. hodnotu 1,5), výrobce si může nechat více peněz. Naopak nízký koeficient znamená pro výrobce vyšší odvody a pro stát logicky vyšší příjem.

„Pokud by zákon obsahoval pouze fixní strop tržních příjmů bez možnosti operativního zásahu exekutivy pomocí parametru k (respektive při ponechání základní hodnoty k = 1,0), některé elektrárny by v tomto scénáři dosahovaly anomálních, neočekávaných zisků,“ popisuje důvodová zpráva.

V případě levné povolenky a drahého plynu generují uhelné zdroje vysoké příjmy, například 120 eur za MWh. Při uplatnění základního stropu si stát odčerpá z nadměrného zisku pouze 22,5 procenta. Vláda musí mít možnost snížit koeficient, čímž zvýší efektivní zdanění nadměrného zisku na 86,2 procenta.

Doporučované