Hlavní obsah

Náprava válečných křivd vůči Židům? Soud jim přiřkl bývalou radnici v Brně

Foto: Daniela Krásenská, Seznam Zprávy

Bývalé sídlo židovské komunity v Brně stojí na adrese Koliště 45. Poslední roky je nevyužité a chátrá.

aktualizováno •

Zašlý spolkový dům v Brně, který před 85 lety zabavili nacisté, se možná vrátí původním majitelům. Židovská obec ve sporu se státem uspěla s určovací žalobou. Městský soud v Brně ji označil za vlastníka. Verdikt je nepravomocný.

Článek

Pohnutý osud někdejší židovské radnice v Brně možná otevře novou, příznivější éru. Tamní městský soud v pondělí přiřkl rozsáhlý zchátralý dům Židovské obci, která už dříve zažalovala stát, respektive Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Rozhodnutí je nepravomocné. Právní zástupce majetkového úřadu avizoval, že zřejmě podá odvolání.

Jde o jednu z posledních nedořešených kauz restitucí židovského majetku v Česku. Obec se svými nároky už dvakrát neuspěla u Ústavního soudu, tentokrát to zkoušela jinak – takzvanou určovací žalobou, v níž má justice určit vlastníka objektu.

A s ní byla úspěšná. Samosoudkyně Hana Střítecká přiřkla Židovské obci vlastnictví objektu. Představitelé komunistického režimu podle ní v roce 1957 nastolili pro Židovskou obec ekonomicky i fakticky bezvýchodnou situaci, a tím ji donutili k prodeji spolkového domu. „A to za částku, která byla nižší, než kolik by obec mohla dlouhodobě získat z nájmu… Je nutné také přihlédnout k obrovské symbolické hodnotě nemovitosti, o kterou stát obec připravil, a celkové situaci, v jaké se židovská populace, respektive přeživší, nacházejí,“ uvedla v odůvodnění.

Rozsáhlá stavba stojí na adrese Koliště 45 a 20 let je nevyužitá. Před druhou světovou válkou sloužila židovské komunitě jako kulturní centrum ve městě, než dům v roce 1941 zabavili nacisté.

Původní majitelé jej sice od komunistů po válce formálně dostali zpět, tvrdí ale, že už od něj nezískali klíče a s domem nemohli nijak disponovat. Budova tak doposud patří státu, naposledy v něm měla sklad Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ). Poté objekt přešel do správy státního majetkového úřadu a zůstal bez využití.

Šlo o klíčovou budovu, řekl právní zástupce Židovské obce

Zástupci Židovské obce pondělní rozhodnutí uvítali. „Tento rozsudek je dobrá zpráva pro právní stát v České republice. Napravuje se jím křivda, která vznikla už v roce 1941 zásahem nacistického režimu. Je znakem právního státu, aby křivdy z období holokaustu v žádné podobě nepřetrvávaly do současné doby,“ sdělil právní zástupce žalujících Pavel Kandalec.

Zástupce protistrany se s rozhodnutím neztotožnil. „Soud nedostatečně vyhodnotil otázku, že církevní restituce v roce 2012 s konečnou platností vyřešily otázku vracení různých církevních majetků. Některé vydaly, za jiné poskytly peněžitou náhradu. Domnívám se, že rozsudek není správný, a zřejmě podáme odvolání ke Krajskému soudu v Brně,“ reagoval právní zástupce státního úřadu Roman Růžička.

„Tato konkrétní nemovitost vůbec nespadá pod to, co bylo církevními restitucemi zamýšlené,“ oponoval Kandalec. Doplnil, že jde o výjimečný případ, protože stát obci spolkový dům po válce vrátil jen „naoko“.

Do domu se totiž nejdříve přestěhovali příslušníci Sboru národní bezpečnosti, později vojenská posádka. Ve sporu je klíčový rok 1957, kdy komunisté podle Kandalce donutili čtyři zástupce Židovské obce podepsat odprodej domu. Právník tvrdí, že původní vlastníci jednali pod nátlakem a okolnosti transakce vnímá jako lichvu.

Samosoudkyně Střítecká se v pondělí přiklonila na stranu žalujících. „Stát nejprve formálně vrátil vlastnické právo, (…) pak pokročil dál a chtěl bezplatné požívací právo. Pak Židovská obec nátlaku podlehla a za značně nevýhodných podmínek,“ uvedla Střítecká. Podle ní tak prodávající jednali pod značným nátlakem.

Také proto uvedla, že je téměř 70 let stará smlouva neplatná. „Po převratu v roce 1948 stát utahoval šrouby na úkor jakýchkoli nekomunistických subjektů. Represe židovských komunit na sebe nenechaly dlouho čekat,“ uvedla mimo jiné.

Podle Kandalce, který za obec žalobu podal, jde o zcela ojedinělý případ. „Žaloba směřuje k nápravě křivdy, která se stala už v roce 1941, kdy se nemovitosti chopili nacisté,“ vysvětlil už dříve před soudem s tím, že budova byla pro komunitu klíčová. „Odehrával se v ní veškerý spolkový život židovské náboženské obce,“ dodal.

Kandalec doplnil, že život komunity utichl „naprosto drastickým způsobem“ v roce 1941. „Nemovitost byla – což je naprostý eufemismus – takzvaně převzata Vystěhovaleckým fondem pro Čechy a Moravu. Zkrátka ji ukradli nacisté,“ sdělil Kandalec už dříve u soudu.

Dům „pamatuje“ mnoho dalších tragédií židovské komunity. Letos na chodníku před ním přibyly dva takzvané stolpersteiny, tedy památeční kameny zmizelých. Připomínají židovský manželský pár z Rakouska, který v roce 1939 utekl do Brna před nacismem. S žádostí o azyl ovšem neuspěl, manželé ze zoufalství skokem z okna domu raději spáchali sebevraždu.

Neúspěšné restituce

Poslední justiční spor mezi Židovskou obcí a státem se táhne více než dva roky. „Židovská obec podala 10. ledna 2024 žalobu na určení vlastnického práva proti ČSSZ – do sporu pak po převzetí budovy vstoupil ÚZSVM – jakožto vlastníkovi zapsanému v katastru nemovitostí,“ popsala mluvčí majetkového úřadu Michaela Tesařová. Dodala, že další kroky při nakládání s objektem se budou odvíjet až od výsledku soudního řízení.

Židovská obec se po roce 1989 pokoušela získat dům v běžných restitucích, ale neúspěšně – případ dokonce dvakrát skončil až u Ústavního soudu. Zamítnutí tehdy soud zdůvodnil tím, že Židovská obec v období komunismu budovu fakticky nevyužívala. To však podle jejích zástupců a historiků ani nemohla.

Právník Kandalec tvrdí, že případ propadl „dírou“ mezi dvěma restitučními předpisy. „Zákonodárce na tuto velmi specifickou situaci nepamatoval, proto jedinou cestou, jak se domoci nápravy, je cesta obecné určovací žaloby,“ uvedl s tím, že jde o zcela ojedinělou souhru okolností a odmítá tak obavy, že by případný úspěch žaloby spustil lavinu dalších podobných nároků.

Právní zástupce státního majetkového úřadu Roman Růžička navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal mimo jiné na judikaturu Ústavního soudu z roku 2005, podle níž nelze obecnými žalobami obcházet restituční předpisy, a zdůraznil, že majetkové nároky byly v minulosti finančně vypořádány.

Případ řešili také vrcholní diplomaté. Premiéra Andreje Babiše (ANO) ve věci kontaktovala americká zmocněnkyně pro holokaust Ellen Germainová a velvyslanec Nicholas Merrick.

„Vzhledem k tomu, že Spojené státy nadále přikládají prioritu restituci komunitního majetku zabaveného nacisty během holokaustu a druhé světové války, oceňujeme pokračující závazek České republiky řešit tyto historické nespravedlnosti. Jsme přesvědčeni, že pod Vaším vedením bude tato záležitost vyřešena rychle a spravedlivě,“ psal americký velvyslanec letos v červnu českému předsedovi vlády. Navrácení v minulosti podporoval také bývalý premiér Petr Fiala (ODS).

Historik Pavel Paleček už dříve zdůraznil, že má dům velký historický i společenský význam. „Brno bylo ohromným způsobem formováno židovskou komunitou – její kulturou, uvažováním i podnikáním. Zatímco Češi se potkávali v Besedním domě a Němci v Německém domě na Moravském náměstí, tuto unikátní atmosféru města doplňoval právě spolkový dům na dnešním Kolišti,“ vysvětlil.

Budova byla propojena s dnes už neexistující synagogou. Sídlil v ní rabín a působila zde padesátka sociálních, vzdělávacích, náboženských i politických spolků. Ty propojovaly tehdejší brněnskou židovskou komunitu, která čítala přes deset tisíc lidí.

S přispěním Daniely Krásenské.

Doporučované