Židovská obec žaluje stát, chce zpátky bývalou radnici zabavenou nacisty

Městský soud v Brně začal ve středu projednávat jednu z posledních nedořešených kauz restitucí židovského majetku. Jde o chátrající dům na ulici Koliště 45, který kdysi sloužil jako židovská radnice a kulturní centrum. Před bezmála devadesáti lety ho zabavili nacisté a původní majitelé se k němu už nikdy nedostali. Dodnes patří státu.

Židovská obec se ho nyní pokouší získat zpět. Samosoudkyně Hana Šťastná strávila celý den předčítáním důkazů, přičemž na jednání vedle právních zástupců dorazil i předseda obce Jáchym Kanárek.

Podle advokáta Pavla Kandalce, který za obec žalobu podal, jde o zcela ojedinělý případ. „Žaloba směřuje k nápravě křivdy, která se stala už v roce 1941, kdy se nemovitosti chopili nacisté,“ vysvětlil před soudem s tím, že budova byla pro komunitu klíčová. „Odehrával se v ní veškerý spolkový život židovské náboženské obce.“

Právní zástupce protistrany Roman Růžička naopak navrhl zamítnutí žaloby. V tomto sporu vystupuje v roli žalovaného Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), který budovu v roce 2024 převzal od České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ).

„Židovská obec podala 10. ledna 2024 žalobu na určení vlastnického práva proti ČSSZ – do sporu pak po převzetí budovy vstoupil ÚZSVM – jakožto vlastníkovi zapsanému v katastru nemovitostí,“ popsala mluvčí majetkového úřadu Michaela Tesařová s tím, že další kroky při nakládání s objektem se budou odvíjet až od výsledku soudního řízení.

Doplnila také, že pro činnost úřadu je objekt nepotřebný. V úvahu tak podle ní připadá jeho budoucí využití jinými státními institucemi nebo jeho převod. „Pro případný bezúplatný převod majetku do vlastnictví Židovské obce nejsou splněny zákonné podmínky,“ zdůraznila Tesařová.

Objekt sousedí s nemovitostmi ve vlastnictví Brna. ÚZSVM proto už dříve nabízel budovu ke směně, město však tuto nabídku odmítlo.

Podle historika Pavla Palečka, který v sousední budově provozuje podnik s názvem Franz Kafka Spital, má dům velký historický i společenský význam. „Brno bylo ohromným způsobem formováno židovskou komunitou – její kulturou, uvažováním i podnikáním. Zatímco Češi se potkávali v Besedním domě a Němci v Německém domě na Moravském náměstí, tuto unikátní atmosféru města doplňoval právě spolkový dům,“ vysvětlil.

Budova byla propojená s dnes už neexistující synagogou. Sídlil v ní rabín a působila zde padesátka sociálních, vzdělávacích, náboženských i politických spolků. Ty propojovaly tehdejší brněnskou židovskou komunitu, která čítala přes deset tisíc lidí.

Vše ukončila druhá světová válka. „Veškerý spolkový život utichl naprosto drastickým způsobem v roce 1941. Nemovitost byla – což je naprostý eufemismus – takzvaně převzata Vystěhovaleckým fondem pro Čechy a Moravu. Zkrátka ji ukradli nacisté,“ popsal u soudu advokát Pavel Kandalec.

Původní majitelé se do domu už nikdy nevrátili. Devadesát procent brněnských Židů nacisté vyvraždili. „A mnoho těch, kteří přežili, se už do Brna vracet nechtělo,“ připomněl historik Paleček.

Předmětem nynějšího soudního sporu je žaloba o určení vlastnictví. K té Židovská obec sáhla poté, co vyčerpala běžné restituční cesty. „Nemovitost byla formálně vrácena Židovské obci v roce 1946, ale reálně jí nebyla vrácena vůbec. Obec od ní nezískala ani klíče. Už v té době tam sídlil Sbor národní bezpečnosti, posléze vojenská posádka, a tuto nemovitost užívaly bezplatně,“ doplnil Kandalec.

V roce 1957 pak Židovská obec dům prodala armádě. Podle historika Palečka však šlo o vynucený krok. „Donutili je budovu prodat pod nátlakem a za velmi nevýhodných podmínek,“ upozornil.

Židovská obec se po roce 1989 pokoušela získat dům v běžných restitucích, ale neúspěšně – případ dokonce dvakrát skončil až u Ústavního soudu. Zamítnutí tehdy soud zdůvodnil tím, že Židovská obec v období komunismu budovu fakticky nevyužívala.

„To ale obec nemohla. Jednak proto, že její členové byli téměř všichni vyvražděni, ale především proto, že dům po únoru 1948 zabrala armáda a bezpečnostní složky, které přeživším židům zamezily dovnitř vůbec vstoupit,“ vysvětlil historik Paleček.

Právník Kandalec tvrdí, že případ propadl „dírou“ mezi dvěma restitučními předpisy. „Zákonodárce na tuto velmi specifickou situaci nepamatoval, proto jedinou cestou, jak se domoci nápravy, je cesta obecné určovací žaloby,“ uvedl s tím, že jde o zcela ojedinělou souhru okolností, a odmítá tak obavy, že by případný úspěch žaloby spustil lavinu dalších podobných nároků.

Zástupce majetkového úřadu Roman Růžička ale oponoval judikaturou Ústavního soudu. „Ústavní soud se ve svém stanovisku vyjádřil k takto uplatňovaným určovacím žalobám s tím, že žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství,“ namítl a doplnil, že restituční zákony nevracejí automaticky vše, ale jen nemovitosti splňující přesně dané podmínky – za ostatní stát poskytl finanční náhradu.

Podle Světové židovské organizace pro restituce (WJCRO) je majetkový spor v Brně jednou ze tří posledních velkých kauz nevydaného židovského majetku v Česku.

Dostal se až na stoly vrcholných diplomatů, přesto se ho doposud nepodařilo vyřešit. Premiéra Andreje Babiše (ANO) ve věci kontaktovali americká zmocněnkyně pro holokaust Ellen Germain a velvyslanec Nicholas Merrick.

„Vzhledem k tomu, že Spojené státy nadále přikládají prioritu restituci komunitního majetku zabaveného nacisty během holokaustu a druhé světové války, oceňujeme pokračující závazek České republiky řešit tyto historické nespravedlnosti. Jsme přesvědčeni, že pod Vaším vedením bude tato záležitost vyřešena rychle a spravedlivě,“ psal americký velvyslanec letos v červnu Babišovi.

Navrácení objektu Židovské obci v minulosti podporoval také bývalý předseda vlády Petr Fiala nebo exministr financí Zbyněk Stanjura (oba ODS).