České věže zajímají NHL. Samotné centimetry už ale nestačí

Na tak obrovského hráče působí pořád dost hubeně. „Měřím kolem 196 centimetrů a mám přibližně 88 nebo 89 kilogramů. Potřebuju přidat další kila,“ přikývne Max Pšenička. Devatenáctiletý je jedním ze zástupců nové vlny českých habánů v obraně. Čerstvě podepsal profesionální smlouvu s Utahem.

Klub NHL ho před rokem draftoval, kontrakt znamená, že s ním chce dál pracovat. „Přibrat je teď moje největší priorita, abych jednou mohl hrát NHL a aby mě někdo jako Tkachuk nezničil v rohu,“ usměje se mladý reprezentant, kterého nejspíš bude v zimě čekat druhé MS do 20 let.

Velikost se nedá naučit. Ale to ostatní? Vysvětlit někomu, kdo se blíží ke dvěma metrům, jak centimetry využít, není úplně marná práce. Když se to povede, přichází chvíle, kdy výška hraje klíčovou roli. Takový je trend NHL.

„Kromě nabírání svalů zároveň chtějí, abych se zlepšoval v obraně. Jsem bek, takže je pro ně důležité, abych dokázal spolehlivě bránit,“ přibližuje Pšenička pokyny, které slyší od organizace NHL.

Jak se hokej pro mohutné obránce posunul, se dá shrnout ve dvou příkladech.

Špatně používaná velikost: Hlavně musím někoho trefit.

Dobře využitá velikost: Útočník nemá kudy projet k bráně.

Cesta, aby se hráči typu Maxe Pšeničky opravdu dostali do NHL a odehráli v lize stovky zápasů, vede přes jinou práci než přes pozici „čističe“, který nahání hrůzu. Velký hráč musí umět bruslit, rychle rozehrát, ubránit velké hráče kolem branky, využít dosah paží s dlouhou hokejkou a ze souboje o puk odjíždět jako vítěz.

Pro mladého hokejistu na začátku cesty je tenhle výčet už automatika. „Když jste velký hráč, musíte se se svým tělem naučit pracovat. Potřebujete dobře bruslit, ovládat nohy a být obratný. Je důležité věnovat hodně času bruslařským tréninkům,“ vypočítává Pšenička.

„Kila vám hru výrazně usnadní. Můžete mít dobré ruce a dobře bruslit, ale když nejste dost silný, někdo vás může v souboji tvrdě trefit a odstavit. Když zesílím, bude pro mě jednodušší využívat výšku, dosah hokejky i svoje dovednosti,“ přibližuje obránce směr, jakým by se chtěl dostat do nejlepší ligy světa.

Není náhoda, že za poslední dva roky si reprezentací do dvaceti let prošlo pět obránců kategorie 195 cm a víc. Zajímají NHL a když dovedou rozhýbat nohy, mají velkou cenu.

„Velkých českých obránců je teď docela hodně,“ glosuje Pšenička armádu urostlých chasníků, kterou vede nejvyšší Radim Mrtka. Brzy by se k ní mohl přidat stále ještě šestnáctiletý Matyáš Michálek, který může mířit i do první patnáctky draftu 2028.

Éra, kdy velká obrana znamenala, že bude i pomalá, je pryč. Kdo se prosadí na nejvyšší úrovni, má dovednosti jinde než jen v tvrdosti.

„Výhodou velkého chlapa je, že když přes něj soupeř rychle přejde, tak ještě je tam ohromná hokejka, která často zachrání situaci. Vlastně další obránce, dva v jednom,“ pronesl pro nhl.com bývalý kouč Rick Tocchet. V sezoně 2023/24 si užil, že sestavil defenzivu ze tří beků vyšších než 195 cm. V kombinaci s kreativními Filipem Hronkem a Quinnem Hughesem se z party stala hodně silná skupina.

Klub postoupil do play off, což se mu povedlo v posledních šesti letech jen jednou.

Seattle Kraken, další klub NHL, zase v minulém ročníku demonstroval, proč je pro něj tak důležitý dvoumetrový obránce Jamie Oleksiak. Mohutný zadák patřil mezi nejlepší hráče týmu v blokování přihrávek, které soupeř vysílal v útočném pásmu.

V základních statistikách taková věc vidět tak není. Ale když si máte vybrat hráče, který dá 15 hitů, nebo hráče, který zastaví 15 nahrávek na střelu, logicky vyhraje dnes možnost B. Trefit chlapa z druhého týmu vypadá pěkně. Jenže cennější pro tým je, když zamezíte patnácti střelám na vaši branku, než abyste se patnáctkrát dostali do sestřihu nejtvrdších srážek.

Když Utah Pšeničku před rokem draftoval, nenechal ho „jen hrát“ v kanadské juniorce. I hráč z druhého kola, který nemá budoucnost ofenzivní superstar, dostává velkou péči. „Development trenéři za námi jezdí do Portlandu. Když jsem ještě hrál v Česku, přijížděli mě sledovat také tam. Dokonce za mnou do Prahy přijel kondiční trenér. Byl na několika mých trénincích,“ popisuje bek zájem Utahu.

Samozřejmostí jsou i hovory přes Zoom během sezony a rozbory, co má zlepšit a na čem pracovat. „Nedostal jsem přesný každodenní rozpis, ale klub mi jasně říká, kam chce můj vývoj směrovat,“ říká Pšenička.

Do Kanady odešel Pšenička v lednu 2025. Sice ještě jako sedmnáctiletý hrál extraligu za Plzeň, dal dva góly, ale čas na ledě se pohyboval kolem šesti minut. Vyhodnotil si, že výraznější role ve WHL pro něj bude daleko lepší než pozice na hraně sestavy mezi dospělými v Česku: „V Plzni jsem za půl sezony odehrál asi šestnáct zápasů. Jak se blížilo play off, začal jsem dostávat méně prostoru.“

„Měl jsem pocit, že bych v play off nastupoval jako sedmý obránce a na led se příliš nedostal,“ přibližuje ještě odchovanec Slavie, jak viděl svoji budoucnost. „Byla to moje draftová sezona, takže jsem potřeboval hrát. Řekl jsem si, že odchod do Kanady bude lepší,“ doplňuje.

Trefil se. Čas na ledě mu najednou vyskočil na zhruba 23 minut. Ale klíčem tady bylo, že nešlo o emoční a uražené gesto. S kluby komunikoval, dobře věděl, že v Portlandu je pro něj připravená klíčová pozice.

„Kdyby mi z Portlandu tak často nevolali a necítil bych, že o mě opravdu stojí, možná bych tam nešel,“ usměje se Pšenička dnes. „Podobné rozhodnutí je u každého hráče individuální. Záleží na tom, kde se cítí lépe a jakou roli může dostat. V Portlandu byl o mě zájem. Trenéři mi volali možná tři čtvrtě roku a pořád se ptali, kdy už konečně přijdu,“ popisuje obránce, jak to vypadá, když klub WHL hráče opravdu chce.

Konec sezony odehrál Max Pšenička na farmě v AHL. Na kempu se v září ukáže, kam ho klub umístí. Klidně se může vrátit ještě na jeden rok do juniorky, čímž by se platnost smlouvy v NHL posunula ještě o jeden rok.

Vždycky v sobě měl ofenzivní instinkty. Za mořem z něj roste hráč pro druhý nebo třetí obranný pár, ovšem žádný čistě defenzivní robot, který by měl jen odmáznout puk co nejdál od brány.

„Musím najít správný balanc. Nemůžu hrát jen bezhlavě dopředu, ale zároveň nechci úplně potlačit svoje ofenzivní schopnosti. Sám sebe vidím jako obousměrného obránce,“ říká Pšenička.

Utah i česká dvacítka v něm má hráče, který pochopil svoji roli a snaží se v ní být co nejlepší: „Snažím se propojovat útok s obranou. Základem je dobře bránit, a když se otevře možnost něco vytvořit dopředu, chci ji využít. Nesmím to ale přepálit tak, aby kvůli mně mužstvo propadalo.“

Centimetry už má. Teď je potřebuje naučit proměnit v konkurenční výhodu.