Nikdy nehrál hokej. Přesto postavil tým, který vyhrál Stanley Cup

Kdo se v hokejovém prostředí bojí o místo, vytáhne argument, který končí každou diskuzi: „Nikdy nehrál, nemůže tomu rozumět jako ten, kdo má za sebou stovky zápasů.“ Celkem dobře se tak dá ukončit každá debata o jiném pohledu. Čísla přeci nikdy nic nevyhrají, vždycky rozhodují góly, zkušenosti a tradice.

Když se nebojíte změn a trefíte pravého člověka s respektem k hokejovému prostředí, můžete dopadnout jako Carolina – stát se nejlepším týmem NHL. Vyhrála Stanley Cup, když porazila Vegas Golden Knights (4:2 na zápasy). Čísla totiž mohou k úspěchu výrazně pomoci, když je správně využijete.

Příběh nového šampiona NHL se vymyká tím, že sestavu složil padesátiletý vědec Eric Tulsky. Na serveru Elite Prospects, který shromažďuje všechny sezony hokejistů z celého světa, jeho profil do roku 2012 neexistoval. Neodehrál ani jediný zápas v mládeži. Objevil se, až když začal zpracovávat data pro NHL.

Tulsky zvládl postavit tým, který vyhrál nejsložitější zápolení o týmovou sportovní trofej. Je machr na čísla, takže základní pravda je, že 31 z 32 týmů prohraje. Absolutní radost má jen jeden, který zvládne projít play off, kdy musíte čtyřikrát porazit čtyři soupeře.

„Když se lidé berou, co se říká? Protiklady se přitahují. Možná, že jsme přesně tohle potřebovali, dva úplně odlišné chlapy. A společně vytvořili něco magického,“ usmál se útočník Caroliny Jordan Martinook, čerstvý vítěz Stanley Cupu.

Mluvil o trenérovi Rodu Brind’Amourovi a manažerovi Tulskym.

První odehrál přes 1 400 zápasů v NHL a těžko ho označíte jako někoho, kdo se rád vrtá v číslech. Pracuje s tím, co vidí, co zažil a co cítí.

Druhý neodehrál ani jeden zápas, pracuje s tvrdými daty, emoce mu jsou úplně jedno, v číselných hodnotách umí najít odpovědi, případně dovede vytvořit modely, které to umí.

Reportér ESPN Greg Wyshynski jejich spojení nazval asi úplně nejlépe: „Sportovec a šprt.“

Klasicky čekáte, že tohle nemůže nikdy fungovat.

Když Brind’Amour zvedl v roce 2006 Stanley Cup nad hlavu jako kapitán Caroliny, Tulsky měl úplně jiné starosti. Jako vědec se zabýval analýzou syntézy nanokrystalů bez obsahu kadmia pro klinické využití.

Zámořští insideři popisují, že trenér a manažer se neshodnou vždycky. Ale zásadní je, že jeden od druhého umí uznat argumenty, jeden respektuje odbornost druhého. Cíl je společný – oba chtějí vyhrát.

Při finálové sérii dostal trenér otázku, jestli by mohl prozradit, čím ho jeho šéf zaujal. „Určitě je to jeho snaha pochopit svět, ve kterém žijeme my. Tím myslím hokejový svět, který celý život dýcháme a kterým žijeme, opravdu to chce,“ odvětil Brind’Amour.

Dokresluje to vzájemný respekt, protože i nesmírně inteligentní vědec Tulsky chápe, že čísla nelze položit nad samotnou hru. Ale klíč spočívá v jejich dokonalém využití, aby se na ledě odehrávalo to, co si trenér přeje. „Jeho zájem je pro mě nejdůležitější. Neustále se ptá, protože chce skutečně porozumět tomu, proč přemýšlíme právě takhle,“ doplnil ještě kouč.

Sága, jak se z Tulskyho stal generální manažer, je materiál pro sportovní dokument Netflixu. Má bakalářský titul z chemie a fyziky z Harvardu, pak přidal doktorát z chemie z Kalifornské univerzity v Berkeley.

Měl by být držitelem 27 amerických patentů, z nichž některé byly nebo brzy budou využity v komerčních produktech.

Sportovní prostředí měl vždycky rád, bavilo ho. V hokeji fandil Philadelphii a přispíval na blog Broad Street Hockey. Nejdřív diskutoval pod články s nickem „Eric T.“.

Rád diskutoval, vykládal argumenty. Postupně se z „Erica T.“ stal i autor, aby měl prostor své názory prezentovat. I když názory… Přesněji řečeno šlo o výstupy z dat, která o hokeji nasbíral. Tulsky si vytvořil program, který automaticky stahoval střelecká data z oficiálních zápasových reportů NHL a začal je analyzovat.

„Byly to úplné začátky hokejové analytiky a spousta věcí ještě nebyla prozkoumaná,“ řekl pro Philadelphia Inquirer. „Jen jsem chtěl rychle najít odpovědi na otázky,“ přidal.

Hokejem se bavil a u toho vydělával peníze. Jeden jeho výzkum, kterému se věnoval pečlivě a dlouho, spočíval ve vytváření tak drobných částic, že začaly samy vyzařovat světlo. Říká se jim kvantové tečky, což jsou malé polovodičové částice.

Specifické jsou tím, že dokážou po ozáření světlem nebo elektrickým proudem samy vydávat čisté a přesně definované barvy. Technologie se dnes používá v televizorech QLED.

U Hurricanes začal Tulsky fungovat jako externí datový vědec, když žil v Kalifornii. V roce 2017 se stal šéfem hokejové analytiky. Dál pak stoupal vedením, až se v roce 2024 stal generálním manažerem týmu NHL.

Triumf s Carolinou ukázal, že šprti a sportovci mohou úplně v klidu fungovat vedle sebe. Navíc jejich spojení umí přinést výsledek.

Eric Tulsky může být mužem, který zboří mýtus, že kdo má rád hlavně čísla, musí být divný asociál. Jeho dvě sezony ve funkci ukazují, že i analytik umí zvednout telefon a dojednat velký trejd.

Před zápasy Caroliny má navíc specifický rituál. Vezme si oblek a pravidelně chodí mezi fanoušky Hurricanes, kteří na parkovišti před halou grilují. „Lidé si o mně často myslí, že umím pracovat s tabulkami, ale neumím mluvit s lidmi. Myslím, že když mě poznají osobně, odcházejí s úplně jiným dojmem,“ s úsměvem pronesl pro The Athletic.

A jeho telefony s ostatními manažery? Co mohlo působit nejdřív bláznivě, dnes vypadá geniálně. Právě proto, že Brind’Amour s hráči uměl skvěle pracovat.

Nejlepší ukázkou práce manažera je moment, kdy tým hledal střelce pro play off.

Carolina si v minulé sezoně správně vyhodnotila, že nutně potřebuje někoho, kdo dovede dávat góly na konci sezony. Bruslila, napadala, ale neuměla rozhodnout zápas.

Proto nikdy nevyhrávala klíčové bitvy v play off. Dvakrát v předchozích třech sezonách došla do finále konference. Dál to nešlo.

Každý rok se našel někdo, kdo její urputný styl přežil a dal gól, který Hurricanes vstřelit neuměli. Tulsky se rozhodl, že aby získal střelce, bude trejdovat pořád perspektivního Martina Nečase. Když chcete něco získat, musíte hodně nabídnout.

Takže krok 1: za českého útočníka dorazil Mikko Rantanen z Colorada. Pravidelně uměl dát 30 gólů, dokázal se vyšplhat i na 50 tref. V klubu už působil jiný Fin, Sebastian Aho, chemie mezi nimi měla naskočit rychle.

Navíc Aho měl být pojistkou, že krajan podepíše dlouhodobou smlouvu. Carolina Rantanenovi nabídla obří kontrakt, který měl být v součtu vyšší než 100 milionů dolarů, jak propálil insider Eliotte Friedman.

Problém byl, že Rantanen nehodlal ve městě Raleigh zůstat osm let. Takže následovala rychlá akce.

Krok 2: Tulsky po 13 zápasech vyměnil Rantanena do Dallasu za drafty a Logana Stankovena. Spíš tak nějak stranou, v rámci získání Rantanena, dorazil z New Jersey někdejší nejužitečnější hráč NHL Taylor Hall.

Draft od Dallasu pak Tulsky použil, aby získal z Rangers obránce K'Andrea Millera.

Díky tomu, že v rozpočtu zůstaly peníze, protože Rantanen na smlouvu nekývl, mohla Carolina na trhu volných hráčů nabídnout Nikolaji Ehlersovi 8,5 milionu dolarů ročně.

Když se dnes podíváme na statistiky a připomeneme si zásadní bolest, že tým potřeboval hlavně přidat góly v pozdějších kolech play off?

Hall vstřelil vítězný gól v posledním finále a byl druhým nejproduktivnějším hráčem Caroliny v play off.

Ehlers skončil třetí, když nastřílel 8 gólů.

Stankoven se stal s 11 brankami nejlepším střelcem týmu v play off.

Pak je tady ještě jeden bonus. Finále dochytával Brandon Bussi, kterého v říjnu Florida umístila před odesláním na farmu na tzv. waiver list. Carolina si ho zdarma stáhla a zapsala na svoji soupisku.

Hokejový svět má nového šampiona a zase získal další návod, jak dojít na vrchol.