Článek
Vedle vědců, sportovců a umělců dostávají státní vyznamenání také na první pohled obyčejní lidé. Jedním z nich je i bývalá učitelka Sylva Knedlová. Prezident Petr Pavel ji vyznamenal za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství.
„V časech učitelských pro mne bylo první září asi ten nejhezčí den v roce, já jsem prostě asi zrozena k tomu předávat znalosti a zkušenosti dál. Činila jsem tak prý už v raných dětských letech,“ svěřila se se začátkem letošního školního roku. Dvaadevadesátiletá žena strávila za katedrou 73 let, tělocvik a občanskou výchovu žáky učila ještě loni. V roce 2022 se tak stala nejdéle působící učitelkou v České republice.
Knedlová je aktivní také v komunální politice. V Zastupitelstvu města Fryšták působí už od roku 1990, mandát se jí v barvách ODS podařilo obhájit i letos. Stala se tak nejstarší zvolenou zastupitelkou v Česku.
„Téměř všichni jsme její žáci“
Na Základní škole Fryšták se Knedlová ocitla v roce 1953 jako učitelka tělesné výchovy a češtiny. Kvůli tomu, že nevstoupila do strany, měla problémy s ředitelem dosazeným Okresním výborem KSČ. Vedení jí krátilo plat o osobní ohodnocení, nesměla dokonce vystavovat diplomy dětí, které vedla. Stejně jako její budoucí manžel, kterého na škole potkala, také nesměla být třídní učitelkou.
„První jsem učila válečné děti. Vzpomínám na žáka, který chodil v jednom oblečení. To znamená ve dne v noci v teplákové soupravě. Ostatní vedle něj nechtěli sedět, protože smrděl. Zavolala jsem ho a říkám mu: ‚Nechtěl by sis vyprat ten svůj úbor?‘ A on mi opáčil: ‚V čem pak budu spát?‘,“ popsala Deníku zážitek ze svých začátků.
Knedlová se celý život aktivně věnovala sportu. S žáky cvičila na spartakiády a sama se účastnila atletických závodů. Profesionální sportovkyní se sama nestala, k pohybu však děti vedla i v důchodovém věku.
„Dříve se děti rády učily, podle mého názoru se chtěly naučit. Dnes mají možnost se učit a nechce se jim. Ale osobně s dětmi nemám žádné problémy. Všichni kantoři si stěžují, chodí do ředitelny, já nemusím. Říkám dětem: ‚je to pro vás, je to váš život, tak se musíte sami snažit. Nikdo to za vás v životě nevypracuje‘,“ popsala svůj přístup k výuce.
Za dlouhou kariéru nezůstala jen u češtiny a tělocviku, učila i cizí jazyky a v posledních letech občas dokonce suplovala i při informatice. V roce 2010 ji ocenilo ministerstvo školství za vynikající pedagogickou činnost. Jejími hodinami prošly až čtyři generace rodin, učila i současného starostu Fryštáku Pavla Gálíka.
„Téměř všichni jsme její žáci. Učila mého otce, mě i mého syna. Je schopná odučit jakýkoliv předmět kdykoliv a v kteroukoliv hodinu, což je fantastické,“ hodnotil učitelku starosta. Její přístup ocenili i někteří mladší studenti. „Snaží se pro nás dělat to nejlepší. A i v 91 letech furt dokáže skvěle učit, nemá s tím žádné problémy,“ uvedl jeden z nich loni.
Svou pedagogickou kariéru Knedlová ukončila v roce 2025. Tělocviku se nemohla nadále věnovat kvůli bolestem kolene. V rozhovorech opakovaně přiznává, že jí práce chybí. „Trochu to exkolegům závidím, co vám mám povídat,“ vylíčila například po letošní návštěvě základní školy, kde dlouhá léta pracovala.
Ze školního prostředí ale Knedlová zcela neodešla. „Píšu knížky a dělám přednášky děckám ve školách. Mám popsaný celý diář,“ shrnuje svou současnou náplň.
Baťova reklama, trénink se Zátopkovými
Nejdéle působící kantorka se narodila v roce 1934 ve Zlíně. Otec byl zaměstnancem Baťových závodů, matka pracovala jako porodní asistentka. Rodina si byla s Baťovými blízká, Sylva Knedlová, tehdy Pešková, se dokonce objevila na několika reklamních materiálech.
Do života rodiny významně zasáhla druhá světová válka. Sylvina otce na udání za poslech zahraničního rozhlasu zadrželo gestapo, na následky těžké nemoci zemřela její sestra. Rodina na své zahradě ukrývala židovský pár a starala se o jejich adoptivní dceru.
Perzekuce rodinu potkala i za komunistického režimu. Sylvina bratra chytili při pokusu o překročení hranic a byl na dva roky zavřen na nucené práce v uranových dolech. Jí pak hrozilo, že ji úřady budou omezovat při výběru povolání.
Knedlovou vedli ke sportu už její rodiče. Stala se členkou Sokola, později se věnovala hlavně gymnastice a atletice. Jejími trenéry se po válce stali dokonce manželé Zátopkovi. „S Emilem jsem trénovala vytrvalostní běhy. Když mě jednou postavil na závod s Oldřiškou Müllerovou, která byla přebornicí republiky na čtyřstovku, tak jsem doslova vyplivla dušu,“ vyprávěla o svých sportovních výkonech.
Vytrvalostního běhu později nechala, zaměřila se na jiné disciplíny. Stejně jako Dana Zátopková začala například vrhat oštěpem. „Jely jsme na závody do Hradiště, zrovna tam byly hody. Nesla jsem oštěp na rameni a jedna paní volala: ‚Dano, co blbneš, máme hody!‘ Myslela si, že jsem Zátopková,“ vzpomínala na zážitky ze závodů.
Své zkušenosti od vrcholných českých atletů využila i v pedagogické praxi. Děti učila například techniku dýchání při běhu, kterou jí předal Emil Zátopek.
Sport byl také její cestou k učitelství. Původně stejně jako její matka a sestra studovala zdravotnickou školu, v prvním ročníku si jí však všimla tělocvikářka. Knedlové doporučila, aby se přihlásila na Pedagogické gymnázium v Kroměříži. To dokončila, následně dálkově dostudovala na univerzitě v Olomouci.
S přispěním Tomáše Klézla.
