Naučil Carolinu milovat bolest. Teď je slavný trenér výhru od Stanley Cupu

Chodí po kabině, rychle mění směr. Většinou máchá rukou s papírkem, kde má poznámky a sestavu. Rod Brind'Amour byl výjimečný hráč. Jako trenér je minimálně stejně výrazný. Videa, jak chodí po kabině a promlouvá k hráčům, lidi milují. Jeho Carolina je jednu výhru od zisku Stanley Cupu. Další zápas finále se hraje v noci na pondělí a Hurricanes vedou nad Vegas 3:2.

„Vypadá to úplně přesně, jak cítíte. Je to těžké. Ale to je naprosto v pořádku. Takže pojďme znovu do akce, naskočte do tvrdého boje. Jdeme, jdeme!“ vyslal ve finále Brind'Amour svůj tým do akce. Kamery jsou dnes všude, takže někdy máte pocit, že sedíte v šatně také.

Carolina hraje na menším trhu v NHL, není to klub, který táhnou superhvězdy typu McDavida, MacKinnona, Matthewse nebo Barkova.

Jednou z hlavních osobností celé organizace je kouč, „Rod the Bod“. Přezdívku, která odkazuje na vymakané tělo, získal už na škole, když mu trenéři zhasínali světla v posilovně. Má v sobě až obsesivní sklony k tréninku. Dril a bolest jsou jeho kamarádi, na tom založil kariéru hráče, který posbíral 1 484 zápasů v NHL.

Hrál ve Philadelphii v éře Erica Lindrose. V Naganu nedal při nájezdech gól Dominiku Haškovi. Jeho nejslavnější éra se rozjela v roce 2000, když mu bylo třicet a trvá dodnes.

Důvodem je, že ho Philadelphia vyměnila do Caroliny, kde se stal jedním z lídrů týmu. Hrál s ní finále Stanley Cupu (2002), pak ho vyhrál (2006). Když skončil kariéru, stal se asistentem trenéra.

Po devíti letech bez play off se Brind'Amour postavil na lavičku jako hlavní kouč. Tým vede od roku 2018 a Carolina ani jednou ve hře o Stanley Cup nechyběla. Teď je mu jasně nejblíž. Stačí jí jeden zápas.

„Jakmile se Rod stal hlavním trenérem, my začali být konkurenceschopní,“ poklonil se mu pro The Athletic vlastník klubu Tom Dundon.

Jenže „být konkurenceschopní“ by nestačilo, aby klub hrál o pohár. Posunul se. „Tom nejdřív pozoroval, jak všechno funguje. Po čase se zeptal, co potřebujeme k tomu, abychom byli úspěšní,“ poznamenal Brind'Amour.

Směle mu ohlásil, že se o Carolině v lize moc dobře ví, že škrtí na platech: „Řekl jsem mu to jednoduše: Potřebujeme férové podmínky k boji. A to znamená, že je potřeba platit hráče.“

Dundon v tu chvíli jen ohlásil: „OK.“

„Od té chvíle už jsme neměli hendikep. Mohli jsme přivádět kvalitní hráče a zároveň si udržet ty, které jsme si potřebovali nechat,“ popisuje největší změnu trenér.

Carolina si dovede zaplatit sumou kolem 10 milionů Sebastiana Aha nebo Nikolaje Ehlerse. Ale nejde jen o hráče. U Hurricanes vznikly i nové pozice jako asistent video trenéra, výživový specialista nebo týmový šéfkuchař.

Analytické oddělení se rozrostlo natolik, že dnes patří k největším v celé lize. Klub do něj přijal datového inženýra, softwarového vývojáře nebo datové vědce.

Jedná se vyloženě o armádu lidí, kteří umí s čísly. Jak se jejich zpracování posouvá, už nestačí „pouze datový analytik“, který z velkého objemu informací vybere podstatnou věc typu, který hráč je podhodnocený.

Ale například zmíněný datový vědec vytváří přímo pro klub vlastní metriky, projekční modely. Neřeší tolik, co se stalo, ale zkouší dát na základě dat odpověď na to, co by se stát mohlo. Takže dovede třeba dát informaci typu, jaká je pravděpodobnost, že se z obránce s určitými parametry, kterého tým vybere ve druhém kole draftu, stane hvězda.

Hodně věcí nakonec stejně stojí na Brind’Amourovi. Dokáže totiž naladit skupinu hráčů do režimu, v němž podává výrazně lepší výkony, než by se podle jmen na soupisce čekalo.

Když s trenérem dělal rozhovor Elliotte Friedman, jeden z nejslavnějších zámořských reportérů, zkusil z něj vytáhnout silnou emoci: „Vím, že tuhle otázku asi nesnášíte. Ale lidé často říkají, že jste v tom, co děláte hodně dobrý. Myslím trénování. Řekl byste mi proč?“

Pětapadesátiletý bývalý kapitán Caroliny v klidu odpověděl: „Jestli jsem opravdu dobrý, je to jen díky výjimečným lidem, které kolem sebe mám. Nebavili bychom se spolu, kdyby nebylo těch skvělých hráčů, my neměli úžasného kapitána, velký talent a neskutečný realizační tým. Moje odpověď je, že tady máme výjimečné lidi.“

Asi nikdy se nestane, že by hráči měli pod Brind'Amourem totální volnost. Carolina hraje fyzicky náročný hokej, kdy je tým neustále ve sprintu. Musíte akceptovat roli, že přesilovka se hraje podle toho, jak potřebuje Sebastian Aho a nikdo se nestane celebritou. Hokej za Hurricanes znamená dřinu.

„Postupně jsme vyřadili hráče, kteří sem úplně nezapadali,“ poznamenal trenér.

„Taylor Hall to podle mě vystihl nejlépe. Řekl něco ve smyslu, že hráči chodí každý den do práce s úsměvem, ale zároveň vědí, že všechno, co je čeká, bude strašně těžké. S tím jsem naprosto v pohodě,“ nechal v rozhovoru pro Sportsnet nahlédnout do hloubky svých myšlenek Brind'Amour.

Na první pohled to není tak vidět. Ale síla Caroliny spočívá třeba v tom, že má na soupisce možná nejlepšího defenzivního obránce ligy. Přes Jacoba Slavina se s pukem prakticky nedá projít. Když kotouč nahodíte okolo něj, splácne letící mouchu na led a odklidí.

Výměnou za Martina Nečase přišel superstřelec Mikko Rantanen. V Carolině nechtěl ale podepsat smlouvu, takže zase putoval do Dallasu za výběry v draftu a Logana Stankovena, který měří jen 173 cm.

Najednou jako kdyby ale zmizela klíčová pravda, že obzvlášť v play off se malí hráči k ničemu moc nedostanou. Stankoven vede s 11 góly střeleckou tabulku týmu.

Další mrňous Seth Jarvis zase patří mezi nejlepší obousměrné útočníky v lize. Jen se tomu pořád těžko věří, protože hraje „jen“ za Carolinu. Hráči věkové kategorie 30+ jako Shayne Gostisbehere, Taylor Hall a Jordan Staal by měli mít to nejlepší za sebou. V play off ale hrají klíčové role.

„Vážíme si toho, kde jsme. Hráči si toho váží. Přesně takové lidi tady chceme mít,“ komentoval svoji sestavu Rod Brind'Amour.

Kdo umí přijmout trenérův pohled na realitu, těší se, co přijde – rutina, která bude zase bolet. Ale kouč dovede dobře vysvětlit, proč tohle je pravá cesta. „Když mezi nás přijde, víte, že to bude právě on, kdo vás bude tlačit dopředu. Bude vás i nutit nést odpovědnost, abyste každý večer podali svůj nejlepší výkon,“ přikývl pro The Athletic obránce K'Andre Miller.

S legendárními proslovy před zápasem a po něm Carolina trhá sociální sítě. Video z play-off 2025 s motivační řečí Roda Brind'Amoura vidělo na instagramu přes 500 tisíc lidí.

Milujete je, chcete vidět další. Těšíte se, co řekne příště. Trenér působí, že ani kameru v šatně nevnímá.

Pravda je ale taková, že ho štve. Tohle totiž nikdy není to pravé, co slyší hráči. „Všechno důležité musí proběhnout před zápasem, kdy jsou kamery vypnuté a nikdo to nevidí,“ prozradil trenér pro The Athletic.

Jestli si zvykl na natáčení? „Když budu upřímný, nejsem velkým fanouškem toho, kam se všechno vyvinulo a tolik věcí je veřejných. Proslovy jsou pak mírnější, musíte se hlídat.“

Je to ale i ukázka, že velký vládce kabiny pochopil, jak funguje byznys v NHL. Hokej musí být show. Jinak si fanoušek na americkém trhu koupí jiný produkt. Někdy se i trenéři a hráči musí měnit na herce, kteří musí zaujmout a bavit i jinak než jen nahrávkou, rychlostí a gólem.

„Je fakt, že samotné sdělení trenér pak pro nás mění, zvlášť po zápasech,“ přikývl útočník Seth Jarvis. „Vždycky je to tak, že další den, kdy žádné kamery v šatně nejsou, dokončí, co opravdu chtěl říct. V tu chvíli je vidět, jak ho to trochu štve, že nemohl říct všechno,“ přidal Jarvis.

Na poslední výhru má Carolina teoreticky dva pokusy. První v neděli ve Vegas, jestli nevyjde, tak pak doma. „Beru to tak, že tohle chce, abychom vyskočili ještě na vyšší úroveň. Musíme předvést víc, než jsme zatím ukázali,“ pronesl Rod Brind'Amour po posledním finále.

Ví, že jeho hráči dřeli, on se svým štábem taky: „Jako hráč jsem to měl podobné. Pořád tam zůstávala meta, na kterou jsem nedošel. Nutilo mě to pořád pracovat, abych získal Stanley Cup.“ K poháru došel až v šestnácté sezoně, kdy se v NHL postupně stával nejlepším bránícím útočníkem ligy.

Trénuje patnáctým rokem, sedm let dělal asistenta. Takže to tak nějak vychází, že po přibližně stejné době by mohl získat poklad i jako kouč. „Trenéři mají svoji životnost, což všichni víme. Nevím, kolik času mi ještě zbývá, život letí dál,“ odvětil ovšem v povídání pro Sportsnet.

Pokud zvedne pohár, neříká, že skončí a začne odpočívat (v jeho případě spíš cvičit). „Jen myslím, že trenéři zkrátka mají nějakou omezenou dobu, kdy mohou pracovat. A tak v 99 % případů nedostanou možnost sami rozhodnout, kdy jejich čas vypršel. To je ale v pořádku, jen se s tím musíte umět smířit,“ je spíš smířený s trenérským osudem.

Jednou mu Carolina řekne, že jeho éra skončila. Třeba datoví inženýři jednou přijdou s modelem, že existuje volný trenér, který může z týmu vymačkat víc než „Rod the Bod“. Ale teď je právě trenér na vrcholu a jeho tým taky.