Článek
Estonský skladatel Arvo Pärt v 80. letech minulého století emigroval na Západ. Odvezl s sebou také kompozice, ve kterých se pomalu rodil jeho nový styl tiché asketické hudby zvaný tintinnabuli.
„Arvo si dlouho nebyl jistý, jestli jsou tyto jeho skladby dostatečně kvalitní,“ vzpomínala jeho žena Nora. Názor změnil, až když je slyšel v provedení ansámblu Paula Hilliera. „V ten moment mi došlo, že jsem se rozhodl správně a že je moje hudba životaschopná,“ uvedl dnes 91letý autor, který patří mezi nejslavnější žijící skladatele. Svou roli v tomto úspěchu sehrál i Paul Hillier.
Zpěvák, sbormistr, zakladatel pěveckého kvartetu, hudební kritik a držitel Řádu britského impéria Hillier vystoupí tuto středu na festivalu Prague Sounds. V pražském Divadle X10 se představí jako umělecký vedoucí svého druhého ansámblu Theatre of Voices.
Sedmasedmdesátiletý Hillier začínal coby milovník staré hudby z dob středověku a renesance, než jej k soudobé tvorbě přivedl právě Arvo Pärt. Brit později napsal jeho první anglickou biografii. Není to jeho jediná kniha, jako editor je Hillier podepsán například pod rozsáhlým kompendiem textů nestora amerického minimalismu Stevea Reicha nazvaným Writings on Music.
Právě hudbu soudobých autorů nabídne Hillier tentokrát Pražanům. S pěveckým seskupením Theatre of Voices, které založil roku 1990, přednese díla manželského páru Julie Wolfe a Michaela Gordona, zakladatelů vlivné americké hudební organizace Bang on a Can.
Ryze americký program akcentuje slovo Theatre v názvu tělesa – obě díla vyžadují divadelní prvky. Italian Lesson od Julie Wolfe vznikla na motivy stejnojmenné, na význam každého slova soustředěné básně současné americké autorky Cynthie Zarin.
Gordonova skladba A Western pak skládá svéráznou poctu slavnému žánru očima dítěte. Naivní a nekritická láska k dobrodružným filmům o kovbojích se tu potkává s hláškami ze snímku V pravé poledne z roku 1952 i slogany z dobových reklam. Pěvci pracují s výroky typu „Když jsem byl malý, hrál jsem si se zbraněmi“ a intonací dovedně vytvářejí zvláštně znepokojivou atmosféru postmoderního díla, ve kterém se dětská fascinace snoubí s hlubším ponorem do amerického zábavního průmyslu.
Trpící děvčátko přináší úspěch
Ve Spojených státech se odehrála i první kapitola historie samotného Theatre of Voices. V 90. letech zde Paul Hillier žil a učil. Tehdy se soustředili na své oblíbence Pärta a Reicha, hlubokou krásu lidského hlasu objevovali také v hudbě renesančních mistrů Orlanda di Lassa, Williama Byrda či Thomase Tallise. Desky mladému souboru vycházely především na labelu Harmonia Mundi.
V roce 2004 se Hillier přestěhoval do Kodaně, kde setrvává dodnes. Theatre of Voices už se na webu dokonce představuje jako dánský soubor, byť má mezinárodní obsazení. Po přestěhování ansámbl začal spolupracovat s firmou Dacapo a také v dánské metropoli pořádá vlastní festival.
Brzy zaznamenal dva velké úspěchy. Nejprve v roce 2007 pořídil vynikající nahrávku klíčového poválečného díla od Karlheinze Stockhausena. Rozsáhlý počin nazvaný Stimmung, ve kterém hraje velkou roli náhoda a vlastní rozhodnutí jednotlivých pěvců, od té doby pravidelně uvádí naživo.

Theatre of Voices existují od roku 1990, na festivalu Prague Sounds, dříve známém jako Struny podzimu, už s Paulem Hillierem vystoupili v Národním památníku na Vítkově.
Do hledáčku světových médií se vokální těleso dostalo o tři roky později, když za album The Little Match Girl Passion získalo cenu Grammy. Titulní skladbu pro něj napsal David Lang, poslední ze zakladatelské trojice organizace Bang on a Can.
Podobně jako jeho souputníci má i Lang sklony k používání hlasu v jeho nejčistší, střízlivé podobě bez přidaných ozdob. Jednoduché pěvecké fráze se opakují, vrství a vyprávějí tragický příběh děvčátka se sirkami z drsného světa pohádek Hanse Christiana Andersena.
„Síla tohoto příběhu nespočívá v zápletce, ale ve skutečnosti, že obě jeho složky, hrůzný osud i nadějeplná krása, se neustále doplňují a prostupují jedna druhou,“ uvedl skladatel. Výsledkem je nebývale emočně silná hudba, o to působivější v bezchybné interpretaci Theatre of Voices.
Nesentimentální krása
Hillierův soubor povznáší posluchače nad běžný stav věcí už 37 let. Sám vedoucí v Praze nevystoupí poprvé. Na festivalu Prague Sounds se představil už v roce 2015 s jiným seskupením Ars Nova Copenhagen, kdy uvedli právě Langovu Little Match Girl Passion. Tři roky nato už s Theatre of Voices provedl slavné dílo In C od Terryho Rileyho a Stockhausenův Stimmung v Národním památníku na Vítkově.
S talentem mezinárodního ansámblu lze přijít do styku i jinými cestami. Hillier před lety navázal spolupráci s dnes již nežijícím islandským skladatelem Jóhannem Jóhannssonem. V roce 2016 se tak Theatre of Voices podílel na jeho soundtracku ke sci-fi filmu Příchozí režiséra Denise Villeneuva.
Po Jóhannssonově smrti inicioval Hillier s německou gramofirmou Deutsche Grammophon nahrávku jeho rozsáhlé kompozice Drone Mass pro sbor, smyčcové kvarteto a elektroniku. Album z roku 2022 potvrzuje rozsáhlý umělecký záběr kolektivu.
I v této šíři lze najít styčné body, kolem nichž se odvíjejí umělecké aktivity Theatre of Voices. Jsou to především predispozice k americkému i evropskému minimalismu, což patrně souvisí s Hillierovým celoživotním zájmem o skladatele typu Pärta či Reicha. Jde často o skladby nesentimentální, vystavěné na jasných a jednoduchých principech. Výsledná krása vyvěrá z harmonického spojení lidských hlasů.
Podobné kvality nacházejí pěvci také v hudbě starých mistrů, mezi nimi například dánského klasika Dietricha Buxtehudeho. „Baví mě skladatelé, kteří s notami dokážou rozehrát drobné a rafinované momenty,“ vyjádřil se na jeho adresu Hillier.
Sympatický výrok by se dal lehce aplikovat i na britského umělce s vizáží distingovaného gentlemana a jeho ansámbl. Jsou to právě drobné detaily, malá, ale podstatná umělecká rozhodnutí, která z Theatre of Voices vytvořila vyhledávaný soubor a z jejich desek referenční nahrávky pro další aspirující vokalisty.
Koncert: Paul Hillier and Theatre of Voices
Pořadatel: Prague Sounds
Divadlo X10, Praha, 18. listopadu 2026













