Hlavní obsah

Jeho sláva byla pouhým zdáním. Z dareby Baala udělali v divadle rappera

Foto: Patrik Borecký

Baal v podání Tomáše Krutiny ještě nevyrostl ze svého dětského světa. Nejraději by vládl ostatním, avšak odpovědnost za vlastní činy odmítá.

V nové inscenaci Městských divadel pražských se básník proměnil v rappera. Hru Bertolta Brechta nastudoval čerstvý držitel Ceny Marka Ravenhilla. Hrdinu sice shazuje z piedestalu, jen ale naznačí, kdo a proč mu ho dnes staví.

Článek

V současném rapu jako by nestačilo být úspěšný. Je třeba to také každému náležitě připomenout. Ve skladbách, které sbírají miliony přehrání, mladí muži vystavují na odiv bohatství, moc i sexuální triumfy, přičemž nešetří vulgaritami ani zmínkami o drogách. Ženy tu často figurují jen jako další položka na seznamu trofejí, které mají potvrdit autorovu domnělou výjimečnost.

Právě tento stereotyp se rozhodl zpracovat mladý divadelní režisér Eliáš Gaydečka. V novém nastudování více než 100 let starého dramatu Baal od německého dramatika Bertolta Brechta se z básníka bouřícího se proti měšťácké morálce stává rapper, který touží po slávě a obdivu, ale odmítá se komukoli podřizovat. Jeho neurvalost okolí zpočátku imponuje, postupně však odhaluje svou ničivost.

Novinka uváděná v pražském Divadle Komedie tak otevírá otázku: Co je vlastně na Baalovi buřičského, pokud svým individualismem a touhou po nadvládě jen dovádí do krajnosti hodnoty oceňované současnou společností?

Významný německý autor a režisér Brecht napsal svou celovečerní prvotinu v roce 1918 jako teprve dvacetiletý. Reagoval v ní na expresionistické drama Osamělý od Hannse Johsta, které oslavovalo jedinečnost nepochopeného uměleckého génia. Brecht naproti tomu představil básníka, který se vzpírá dobovým konvencím, bez zábran se oddává požitkům a bezohledným jednáním ničí životy lidí kolem sebe. Autor tím současně zpochybnil představu, že umělecká výjimečnost opravňuje člověka k čemukoli.

Upravená verze hry, na které Eliáš Gaydečka pracoval s dramaturgem Lukášem Cenkerem, začíná téměř idylicky. Dva puberťáci v plyšových overalech se před matkou jednoho z nich schovávají v nafukovacím hradu. Na počítači zkoušejí vytvářet první rapové skladby a sní o hudební kariéře.

Foto: Patrik Borecký

Dva puberťáci v plyšových overalech se schovávají v nafukovacím hradu. Jsou to Tomáš Krutina jako Baal a Filip František Červenka v roli Ekarta.

Wolfgang Miller v podání Tomáše Krutiny si zvolí uměleckou přezdívku Baal, kterou podle svých slov převzal „od jakéhosi démona z Bible“. Společně s kamarádem Ekartem, jehož hraje Filip František Červenka, si na noční obloze rovnou vyhlédnou dvě jasné hvězdy. O své zářivé budoucnosti očividně nepochybují.

Tvůrci aktualizovali předlohu také po jazykové stránce. Dareba bez příčiny Baal mluví jako obživlý automat na bezduché hlášky. Nejde mu ani tak o obsah jako o účinek: Každou situaci musí glosovat či někoho ztrapnit. Jeho obhroublost podtrhuje nadužívání slov „vole“ a „kámo“, která skoro nahrazují tečku na konci věty. V úvodu večera to patří k hlavním zdrojům komiky.

Bezuzdná fraška pokračuje během večírku na hudebním festivalu. Pořadatele a jeho manželku ztvárnili Tomáš Milostný a Eva Salzmannová natolik karikaturně, že je vlastně není třeba dále zesměšňovat. Přehnaný herecký projev podtrhuje bílé líčení s výraznými černými linkami kolem očí.

V lunaparku trapnosti působí dvojice nezvedených klacků i přes své připitomělé vtípky paradoxně nejpřirozeněji. Baalovy urážky přitom organizátory nepobuřují. Dokud na jeho neurvalosti mohou vydělat, má i nejhrubší nadávka svou cenu.

+5

Režiséru Gaydečkovi, letošnímu držiteli Ceny Marka Ravenhilla, se podobně pokleslý humor podařilo mnohem přesvědčivěji využít v absolventské inscenaci Potopa, kterou lze nyní vidět v Jatkách78. Komika v ní vycházela především z herecké souhry, slovních přestřelek a nepředvídatelného vývoje situací.

V Baalovi se naproti tomu výstupy vracejí ke stále stejnému principu zesměšňování plochých figur. První část tak sklouzává k buranskému tyjátru, v němž nejapné sprosťárny a dryáčnické herectví přehlušují zamýšlenou satiru hudebního průmyslu.

Významnou součástí Brechtovy prvotiny byly písně, které přerušují epizodické vyprávění a umožňují Baalovi vyjádřit svůj vztah ke světu. Nové rapové texty pro současnou inscenaci napsal veterán české scény James Cole. Dvaačtyřicetiletý hudebník proslul s Hugem Toxxxem jako člen uskupení Supercrooo. Jejich debutové album Toxic Funk z roku 2004 se s oplzlým gustem vysmívalo tehdejšímu showbyznysu a překypovalo popkulturními odkazy i absurdním humorem.

Svou osobitou, byť už poněkud oposlouchanou poetiku nyní Cole propůjčil Baalovi. Jeho jízlivé rapové metafory dobře zapadají do nadsazeného pojetí inscenace. Vystihují velikášství a bezohlednost hrdiny, ale zároveň ho mírně zesměšňují a odhalují, jaká se za touto pózou skrývá malichernost.

Ironický odstup však připomíná spíše to, jak se rappeři stylizovali dříve. Ti současní podobné projevy machismu předkládají jako autentickou součást vlastní identity. Baal tak získává přesvědčivý hlas sebestředného umělce, jen jeho hudební projev zůstává vzdálený dnešnímu kultu úspěchu a mužské dominance, který se bere smrtelně vážně.

Tomáš Krutina přitom rapový projev poměrně dobře technicky zvládl, což v divadle nebývá zvykem. Režie navíc s jednotlivými hudebními čísly pracuje odlišně. Zatímco první výstup připomíná rapovou show, pozdější skladby jsou pevněji začleněny do dění bez přímého kontaktu s publikem. Hudba tak postupně přestává sloužit předvádění Baalovy výjimečnosti a stále více vypráví jeho pohnutý příběh.

Scénografie Anny Münzbergerové a kostýmy Lindy Lukáčové připomínají, že Baal ještě tak docela nevyrostl ze svého dětského světa. Nejraději by vládl ostatním, jen odpovědnost za vlastní činy je pro něj příliš dospělá záležitost. Krutina jeho aroganci ztvárňuje s upřeným, až znepokojivě prázdným pohledem, který se zpravidla proměňuje ve výsměšnou grimasu. Za okázalým sebevědomím lze tušit nejistotu, hrdina však téměř nedává najevo stud ani výčitky svědomí.

Baalova bezohlednost se nejkrutěji projevuje ve vztahu k ženám. Šestnáctiletou Annu v podání Veroniky Kupkové znásilní, herečku Sophii, kterou ztvárnila Barbora Bolíková, si postupně podřizuje vlastní vůli.

Na rozdíl od Ekarta, jehož vztah k příteli prochází výraznějším vývojem, ženské postavy nedostávají tolik prostoru. Jejich osudy slouží především k vykreslení protagonistovy krutosti. Nepoměr je do značné míry vlastní už Brechtově předloze, nová inscenace jej však nepřekračuje. Odhaluje sice Baalův modus operandi, avšak ženám příliš nedovoluje vystoupit z jeho stínu.

Foto: Patrik Borecký

Baalův pád ve hře ztrácí část své naléhavosti. Titulní roli ztvárnil Tomáš Krutina.

S postupujícím Baalovým úpadkem dění opouští úvodní fraškovitost a nabývá tragických rozměrů. Zvlášť působivá je scéna v hospodě, v níž se hutné beaty Rista Sokolovského a koncertní osvětlení propojují s obrazem sebedestrukce. Krutina sice dokáže zachytit hrdinovo vyčerpání, jeho tělesný projev se však s postupujícím alkoholismem příliš nemění. Baalův pád tak ztrácí část své naléhavosti.

O to účinněji vyznívá ironický epilog, s jistou jízlivostí zpochybňující Baalovu domnělou výjimečnost. Zatímco v prologu si budoucí rapper vybíral svou hvězdu na obloze, na konci vidíme, že svět se bez jeho záře docela dobře obejde. Jeho sláva byla pouhým zdáním, utrpení, které způsobil druhým, však nikoli.

Inscenace nevyznívá moc přesvědčivě. Proměna Brechtova básníka v rappera přinesla současný jazyk, hudbu i popkulturní odkazy, ale na protagonistovo jednání nedokázala nabídnout jiný pohled. Pod novým zevnějškem zůstává především známý portrét sebestředného umělce, aniž by bylo zřejmé, co vypovídá o současnosti.

Eliáši Gaydečkovi se podařilo shodit Baala z piedestalu, ale jen letmo naznačil, kdo a proč mu jej dnes staví.

Inscenace: Bertolt Brecht – Baal

Pořadatel: Městská divadla pražská

Režie: Eliáš Gaydečka

Hrají: Tomáš Krutina, Filip František Červenka, Eva Salzmannová, Hanuš Bor, Petr Konáš, Tomáš Milostný, Barbora Bolíková a Veronika Kupková

Divadlo Komedie, Praha, premiéra 7. listopadu 2026, nejbližší reprízy 2. a 14. prosince.

Doporučované