Trump Íránce ponížil a nedal jim žádný prostor, může se to vymstít, říká expert

Americký útok na Írán zavedl Blízký východ do neprobádaných vod. Zatímco podle Washingtonu šlo o jednorázový úder, Teherán si vyhradil „všechny možnosti“, jak odpovědět. A íránský šéfdiplomat zamířil do Moskvy k jednání s Vladimirem Putinem. Novou realitu regionu rozebíráme v 5:59 s expertem na Blízký východ Břetislavem Turečkem.

Americké údery na Írán po dlouhých letech, kdy napětí mezi oběma státy sílilo, či naopak polevovalo, otevřely zcela novou kapitolu. Zatímco třeba prezident George W. Bush před bezmála čtvrtstoletím zařadil Írán do dnes už proslulé „osy zla“, jeho nástupce Barack Obama později s Teheránem uzavřel dohodu o íránském jaderném programu. Její součástí bylo i zmírnění západních sankcí.

Donald Trump v roce 2018 za svého prvního prezidentského mandátu od jaderné dohody odstoupil a sankce obnovil. O víkendu pak přišlo něco, o čem bezpečnostní experti i světová veřejnost po desetiletí jen spekulovali. Spojené státy na Írán přímo zaútočily, když udeřily na trojici jaderných zařízení. Operaci „Půlnoční kladivo“ Trump zdůvodnil potřebou eliminovat íránský jaderný program.

„Znamená to úplně nové rozestavení kulis na Blízkém východě,“ říká vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha Břetislav Tureček. V rozhovoru pro podcast 5:59 dodává, že vojenská akce USA naplnila to, co dlouhodobě žádal izraelský premiér Benjamin Netanjahu - účast Spojených států v omezování íránského vlivu na Blízkém východě. „Američané se teď v podstatě nějakým způsobem stali garantem izraelského vítězství a izraelského postupu (v konfliktu s Íránem),“ míní expert.

Pozornost nejen Blízkého východu teď míří především na otázku, co bude dál. Jaký směr si Írán vybere? Je další eskalace nevyhnutelná? Například íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí krátce po amerických náletech uvedl, že si Írán „vyhrazuje všechny možnosti k obraně své suverenity, zájmů a obyvatel“.

Spojené státy přitom mají v regionu řadu vojenských základen, diplomatických misí nebo zájmů, na které by režim Teheránu mohl zvažovat zaútočit. Břetislav Tureček nicméně v rozhovoru, který podcastu 5:59 poskytl v neděli odpoledne, upozorňuje na ještě jiný aspekt - na rétoriku, s jakou Trump v posledních dnech a týdnech tlačí na Írán ve svých projevech či příspěvcích na sociálních sítích.

„Jak znám íránskou mentalitu, největší problém vidím v tom, že Trump vlastně veřejně řekl: Vy naprosto přistoupíte na naše podmínky,“ uvádí akademik z Metropolitní univerzity Praha. Těmito ultimáty jsou podle něj požadavky na ukončení jakéhokoli obohacování uranu ze strany Íránu a také na „bezpodmínečnou kapitulaci“, k níž americký prezident dokonce výslovně vyzval už před víkendovým úderem.

Podobné výroky sice zapadají do Trumpova neortodoxního stylu, otázkou je ale jejich dopad. „Jsou to věci, které se dají říct diplomatičtěji nebo v zákulisí, aniž by byl Írán veřejně ponížen. Myslím si, že Spojené státy podceňují psychologickou stránku věci,“ podotýká Tureček s tím, že Donald Trump „situaci možná zbytečně vyhrotil a postavil Íránce do situace, kdy jinak než vzdorovitě reagovat nemohou“.

Naopak jako pokus o zklidnění by se snad daly vnímat některé výroky amerických představitelů o tom, že útoky na Írán nemají za cíl svržení tamního režimu. Na nedělním tiskovém brífinku Pentagonu to řekl i ministr obrany Pete Hegseth. Prezident Trump nicméně později na své sociální síti Truth Social možnost usilovat o takový výsledek naznačil.

Expert Tureček každopádně upozorňuje, že i kdyby se americká nebo izraelská vláda o změnu režimu ve skutečnosti nesnažily, nejde vyloučit ani to, že k jeho pádu dojde „nezamýšleně“. A to vlivem otřesů vyvolaných válkou.

Takový scénář by ale nemusel být zárukou demokratizace Íránu, jak si možná mnozí na Západě slibují. „Írán nemá nějakou opoziční figuru, za kterou by se celý národ sjednotil, třeba jako byl Lech Wałęsa v Polsku nebo Václav Havel v Československu. V Íránu nikdo takový není,“ zdůrazňuje Břetislav Tureček, podle něhož se v Íránu netěší významné podpoře ani exilové skupiny známé na Západě, třeba kolem Rezy Pahlavího, syna posledního íránského šáha, nebo kolem šéfky v Paříži sídlící íránské Národní rady odporu (NCRI) Marjam Radžávíové.

Konečným výsledkem by tak mohl být třeba i pokus armády nebo revolučních gard o uchopení moci. „Může být hůř v tom smyslu, že to, čemu leckdo pejorativně říká ‚režim ajatolláhů‘, se zhroutí, ale bude nahrazen režimem generálů. A myslím si, že v tu chvíli uvidíme, že ‚ajatolláhové‘ nakonec byli silou, se kterou se třeba dalo do určité míry jednat,“ zamýšlí se vedoucí Centra pro studium Blízkého východu MUP.

Jeden z předních zástupců současného režimu hned v neděli avizoval cestu do Moskvy k rozhovorům s ruským vedením. Íránský ministr zahraničí Arakčí by se měl v pondělí setkat i s šéfem Kremlu Vladimirem Putinem.

Rusko, které samo už více než tři roky vede plnohodnotnou invazi proti Ukrajině, americkou vojenskou akci proti Íránu odsoudilo. Podle Břetislava Turečka je ale v pozici, ve které by se mohlo stát „jakými prostředníkem“ pro řešení současné krize na Blízkém východě. Putin totiž udržuje dobré vztahy nejen s Íránem, ale také s izraelským premiérem Netanjahuem. A světová veřejnost si dlouhodobě všímá i jisté úcty, kterou k ruskému vůdci vyjadřuje Donald Trump.

Podle ministra Arakčího bude mít americký útok „trvalé následky“:

Klíčová může být i další okolnost. „Rusové nikdy nechtěli, aby Írán získal jadernou zbraň,“ vysvětluje Tureček s tím, že se tak zájmy Ruska, Izraele a Spojených států ohledně Íránu „paradoxně sbíhají“. Prostor pro diplomatické řešení proto považuje za stále otevřený. A to hlavně tehdy, pokud by nějaký prostředník - třeba Rusko nebo některé evropské země - přišel s řešením, které by všichni mohli vydávat za vítězství. „Donald Trump je v tom dobrý, Netanjahu je také cokoliv schopný vydávat za své vítězství. A Íránci, ti je (v tomto ohledu) oba trumfnou,“ říká akademik z Metropolitní univerzity Praha.

Dodává ale na druhou stranu i to, že vyloučit není možné ani další eskalaci krize. Írán totiž podle Břetislava Turečka disponuje četnými možnostmi, jak celý region destabilizovat: „Nemá zbraňové systémy, jaké má Izrael, jaké mají Spojené státy, o tom není pochyb. Ale za 40 let vzdoru a boje o hegemonii na Blízkém východě si Íránci vypěstovali jiné nástroje asymetrické války - viděli jsme (spřízněné skupiny) Hamás, Hizballáh, Húthíje, podporu různých politických stran napříč regionem a tak dále.“

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jaké scénáře ohledně odpovědi Íránu na americký útok jsou na stole, nebo proč expert Tureček nevylučuje ani možnost, že Írán kývne na obnovení rozhovorů o svém jaderném programu. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.