Agresivita dětí roste. Překvapilo mě, co se na školách děje, líčí reportérka

Česko v posledních letech čelí nepříznivému trendu rostoucí agresivity a kriminality u dětí a mladistvých. Citelně znát je zejména ve školním prostředí, kde incidentů přibývá. Co vedlo až k současnému stavu? A jak na problém reaguje stát? Ptáme se v podcastu 5:59.

Jsou stále násilnější ve stále nižším věku. Řeč je o trendu, který v souvislosti s českými dětmi naznačují statistiky úřadů. Například červnová zpráva Nejvyššího státního zastupitelství mluvila o nárůstu agrese, nevyrovnanosti a impulzivity dětí v případech spojených s fyzickým násilím. Totéž pozorují i odborníci nebo policisté, kteří se kriminalitou nezletilých zabývají. Stále větší roli navíc hraje i sexuální násilí mezi dětmi.

Vyšší agresivita dětí má pochopitelně svůj výrazný rozměr ve školách. Ministerstvo školství proto v této souvislosti momentálně zvažuje několik variant, jak na situaci reagovat, přičemž jednou z nich je i dočasné vyloučení žáka ze školy.

„Samotnou mě překvapilo, co všechno se na školách děje a co je možné,“ říká v podcastu 5:59 o případech souvisejících s agresivitou dětí a mladistvých novinářka Gabriela Jezberová. Spolupracovnice magazínu Reportér se do hlubin neradostného tématu ponořila při práci na svém nedávném článku, konkrétnější však ve svém popisu být nechce. Připomíná totiž, že mezi nezletilými pachateli se nezřídka objevuje i faktor inspirace, či dokonce fascinace násilnými činy někoho jiného.

Tento efekt ostatně Gabriele Jezberové popsali i policisté z týmu Radikalizace, který vznikl mimo jiné v reakci na tragickou střelbu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) z prosince 2023, po které se někteří jedinci snažili čin pachatele napodobit. Vzestup vlny agresivity nebo radikalismu u mladých lidí má ale podle všeho dřívější počátky.

„Lidé z terénu mi říkali, že to bylo takové plíživé už od roku 2015,“ načrtává novinářka s tím, že ještě před útokem na FF UK začal sílit fenomén násilných videí na internetu zachycujících například bitky mezi dětmi či jiné agresivní projevy, u nichž počet zhlédnutí významně rostl.

Do jakých rozměrů problém s agresivitou a kriminalitou dětí a mladistvých od té doby narostl, dávají tušit některé statistiky a oficiální souhrny. Už zmíněná výroční zpráva Nejvyššího státního zastupitelství za rok 2025 upozornila na narůstající počet případů souvisejících s agresivitou dětí a dospívajících, včetně takzvaného zážitkového násilí. A podle Gabriely Jezberové tento trend naznačují i například interní údaje policie, kdy jen do zhruba poloviny letošního roku mělo dojít k více než 900 incidentům spáchaným dětmi a mladistvými na školách.

Zásadní otázkou jsou samozřejmě příčiny neblahého trendu. A jak spolupracovnice magazínu Reportér upozorňuje, jde o široký vějíř, kdy však zároveň platí, že případ každého dítěte je velmi individuální. Odborníci každopádně upozorňují například na to, že se agresivní chování nemusí objevit jen u dětí s problematickým rodinným zázemím, ale například i vlivem poruchy vztahů, citových vazeb nebo komunikace.

Vedle „offline“ faktorů je tu pak už zmíněný násilný obsah nebo také komunity na internetu, včetně vlivu tzv. manosféry či pravicového radikalismu.

„Odborníci mi popisovali, že mezi dětmi sílí i takzvaný hitlerismus ve formě určitého hajlování, relativizace a zesměšňování holokaustu nebo ve formě toho, že obdivují nacistické symboliky a tak dále,“ uvádí Gabriela Jezberová. A upozorňuje, že samotné děti pak na sítích sdílejí a šíří šovinistické nebo třeba i rasistické narativy, které přebírají od nejrůznějších influencerů.

Sílící problém s kriminalitou a agresivitou mezi dětmi, a to především ve školách, znamená také výzvu pro tuzemské úřady. Jednou z nejnovějších reakcí je patrně už zmíněná reakce ministerstva školství. Resort jedná o možnostech, jak s agresivními žáky ve třídě pracovat tak, aby byl splněn úkol zajistit každému dítěti vzdělání, zároveň ale i bezpečnost učitelům a dalším žákům.

Vedle krajní varianty v podobě dočasného vyloučení ze školy má jít o posílení podpůrné role ze strany například orgánů sociálně-právní ochrany dětí nebo prostřednictvím mobilních týmů duševního zdraví. A uvažuje se také o posílení principu odpovědnosti rodičů za vlastní dítě, kdy by jeho agresivní chování ve škole mohlo být v krajních případech považováno za zanedbání péče ze strany zákonného zástupce.

Jak budou zvažované změny vypadat ve chvíli, kdy je ministerstvo zpracuje do podoby legislativního návrhu, zatím jasné není.

Každopádně při celkovém pohledu na dlouhodobější reakci státu se novinářka Jezberová setkala i s kritikou vycházející z nitra odborné obce. U tématu, jehož řešení se nutně rozprostírá napříč působnostmi hned několika resortů, prý totiž vázne společná reakce, a to třeba i v budování potřebných kapacit v diagnostických ústavech.

„Pomohlo by, kdyby ten systém uměl spolupracovat. Protože já mám pocit, že každá instituce mluví úplně jiným jazykem a že si nerozumí. Že když něco navrhne (ministerstvo) školství, tak do toho nejde (ministerstvo) zdravotnictví. Poté se to dítě dostane do nějaké ústavní péče a vstupuje do toho justice. A ta justice vůbec neposlouchá, co jim říká to školství, že třeba někde nejsou místa, a ta justice to dítě tam stejně odkáže. (…) Zkrátka všichni dělají, co mohou, ale ten systém není provázaný,“ dodává Gabriela Jezberová.

V podcastu 5:59 se dozvíte také například o tom, že s agresivním chováním svých žáků se školy někdy nedokážou vypořádat i několik let. Nebo o tom, v jakém světle vnímá novinářka Jezberová plány současné vlády na snížení věkové hranice trestní odpovědnosti. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.