„Neměli dobrý den.“ Jak reportéři nachytali ruské propagandisty v akci

Pokus o natočení nejspíše dalšího kusu propagandy ruského režimu, navíc pro organizaci zatíženou sankcemi, skončil v centru Prahy útěkem před novináři Seznam Zpráv. Investigativní reportéři Kristina Ciroková a Lukáš Valášek podrobně popisují zjištění kolem „centra Rybar“ a také přípravy „pasti“, do které ruský štáb vklouzl.

„Je to projekt na sociálních sítích. Možná ho znáte. Je to Rybar.“ Důležitá slova zachycená skrytým nahrávacím zařízením, která pod někdejším Stalinovým pomníkem na pražské Letné pronesl před natáčením domluveného rozhovoru ruský filmař. De facto se tak přiznal k práci pro projekt zatížený sankcemi Evropské unie kvůli jeho propojení na kremelské kruhy a ruskou propagandistickou mašinerii. V Česku taková činnost může naplňovat znaky trestného činu, za který teoreticky hrozí až osm let vězení.

Tím mužem mluvícím o Rybaru byl Vitalij Čaščuchin, ruský prominentní novinář žijící v Německu. Do Prahy dorazil za expertem na mediální gramotnost a dezinformace Bohumilem Kartousem, který po obdržení pozvánky od Rybaru následně schůzku ve spolupráci se Seznam Zprávami zinscenoval. Redakce Čaščuchinovo demaskování popsala na začátku tohoto týdne a investigativní reportéři Lukáš Valášek a Kristina Ciroková nyní ve čtvrtečním vydání podcastu 5:59 popisují podrobnosti i širší souvislosti těchto odhalení.

Klíčovou větou bylo právě přiznání práce pro Rybar. „Je potřeba říci – a je to jeden ze zásadních důvodů, proč jsme tu investigativu vůbec spustili –, že zakladatel Rybaru Michail Zvinčuk je dnes v Evropské unii sankcionován,“ líčí Valášek s tím, že Zvinčuk skončil na sankčním seznamu jako člen „pracovní skupiny pro zvláštní vojenskou operaci“ (jak Moskva nazývá svou útočnou válku proti Ukrajině), zřízené prezidentem Vladimirem Putinem, a také právě coby tvůrce telegramového kanálu Rybar, který šíří dezinformace a prokremelskou propagandu.

Čeho se ale konkrétně mělo týkat natáčení v Česku? V pozvánce k rozhovoru, která Bohumilu Kartousovi přišla přes WhatsApp od člověka podepsaného jako „Boris“, stálo, že „ruské analytické centrum Rybar připravuje dokumentární sérii věnovanou aktuální společensko-politické a ekonomické situaci v Evropě“, a to na základě rozhovorů s novináři, politiky nebo veřejně činnými osobami. Natáčet se přitom mělo i v dalších zemích včetně Slovenska, Rakouska, Francie i Ruska.

Později Kartousovi dorazily také konkrétnější okruhy otázek, v nichž figurovaly dotazy typu, jestli v Česku roste podpora euroskepticismu nebo zda je možné normalizovat vztahy s Ruskem a co by pro to jednotlivé strany mohly udělat. „Myslím, že účelem (snahy zahrnout Kartouse do natáčení Rybaru) bylo to, že v dokumentu chtěli navodit nějaké zdání vyváženosti. Ale že by si to stejně pak zasadili do kontextu, který jim vyhovuje,“ uvádí v 5:59 investigativní reportérka Seznam Zpráv Kristina Ciroková.

Tento styl by ostatně odpovídal tomu, jaké příspěvky zmíněný novinář Vitalij Čaščuchin ze svého německého působení dodává do ruských propagandistických médií, jakými jsou Izvěstija, Pátý kanál a Ren TV. „Na některé z jeho reportáží jsem se dívala. Natáčí hlavně o tom, jak je na tom Evropa špatně, jak se německé a evropské hospodářství celkově hroutí a že tím důvodem je to, že vlastně nemá levnou ruskou energii,“ popisuje Ciroková a dodává, že jde o čirou propagandu plně vyhovující potřebám Kremlu.

V případě natáčení na pražské Letné však štáb Rybaru narazil. „Rozhodli jsme se, že jedinou cestou, jak zjistit (o povaze této operace) víc, je přistihnout je takříkajíc při činu,“ vysvětluje Lukáš Valášek a připomíná úvahu podpořenou i odborníky, které redakce oslovila – tedy že pokud někdo do Česka přijede natáčet rozhovor pro sankcionovaný subjekt, může se za určitých okolností jednat o protizákonné jednání.

Vhodnou cestou přitom podle reportéra nemohla být okamžitá konfrontace: „V nějaké fázi jsme s ní počítali, ale samozřejmě bylo dost pravděpodobné, že se s námi nebudou chtít příliš bavit. Účelem té situace proto bylo, aby v nějakém small talku před tím rozhovorem pověděli Bohumilu (Kartousovi) co nejvíce.“ A právě při této počáteční konverzaci pronesl Vitalij Čaščuchin i slova, kterými se přihlásil k Rybaru, přestože pak u dalších doplňujících otázkách, např. ohledně směřování a účelu chystaného dokumentu, víceméně mlžil.

Naprosto nemluvným se pak stal ve chvíli, kdy po smluveném signálu od Bohumila Kartouse do schůzky vstoupili oba reportéři Seznam Zpráv, kteří se do té doby inkognito pohybovali opodál. Na jejich dotazy už Čaščuchin nereagoval a velmi spěšně scénu opustil, stejně jako jeho kameraman. Následně zmizeli na schodech vedoucích k Čechovu mostu.

Později oba muže potkala ještě jiná nepříjemnost. Po rozhovoru se Seznam Zprávami je totiž zadržela česká cizinecká policie. „Dá se říct, že neměli úplně dobrý den,“ podotýká Valášek, podle jehož informací se policisté při výslechu Rusů zajímali mimo jiné o to, co v Česku vlastně dělají a pro koho pracují. Čaščuchin a jeho kolega, kterého Seznam Zprávy identifikovaly jako Igora Dolmatova, se měli zaštítit ruským celostátním deníkem Izvěstija. Jenže i toto médium se nachází na sankčním seznamu EU. Nakonec podle zdrojů SZ policie dvojici přikázala opustit do tří dnů území České republiky.

Což nicméně v praxi minimálně pro Vitalije Čaščuchina znamená to, že nejspíše jen odjel do sousedního Německa, kde – jak uvedl při „narafičeném“ rozhovoru s Bohumilem Kartousem – má už přes deset let povolení k pobytu.

V podcastu 5:59 také uslyšíte více o tom, co víme o fungování centra Rybar a postavách s ním spojených. Nebo že Bohumil Kartous nebyl zdaleka jediným člověkem, s nímž chtěli tvůrci ruské propagandy v Česku mluvit. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.