Život se nám zlomil o půl čtvrté. Psala jsem, abych přežila, říká matka postřelené studentky

„Všímejme si lidí na ulici, všímejme si sebe navzájem. Kdyby tohle bylo poselstvím té události, přinesla by něco dobrého,“ říká spisovatelka Dora Čechova, matka Terezy, která byla v prosinci 2023 postřelena na FF UK.

„Život se nám zlomil o půl čtvrté. Když se ve zprávách objevilo, že se střílí na Filozofické fakultě a my jsme se Terezce nedovolali,“ říká Dora Čechova, spisovatelka, která svou zkušenost z tragické události popsala v knize Terezko, vrať se. Své pocity začala zaznamenávat téměř bezprostředně poté, co svou dceru našla postřelenou v nemocnici. „Psaní bylo sebezachraňující. Když se vám stane, že se váš život rozetne, najednou neplatí, co platilo… Psát bylo to, co jsem dělala už předtím, co jsem mohla dělat dál. Pomáhalo mi to přežít chvíle, kdy jsme nebyli s Terezkou,“ říká autorka povídkových sbírek Padaná letní jablka nebo Ženy, které potřebují muže.

Potřeba sdílet svou zkušenost přišla v čase, kdy „média zmlkla a my jsme vůbec nevěděli, co se ten den stalo,“ vysvětluje spisovatelka. „Hltali jsme každou zmínku, každé svědectví policisty, hasiče, potom Lenky Šimůnkové jako maminky. Tak jsem začala chápat, že každé svědectví je potřeba.“

Kniha Terezko, vrať se, líčí složitý boj o dceřin návrat do života. Zpočátku se rodina Dory Čechovy měla podle doktorů smiřovat s tím, že Tereza už nebude jako dřív. Spisovatelka ale u dceřina lůžka věřila mateřskému instinktu. „Když jsem cítila její teplou ruku, byla to pro mě taková jiskra. Věděla jsem, že je Terezka citlivá, křehká, že to, co se stalo, bylo tak zdrcující, že se moje dítě nemůže jen tak probudit po operaci. Když mi doktor řekl, ať se připravím, že se jí neobnoví kognitivní funkce, myslela jsem si - ale on tomu úplně nerozumí, protože já vím, že ona se nám vrátí,“ popisuje Čechova.

„Je to událost, která proměnila naši společnost,“ říká spisovatelka o střelbě na Filozofické fakultě. „Pojmenovat to, co se stalo, je naprosto v pořádku. Měli bychom si říct, že jsme společnost, v níž vyrostl mladý muž a nikdo z jeho okolí si nevšiml, že se chystá k něčemu tak zrůdnému. Pokud si nezvědomíme, že někde v rodinách mohou být mladí lidé, kteří se zavírají v pokojích, straní se spolužáků, nejsou socializovaní… Když budeme zavírat oči, možná nepomůžeme někomu, komu bychom mohli pomoci.“

„Mě hlavně mrzí, že jsem ho neznala. O to hůř se mi chápe celá ta situace,“ říká o střelci Tereza, která do knihy své matky přidala dopis pro své spolužáky.

V rozhovoru se spisovatelkou Dorou Čechovou a její dcerou Terezou také mluvíme o vlivu umění a psaní na uzdravování se, nebo také o tom, že každý má právo na svůj způsob truchlení.