Děckař radí: V čem rýže prohrává s knedlíkem a jak správně načasovat sladkosti

Většina lidí při snaze o zdravější životní styl řeší stále dokola to samé: ovesné kaše, tvaroh, počítání živin a kalorií nebo odmítání pečiva. V podcastu Marodi na webu Seznam Zpráv se ale lékař a moderátor Cyril Matějka, který na sociálních sítích vystupuje pod přezdívkou Děckař, a nutriční terapeutka Veronika Pourová z projektu Ne hladu podívali na témata spojená s výživou, o kterých se běžně tolik nemluví.

Kolik bílkovin skutečně potřebujeme? Proč není dobrý nápad nahrazovat pevné ovoce rozmixovaným smoothie? A jak fungují populární injekce na hubnutí? To jsou jen některé tipy a finty z oblasti moderního stravování, které v nové epizodě rozebírají.

Češi mají dlouhodobý problém s příjmem vlákniny – podle výzkumů se naprostá většina populace ani nepřibližuje doporučenému dennímu příjmu, který pro dospělého činí 30 g. Samotná zelenina k pokrytí denní dávky nestačí, nutné je jíst i sacharidy. V jejich výběru lidé ale často chybují.

„I když splníme denní doporučení ovoce a zeleniny, což je zhruba třeba 400 až 500 gramů, tak se dostaneme zhruba na jednu třetinu doporučeného množství vlákniny,“ vysvětluje Veronika Pourová. „A když máme volit třeba mezi knedlíky, bramborami a rýží, tak hodně lidí překvapí, že například v rýži je vlákniny úplné minimum, třeba i méně než v knedlíku a rohlíku.“

Jako spolehlivý zdroj vlákniny doporučuje zařazovat luštěniny či žitné pečivo: „Když si dáme 100 gramů žitného chleba, máme třeba osm gramů vlákniny k dobru, což je skoro třetina doporučeného příjmu. A červená čočka má kolem čtrnácti procent vlákniny.“

Ujídání sladkostí v kancelářích, školních kabinetech nebo třeba nemocničních sesternách je běžným zlozvykem. S tím má zkušenost i moderátor podcastu Cyril Matějka, který pracuje jako lékař v nemocnici: „Ráno přijdu a předtím, než jdu dělat vizity, si dám jeden plněný bonbon, odpoledne čokoládičku a celý den každou hodinu si něco uzobnu.“

Úplné zákazy ale podle nutriční terapeutky Pourové selhávají. Lépe funguje, když lidé spojí sladkosti s výdejem energie. „Lidem v praxi nefungují restrikce typu ‚už nikdy nebudu jíst sladké‘. Já jim říkám: Načasujte si to. Dejte si sladké, než jdete cvičit. Při cvičení se cukr hezky využije.“

Veronika Pourová varuje i před sladkostmi, které se výrobci snaží prodat jako zdravou alternativu třeba tak, že je „high protein“: „To slovo protein můžeme napsat na potravinu, která má dvanáct procent energie z bílkovin. Stačí poměrně málo. Viděla jsem třeba i sušenku typu „tatranka“ s proteinem – je hodně tučná, hodně sladká a jenom do ní někdo přidal protein.“

To, že by lidé měli jíst zhruba 1,5 g proteinu na kilogram své hmotnosti, už mnozí slyšeli. Při honbě za bílkovinami má ale mnoho lidí tendenci zařazovat maso do každého chodu. Začnou šunkou k snídani, k obědu si dají kuře a k večeři třeba steak. Podle Veroniky Pourové to ale není právě rozumný přístup, a to jak s ohledem na přírodu, tak na jejich vlastní zdraví: „Nejde o to, aby se najednou celá planeta stala vegany nebo vegetariány, ale zejména, aby lidé, kteří to maso jí někdy i třikrát denně, tu konzumaci trošku snížili,“ vysvětluje Pourová. „Abychom splnili veškerá výživová doporučení, tak mi vyšlo maso na dvě až jedenáct porcí týdně z celkových jednadvaceti hlavních jídel. Pokud ho někdo jí třikrát denně, začala bych tím, aby to bylo jednou až dvakrát a postupně třeba maximálně pětkrát týdně.“

Bílkoviny lze podle ní bez problému nahradit vejci, rybami, tvarohem nebo luštěninami: „Když si dáme třeba čočku na kyselo, už tam není nutné mít plátek uzeného.“

Různé trávicí, ale například i kožní problémy se v posledních letech stalo módou přisuzovat lepku a jeho údajně zhoubným dopadům na lidský organismus. Jenže když někdo jen tak preventivně vysadí lepek, může si naopak zkomplikovat cestu k diagnóze: „Když člověk lepek sám vyřadí, komplikuje si tím vyšetření na celiakii. V krvi totiž lékaři potřebují vidět protilátky, a proto je nutné aspoň před vyšetřením jíst lepek jako obvykle,“ vysvětluje Veronika Pourová.

A dodává, že vyřazení lepku neznamená, že dotyčný zhubne: „Můžete se ochudit i o důležité zdroje vlákniny, jako je celozrnná pšenice, ovesné vločky nebo žitná mouka. Lidé, kteří se stravují bezlepkově, mívají nižší konzumaci vlákniny. Běžné přirozeně bezlepkové potraviny, jako rýže, brambory nebo kukuřice, jí mají docela málo.“

Dalším trendem ze světa výživy a hubnutí jsou také moderní léky ve formě injekcí, jako je Ozempic, Wegovy či Mounjaro. Ty dokáží až překvapivě účinně vypnout neustálé myšlenky na jídlo (tzv. food noise). Pokud ale pacient během léčby nepřenastaví svůj životní styl, efekt bývá pouze dočasný a shozená kila se po vysazení léků mohou vrátit. „Člověk hledá jednoduché řešení. U injekcí to funguje tak, že utlumí hlad, jíme méně a hubneme. Jenže ve chvíli, kdy bychom je jenom vysadili, tak se vrátíme k původním návykům. Člověk pak nabere všechno, co zhubl, a i něco navíc,“ upozorňuje Pourová.

Během užívání léků, kdy lidé dokáží myslet i na jiné věci než na jídlo, mají nejlepší možnost změnit své stravovací a životní návyky. „Budování nového návyku trvá zhruba čtyři měsíce. To znamená, že musíme čtyři měsíce něco dělat správně, abychom si to osvojili. Aby léky na hubnutí fungovaly dlouhodobě, změně životního stylu, pravidelnosti, pestrosti a pohybu se prostě nevyhneme.“