Příšerné představení oživilo úvahy, kdo by mohl trenéra Haška nahradit

Živelný průběh duelu v Černé Hoře sice přinesl tři kvalifikační body, jenže zoufalé vystoupení Haškova týmu v přípravě proti Saúdské Arábii opět zintenzivnilo debaty o možné změně na pozici trenéra české fotbalové reprezentace.

Výraznou novou figurou, která se v posledních týdnech zapojila do dění kolem národního týmu je Pavel Nedvěd, dlouholetý reprezentační kapitán a posléze mimo jiné špičkový funkcionář Juventusu, který se nyní etabloval v roli generálního manažera české reprezentace.

Jakkoli se jak on, tak i trenér Ivan Hašek navenek tváří, že jejich spolupráce je přímo úžasná, ze zákulisí prosakují zvěsti, že mezi nimi rozhodně není nouze o třecí plochy.

Je veřejným tajemstvím, že po debaklu v Chorvatsku prosadil Pavel Nedvěd výměnu na pozici brankářské jedničky. V Černé Hoře, v dalším pokračování kvalifikace o MS 2026, dostal před Matějem Kovářem přednost zkušenější a vyzrálejší Jindřich Staněk.

Jeho zařazení se každopádně vyplatilo, předvedl skvělý výkon, který se stal základním pilířem výsledné výhry 2:0. Tři body nakonec tým v Podgorici vydoloval opravdu v potu tváře.

Na jednu stranu mohl při lepším proměňování šancí strhnout výhru na svou stranu už v úvodu utkání, ujala se ale jen Červova střela ze střední vzdálenosti a Černohorci tak „žili“ až do samotného závěru, kdy se vzhledem k obrovskému hernímu riziku domácího týmu začaly kupit brejkové příležitosti, přičemž až třetí z nich Češi konečně využili ke zvýšení náskoku a upevnění výhry.

Zápas provázela obrovská živelnost a nervozita. O nějakém kompaktním tvaru se v souvislosti s českým výběrem příliš hovořit nedalo, nicméně úkol přivézt tři body byl naplněn.

Následovalo příšerné přátelské utkání se Saúdskou Arábií v Hradci Králové. I tamní vstřícné publikum už to v průběhu druhé půle nevydrželo a utkání provázel nespokojený pískot.

Na hřišti se v českém dresu pohybovalo (nebo spíš postávalo) jedenáct jednotlivců, kteří na trávníku tvořili všechno, jen ne funkční fotbalový tým. K reprezentačnímu výkonu mělo představení náhradníků, kteří se ocitli ve zcela nezvyklém složení, opravdu na hony daleko. Zápas skončil výsledkem 1:1, ale zůstala po něm jen hořká pachuť.

Protagonisté podcastu Nosiči vody se pustili do úvah, že se do nepřesvědčivosti herního projevu národního týmu, ať už byla servírována ve formě stravitelnější jako v Podgorici, nebo neakceptovatelná, jako v Hradci Králové, odráží problematická atmosféra, jež národní tým obestírá.

A je spojena s výrazně zpochybňovanou pozicí Ivana Haška, který s týmem neuspěl na Euru 2024 a v současné kvalifikaci už prohrou v Chorvatsku prakticky ztratil šanci postoupit přímo na MS 2026.

Otázka, kdo povede národní tým v březnové baráži, se tedy ze zákulisí ozývá stále intenzivněji, což musí být pro Ivana Haška před říjnovým dvojutkáním s Chorvatskem a na Faerských ostrovech opravdu velmi nepříjemné. Na druhou stranu se nemůže divit. K žádnému stabilizovanému kompaktnímu tvaru národní tým za více než rok a půl práce nedovedl.

Spekuluje se o možném příchodu zahraničního kouče, dočasnou variantou může být příchod zkušeného Miroslava Koubka z Plzně nebo nějaká letmá „brigáda“ slávisty Jindřicha Trpišovského.

Každopádně lze v příštích dnech očekávat, že se nad analýzou dvojutkání v Černé Hoře a se Saúdskou Arábií ega Ivana Haška a Pavla Nedvěda opět střetnou. A za zavřenými dveřmi si přitom med kolem úst rozhodně mazat nebudou.

Nosiči vody zmínili slovenské úspěchy pod vedením italského trenéra Francesca Calzony, ale zaměřili se také na tuzemský přestupní trh, na němž rezonovalo masivní posílení Pardubic nebo pozoruhodná hráčská výměna na trase Slavia-Baník.

Celou epizodu si poslechněte v přehrávači v úvodu.