Sadistický mučitel, udavač, sukničkář. Architekt železné opony vyvázl bez trestu

Ludvík Hlavačka, velitel Pohraniční stráže komunistického Československa, se zasadil o to, aby uprchlíky na hranicích zabíjel elektrický proud. Soudní stíhání muže, který mimo jiné mučil politické vězně, přesto skončilo fiaskem.

Svou mstivou a zákeřnou povahou dráždil i své komunistické spolupracovníky. Přesto Ludvík Hlavačka po desetiletí stoupal po žebříčcích moci v totalitním režimu. Zanechal za sebou především jedno neblahé dědictví: železnou oponu, která měla udělat z Československa hermeticky uzavřený kriminál pod širým nebem. Ještě předtím, než se stal jejím hlavním architektem, měl už za sebou pestrou a temnou životní dráhu.

Už Hlavačkovo dětství a dospívání doprovázely komunistické slogany. Jeho otec patřil k prvním členům KSČ, do strany vstoupili i dva Hlavačkovi bratři a sestra. Během druhé světové války se účastnil komunistického protinacistického odboje. Když ho v roce 1944 zatklo gestapo a nacistický soud vynesl trest smrti, zdálo se, že se jeho životní příběh neodvratně uzavírá. Mladý muž se v brněnském vězení neúspěšně pokusil o sebevraždu.

Poté ale přišel nečekaný zvrat: Hlavačka požádal o milost říšského protektora Wilhelma von Fricka. Na přímluvu Karla Hermanna Franka mu bylo překvapivě vyhověno, trest smrti byl zmírněn na desetileté vězení. Spekuluje se, že Hlavačka si život zachránil výměnou za souhlas s tím, že se sám stane informátorem gestapa.

Krátce poté, co ho v Lipsku osvobodily americké jednotky, vstoupil do StB. Už při komunistickém převratu v roce 1948 zatýkal politiky opozičních stran. Později řídil zásahy proti odbojovým skupinám. Při jedné z těchto akcí ho postřelil odbojář Antonín Daněk. Hlavačka na to reagoval udáním svých kolegů, které obvinil ze zbabělosti, i lékaře, který ho ošetřoval.

Povýšení, které se mu za jeho zranění dostalo, mimo jiné otevřelo cestu k jedné z nejtemnějších kapitol Hlavačkova života i celé komunistické diktatury. Hlavačka se stal velitelem věznice v Uherském Hradišti. Při výsleších politických vězňů uplatňoval ty nejkrutější metody, včetně vlastního „vynálezu“ - bot opatřených kovovou vložkou. S jejich pomocí byli vězni mučeni elektrickým proudem. V několika případech skončilo týrání smrtí.

Hlavačkovo působení v roli velitele mučitelů ukončilo udání jeho spolupachatele. Na užívání protiprávních metod si úřadům stěžoval vyšetřovatel Alois Grebeníček, otec pozdějšího předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka. Výsledkem vyšetřování ale paradoxně bylo další Hlavačkovo povýšení a jmenování do pozice velitele Pohraniční stráže. A to právě v době, kdy se režim rozhodl hranice neprodyšně uzavřít.

Svou zálibu v používání elektrického proudu přenesl Hlavačka i do svého nového působiště. Hranice obklopil ocelový plot, do kterého proudila elektřina pod napětím tři až šest tisíc voltů. Jen na této bariéře přišlo o život téměř sto lidí. Zčásti šlo i o samotné pohraničníky, kteří se stali obětí nehod. V okolí plotu nechal Hlavačka položit i minová pole. „Na nich přišlo o život pět lidí. Často umírali hroznou a pomalou smrtí,“ říká v podcastu Nepřátelé lidstva historik Prokop Tomek.

Železná opona se neomezovala jen na samotné zátarasy. Doplňovalo je hraniční pásmo, které sahalo zhruba do hloubky dvou kilometrů a ze kterého se musela většina obyvatel vystěhovat. „Do hloubky několika dalších kilometrů sahalo další pásmo se zvláštním režimem,“ připomíná Prokop Tomek. Tam mohli žít jen režimem prověření lidé, ze kterých se rekrutovali tzv. pomocníci Pohraniční stráže. Železná opona pro uprchlíky fakticky začínala už u těchto lidí. Kdokoliv cizí se v této oblasti objevil, konfidenti hlásili jeho přítomnost a někdy ho i pomáhali zadržet.

Podle Tomka jsou hlavními viníky smrtí na československé železné oponě komunističtí ministři vnitra, včetně pozdějšího československého premiéra Lubomíra Štrougala. Pokusy o jejich soudní potrestání ale vyzněly většinou do ztracena. „Byla přijata zásada, že se budou trestat jen činy, které překročily tehdy platné zákony - na rozdíl třeba od situace ve Spolkové republice Německo,“ říká Tomek. „Tam se trestali i lidé zodpovědní za zabíjení na hranicích. S tím, že sice jednali v souladu s tehdejšími zákony NDR, ale v rozporu s mezinárodními smlouvami.“

Cestu k postižení viníků z bývalého Československa otevřela až novela trestního zákoníku z roku 1999, která umožnila trestat zvlášť závažné trestné činy z dob komunistického režimu. Přišla ale pozdě. Většina procesů skončila zrušením s odkazem na zdravotní stav obviněných, a to včetně kauzy Lubomíra Štrougala.

Bezvýsledně skončil i pokus konfrontovat Ludvíka Hlavačku alespoň se zločiny, které spáchal jako velitel věznice v Uherském Hradišti. Proces začal v roce 1997. Hlavačka zapíral, přestože proti němu stály i protokoly z mučení, které sám podepsal. Vzhledem ke svému věku byl prohlášen za nezpůsobilého nést trestní odpovědnost. Zemřel nepotrestán v roce 2004 ve věku 94 let.

Víc o jeho osudech se dozvíte v této epizodě podcastové série Nepřátelé lidstva.