Místo diplomatů absolventi z Moskvy. Fico otočil kormidlem

Místo všech světových stran míří Slovensko za premiéra Roberta Fica ve skutečnosti hlavně na Východ, podotýká analytik a šéfredaktor portálu Infosecurity.sk Victor Breiner.

V rozhovoru, který vznikl v rámci třetího dílu podcastové reportážní série Směr Fico, popisuje, proč dnes zahraniční politiku řídí přímo premiér a jak ho proruský dezinformační ekosystém pomáhá udržet u moci. Rozhovor teď přinášíme v plném znění.

Zkusme začít pozitivně – jaká jsou pozitiva zahraniční politiky současného Slovenska, tedy za vlády premiéra Roberta Fica?

Že už je jen málo věcí, které se na ní dají pokazit. Když mluvíte se slovenskými i zahraničními diplomaty, je to naprosto jasné, v jaké mezinárodní izolaci se Slovensko ocitlo. Lidé, kteří z diplomatické služby odešli, to říkají jednoznačně.

Když se na to jako bezpečnostní analytik podíváte zblízka – na to, jak diplomatická služba funguje, kdo dnes nahrazuje zkušené, seniorní diplomaty –, vidíte, že místo nich do diplomacie nastupují lidé s ruskými školami. A to jsou přesně ty instituce, z nichž ruské tajné služby běžně verbují.

A tak je najednou před vámi diplomatická služba, která je zřejmě prorostlá lidmi napojenými na ruské zpravodajské služby. Zároveň je navenek tak neefektivní, že nás naši současní – ještě pořád alespoň na papíře – partneři a spojenci už nezvou „do kuchyně“. Jen nám předkládají hotová řešení. U stolu už prostě nesedíme.

Takže cesty premiéra Fica do střední Asie a udržování vztahů s Uzbekistánem to nezachraňují.

Náš životní prostor je v Evropě, v Evropské unii a v NATO. Uzbekistán ani žádná jiná země, do které Fico rád jezdí, čili i Rusko, do toho rozhodně nepatří.

Jak je Ficova zahraniční politika ovlivněná domácím děním a nakolik světovým a geopolitickou polohou Slovenska?

Je to spíš otázka mentality a kulturní vyspělosti než geografické polohy. I když může být lákavé dívat se na to geograficky, jsme prostě víc na východě než Česká republika. Zároveň jsme ale země, jíž státnost spadla do klína, aniž bychom o ni usilovali, zasloužili si ji nebo pro ni krváceli. A to je v porovnání s jinými starými, stabilními evropskými demokraciemi vlastně anomálie.

Každá z velkých evropských demokracií má za sebou dlouhý a významný státotvorný příběh, který my nemáme. A to je slabina, kterou ruské tajné služby velmi dlouhodobě a cílevědomě využívají k narušování soudržnosti slovenské společnosti. Tohle úsilí dnes vyústilo do stavu, kdy lidé zastupující ruské zahraničněpolitické zájmy řídí tento stát a sedí přímo ve vládě.

Kdo vlastně na Slovensku tvoří zahraniční politiku? Je to výlučně Robert Fico? Má nějakou roli i ministr zahraničí Juraj Blanár? A kdo další?

Nedávno jsem v mém podcastu Dezinforeport mluvil s bývalým vysoce postaveným diplomatem, člověkem, který působil v užším týmu ministra Blanára. Bylo to ještě předtím, než ministr v rámci konsolidace seškrtal asi 50 pozic se zkušenými diplomaty, o nichž jsem mluvil, a nahradil je zhruba 150 absolventy moskevského institutu MGIMO a Petrohradské státní univerzity.

Ten člověk mi velmi otevřeně řekl, že ministr Blanár se kdykoliv podřídí politickému pokynu shora. Zda to má přímý dopad na zahraničněpolitické zájmy Slovenska, je z jeho pohledu úplně vedlejší. Pokud přijde politická instrukce od Roberta Fica, Blanár ji splní – bez toho, aby se poradil se svými nejbližšími lidmi, a často i bez toho, aby jim to vůbec oznámil.

Diplomaté se o takových rozhodnutích velmi často dozvídali od třetích osob, což je za normálních okolností — a v ideálním fungování ministerstva zahraničí a úzkého týmu kolem ministra – naprostý nesmysl. A není to nic, co by veřejnost netušila nebo co by komentátoři nedokázali číst mezi řádky.

Dnešní zahraniční politiku Slovenské republiky řídí Robert Fico.

Jak významný je v tom faktor Ruska a Vladimira Putina?

Zásadní. Jen v poslední době vyšly komentáře několika předních novinářů, kteří upozorňují, že si Fico nedělá velkou hlavu z toho, že mu klesají preference. Komentátoři došli k závěru, že je to proto, že až přijde na lámání chleba a rozběhne se skutečná předvolební kampaň do Národní rady, ten proruský dezinformační ekosystém – spletitá síť webových stránek, facebookových skupin, „dezinfleuncerů“ a celého antisystémového prostředí – začne opět tlačit Roberta Fica, přesně tak jako v minulých volbách.

Je to fenomén, na který spolu s několika kolegy upozorňujeme už od období před volbami 2023. Určitě to znáte i z České republiky: předvolební debaty těsně před volbami, ty hlavní prime-time diskuze, jsou okamžikem, kdy se láme chleba a nerozhodnutí voliči si řeknou: „Dobře, dám to tomu nebo tomu.“

Na Slovensku jsme dva týdny před minulými parlamentními volbami měli asi 30 procent nerozhodnutých voličů, to je strašně vysoké číslo. Robert Fico ale nepřišel do žádné debaty nebo duelu, protože jeho publikum bylo úplně jinde.

Velmi cílevědomě si se svými straníky vybudoval nezávislé kanály na sociálních sítích, hlavně na facebooku, kde dnes dosahuje čísel, která překonávají i americké celebrity.

Paradoxně něco podobného vidíme v poslední době i v Česku. K těmto jeho organicky a autenticky vybudovaným kanálům se následně připojil celý ruský ekosystém. Došlo k tomu přesně ve chvíli, kdy Fico začal do své kampaně vnášet prvky ruské propagandy, tedy když začal politicky prosazovat „ruské vidění světa“.

Tím propojil dvě do té doby oddělené a samostatně fungující mediální sféry na sociálních sítích v jeden celek. A díky tomu vyhrál volby. Tohle si dnešní demokratická opozice neuvědomuje, případně jen velmi rámcově, naivně a amatérsky. A na tom chce Robert Fico stavět svůj úspěch i v dalších volbách, o němž je, myslím, dost přesvědčený.

Čím se ten příklon Ficovy zahraniční politiky k Východu projevuje v každodenní realitě „běžných lidí“?

Jejich „politika na čtyři světové strany“, jak tomu premiér Fico s ministrem Blanárem říkají, je ve skutečnosti politika směrem na Východ. De facto politika směrem k Rusku a Uzbekistánu – přesně jak jsme o tom před chvílí žertovali. Je to politika, která nás izoluje od našeho vlastního geopolitického prostoru.

A dopad na ceny energií? Žádný. Máme nejdražší plyn ve střední Evropě. Dopad na ceny potravin? Taky žádný – inflace a ceny potravin dál prudce rostou. Dostupnost bydlení se nemění, kvalita školství upadá.

Slovenská vláda uvažuje o další vlně konsolidace. Zvedla se daň z přidané hodnoty, platíme další transakční daně – daňová zátěž je ze strany státu tak velká, že lidé i firmy ze země odcházejí a podnikatelské prostředí se zhoršuje. Líbivé řeči o tom, že „nebudeme otroky Spojených států“ na tom nic nemění. Jde opět jen o Ficovu rétorickou rovinu.