Článek
Jsou stále sebevědomější a na účet Donalda Trumpa se nepokrytě baví. Právem. Bůh jim nemohl seslat slabšího i komičtějšího protivníka. Vládnoucí teheránští islamisté totiž konflikt s USA a Izraelem prozatím vyhrávají, ať už Washington tvrdí cokoliv.
Jaké jsou dosavadní výsledky Trumpova tažení, které začalo před třemi měsíci (28. února)?
Režim nejenže nepadl, ale posílil. Navrch v něm ke všemu získali nesmlouvaví gardisté, tedy protežovaní vojáci a podnikatelé, kteří si prý pouze načas půjčili od politiků vládu nad republikou. O tom, kdy ji vrátí, rozhodnou oni sami, neboť není síla, která by je k tomu dokázala přinutit.
Zastrašení, pesimističtí opozičníci očekávají drakonické represe, které po příměří s Američany podle jejich odhadu přijdou. Moralistní kuratela ajatolláhů se mění ve zkorumpovanou diktaturu uniforem, které nejdou pro kulku daleko. Ekonomika se nadále topí, nikdo ji nezachraňuje. Svoboda nepřichází, naopak.
Teherán posílí i navenek. Alespoň podle návrhu memoranda, které zveřejnila média. Jde především o strategicky důležitý Hormuzský průliv, kudy proudí asi pětina globálně spotřebované ropy. Před zahájením útoků jím volně projížděla plavidla pod nejrůznějšími vlajkami.
Nyní hrozí, že i po uzavření dohody bude Teherán od námořníků skrytě vybírat poplatky, což předtím nečinil. Výměnou za to, že přestane na moři dělat problémy, žádá od Ameriky zrušení sankcí i odblokování zmrazených účtů. A podle všeho dostane šanci prodávat ropu také jinam než na Východ. Podtrženo, sečteno: Íránu pravděpodobně přibyde peněz.
Nedosti na tom, v konceptu úmluvy se o budoucím dialogu na jaderné téma hovoří jen vágně. Američtí vyjednavači před novináři decentně šeptají o ústních slibech perských kolegů, které Teherán vždy vzápětí veřejně dementuje. V tuto chvíli ani věta o raketovém programu, nebo konci proíránských milicí, které gardisté za hranicemi organizují, cvičí a financují. David Horovitz, obvykle střízlivý komentátor a šéfredaktor listu The Times of Israel, označil podmínky příměří za „katastrofu pro Íránce, svobodný svět i Izrael“.
Mocnější než před válkou
A samotný Trump? Jeho prohlášení jsou tu optimistická, podruhé chvástavá, pokaždé ale jiná. Už i zaskočení íránští diplomaté s údivem konstatovali, že v prezidentových příspěvcích místy nenacházejí smysl, o plánu nemluvě.
Aby zmatků nebylo dost, washingtonský vládce pohrozil suverénnímu Ománu, že jej pro případnou neposlušnost vyhodí do vzduchu. Během konferenčního hovoru rovněž vyzval šokované šéfy největších muslimských zemí, aby co nejrychleji uzavřely mír s Izraelem, jinak že se s Teheránem nedomluví. (Takový vývoj by regionu neuškodil, určitě však není na pořadu dne.) Podobné výzvy překvapují jak otrlé blízkovýchodní lídry, tak zkušené experty, kteří je povinně analyzují.
Slabost amerického prezidenta nepomůže ani Izraeli, jehož krajně pravicová vláda ucítila šanci uskutečnit v geopoliticky vymknutých časech své strategické sny – vyhnání Palestinců z jejich autonomie; ničivý útok na Írán a svržení tamního režimu; likvidace libanonských extremistů z Hizballáhu bez ohledu na civilní ztráty.
Jenže teď předáci židovského státu s úděsem zjišťují, že teheránští islamisté mohou být mocnější i zámožnější než před válkou. Že nepřijdou o šanci naplno financovat zmíněný Hizballáh a další protiizraelské milice. A že teď už se zaručeně vynasnaží vyrobit jadernou zbraň, aby se ochránili před invazí.
Muslimské reprezentace se navíc utvrdily v letitém (zaujatém) přesvědčení, že Izrael není soused, byť komplikovaný, nýbrž cizorodý původce problémů. Necitelnost k arabskému utrpení, ba progromy vůči palestinským farmářům ze Západního břehu nadto rozleptávají samu izraelskou identitu opřenou o zákonnost a demokracii.
Odepsané generace
Je pořád možné, že blízkovýchodní bitva skončí porážkou íránského režimu. Svobodou pro Peršany. Klidem pro prosperující, ropou oplývající Záliv. Řešením pro Palestince. Třeba bude připravovaný dokument opentlen dodatky, nebo bude nakonec zcela odlišný.
Blízký východ je každopádně na pohromy zvyklý – potopou počínaje, deseti egyptskými ranami konče. Lze s úspěchem předpokládat, že jeho obyvatelé přežijí eratického Trumpa, íránské bigoty i izraelské šovinisty. Jistě, škoda odepsaných generací, které stráví pozemský čas v nesvobodě, strachu, chudobě či etnické nenávisti. Ale o ty nynějším vládcům zaručeně nejde.
