Článek
Něco se stalo. Jeden z největších robotů moderních sportovní dějin se rozsypal v přímém přenosu. Novak Djokovič, nejúspěšnější tenista historie a etalon fyzické připravenosti, zkolaboval na amerických betonech podruhé za sebou.
Nejprve v přípravě v Cincinnati, kde v úvodním kole neudýchal souboj s Argentincem Tirantem. A v noci na pondělí na největším pódiu. V New Yorku na US Open, kde ho porazil jiný reprezentant Argentiny Navone.
„Bylo zjevné, že jsem se na kurtu cítil strašně,“ popsal vítěz 24 grandslamů. „Je to něco, co bohužel letos zažívám skoro každý zápas, táhne se to se mnou. Zvracím, je mi zle, přidávají se další věci. A najednou moje tělo prakticky kolabuje.“
Krach v 1. kole grandslamu prožil naposledy v Melbourne v lednu 2006, na Australian Open byl tehdy ovšem pouze jedním z mnoha, jen adeptem na hvězdné zítřky. Stalo se tak ve sportovním pravěku, v roce, v němž mimochodem legendy Lionel Messi a Cristiano Ronaldo vtrhly poprvé do fotbalového MS. Také oni pořád hrají. Letos byl na šampionátu první z nich ve finále, kam Argentinu doslova dotáhl na svých zádech - zato hvězdný Portugalec slyšel kritiku a byl často jen stínem své famózní minulosti.
Novak Djokovič na US Open.
Djokovič má v tomto ohledu najednou mnohem blíž k Ronaldovi než k Messimu. Uvadl. To vůbec nic nemění na jeho velkolepém odkazu, ale současnost je trudná. V USA až nedůstojná takového borce. Tohle nebyla náhoda - zvlášť když Djokovič hrál v New Yorku noční duel, kdy teploty rázně klesly. Polední výheň ani nebyla nutná.
„Jeho fyzička a vytrvalost byly v minulosti jen málokdy zpochybňovány, ovšem po dvou nepravděpodobných porážkách v řadě se může blížit konec velikána,“ napsal oficiální web US Open. „V mnoha momentech jeho řeč těla najednou odpovídala někomu, komu je 39 let.“
Djokovič postavil svoji říši plnou trofejí na unikátním spojení síly mysli a těla. Jak o něm řekl jeho tenisový přítel a jeden čas i trenér Radek Štěpánek: „Nikdy nenechává žádný list neotočený.“
Djokovič proto klidně sahal k výstředním dietám, když cítil, že to jeho tělu prospěje. Teď recepty zjevně došly. Letos má bilanci 14-6, žádný titul a kvůli třem milionům dolarů na prize money tenis rozhodně také nehraje. Pro srovnání: v předchozích třech letech jeho zápasové vysvědčení znělo 39-11, 37-9 a 56-7. Ubylo zápasů, ubylo výher. Dominance je pryč.
Rafael Nadal i Roger Federer už jsou na sportovní penzi a zrovna švýcarský Maestro se těsně před US Open dojímal při oficiálním uvedení do tenisové Síně slávy. V totožné pozici klidně mohl být Djokovič, ale rozhodl se ještě vydržet. Z několika důvodů. Jedním je 25 grandslamových titulů Margaret Courtové, již plánoval Srb letos dohnat a předehnat, ale nebude z toho ani první, natož druhá varianta. A pak je tu olympiáda v Los Angeles 2028.
U tenisty to zní zvláštně, jako jedni z mála sportovců totiž téměř vždy upřednostňují právě grandslamy nad medailemi se symbolem pěti kruhů. Djokovič ale svůj triumf v Paříži 2024 označil za největší v kariéře.
Skleslý šampion už ví, že tohle US Open skončí propadákem.
„Můžete slavit ve společnosti deseti tisíc nejlepších sportovců světa, to vám žádná jiná akce nenabídne. Doufám, že to ještě jednou zažiju. Makám na tom, opravdu ano, i když dva roky jsou dlouhá doba,“ řekl letos v dubnu. „Nejspíš to byl můj vrchol, zvlášť když mi bylo 37 let a hrál jsem na centrkurtu Roland Garros proti Carlosovi (Alcarazovi). Nikdy na to nezapomenu. Na ten zápas jsem se díval už milionkrát.“
Zrovna Alcaraz se v New Yorku vrací po zranění, světová jednička Jannik Sinner kvůli potížím na US Open vůbec nehraje. Ale ani to Djokovičovi stačit nebude. Ocitl se v podivném rozpoložení. Není tak špatný, aby nutně skončil, ale ani ne tak dobrý, aby vítězil. „Pořád může soupeřit s nejlepšími, ale je to pro něj čím dál těžší,“ vystihuje to ESPN. „A teď se zdá, že 25. grandslam je ještě mnohem dál než předtím.“
Při vší úctě k Navonemu. Soupeřovo jméno nebylo příliš podstatné, jde víc o Djokoviče samotného.
„Nechci Marianovi ubírat zásluhy, gratuluju mu, je to fajn chlap a velký bojovník. Ale já jsem si to neužil,“ okomentoval to on sám.
Konkurence navíc brutálně roste. Před startem US Open trendy pro Seznam Zprávy popsal český šéftrenér Jan Stočes následovně: „Za mě se tenis za posledních deset, dvacet let změnil směrem k obrovské atletičnosti. Tehdy šlo o výjimky, dneska je fantastický atlet vlastně už každý. Všechno se tlačí na úplnou hranici možností člověka.“
Djokovič byl v tomto ohledu průkopníkem a tenis nezapomíná. New York mu tleskal a věřil, že velký šampion předvede velký obrat. Djokoviče to dojalo k slzám.
„Jsem za to velmi vděčný, úžasná podpora,“ líčil. „Proto mě mrzí, že jsem nehrál tak, jak bych měl nebo jak by si to ode mě lidé představovali. Upřímně, ze zápasového pohledu jsem si to neužil vůbec. Vlastně jsem nesnášel každou chvíli, kterou jsem dnes byl na kurtu.“
Kudy tedy povedou jeho další kroky? Navzdory čím dál zjevnějším limitacím v přípravě dokázal projít na Australian Open do finále a ve Wimbledonu do semifinále. To jsou pořád výsledky, za které by naprostá většina tenistů tancovala radostí, jenže pro Djokoviče je cokoli jiného než trofej na sklonku kariéry bezpředmětné.
Navzdory drtivému zklamání se zachoval jako gentleman, když Navonemu gratuloval u sítě s úsměvem. Ale hned poté se mu obličej stáhl smutkem. Měl na krajíčku.
„Pro jeho fanoušky to byl znepokojivý pohled,“ píše BBC o Djokovičově neschopnosti popasovat se s podmínkami. „Fyzicky působil příšerně,“ napsal tvrdě reportér NY Times.
Bleskový konec v Cincinnati, kde Srb trpěl úplně stejně, teoreticky mohl ještě znamenat víc ušetřených sil pro newyorský grandslam. Nestalo se tak. Celoživotní tenisový bojovník zatím konec neoznámil, je ale blíž než kdykoli předtím.
