Kam se poděl tatranský tygr. Slovenská ekonomika strádá a Slováci chudnou

Na Slovensku se rozjíždí třetí kolo konsolidace, tedy utahování opasků. Zvyšují se daně i odvody pro živnostníky a zkrotit se nedaří ani inflaci. Jak se tedy dnes na Slovensku se čtvrtou vládou Roberta Fica žije? A je rozdíl mezi východem a západem země? Nově to budou moci sami Slováci zjistit skrz obnovenou leteckou linku z Bratislavy do Košic, kterou bude stát v době šetření dotovat.

„Tým ministra dopravy zabral a my můžeme mít radost z řešení, které je udržitelné. Není to řešení, které tu je na týden nebo na dva,“ vítal minulý týden na letišti v Bratislavě premiér Robert Fico první pravidelný let z Košic do metropole. Přímo za ním stál stroj Airbus A321.

Vnitrostátní letecké spojení mezi východem a západem Slovenska bude stát dotovat až do roku 2028. Ze státní kasy na něj půjde v přepočtu 128 milionů korun.

Premiér linku maďarské nízkonákladové letecké společnosti Wizz Air prezentoval jako alternativu k nevyhovující dopravní infrastruktuře. Šéf strany Směr dokonce zmínil, že ministru dopravy při nástupu do funkce zadal obnovení leteckého spojení mezi Bratislavou a Košicemi jako jednu ze zásadních priorit.

Zatímco letadlem je to mezi dvěma největšími městy na Slovensku zhruba 50 minut, vlakem přinejmenším pět hodin, když nejsou potíže na trati nebo nemá souprava zpoždění. A páteřní dálnice mezi západem a východem země stále ještě není dostavená.

I když se na několika nových úsecích pracuje, po severní trase to do Košic trvá dlouho kvůli zácpám u Ružomberku, po jižní zas kvůli chybějící dálnici. Naposledy v listopadu se otevřel devítikilometrový úsek R2 k Lučenci. Investice se v příštích letech plánují i do oprav mostů, protože polovina z nich na silnicích první třídy je teď ve špatném až havarijním stavu.

Samotné dopravní spojení se západem země je pro slovenský „východ“ velké téma, což mi v Košicích potvrdila Katarína Gécziová, šéfredaktorka deníku Korzár, který se věnuje dění v Košickém a Prešovském kraji.

„Na východním Slovensku koluje vtip, že nejvýhodnější cesta z Košic nebo z východu na Bratislavu vede přes Maďarsko – protože Maďaři před dvěma lety otevřeli poslední úsek dálnice, který navazuje přímo na slovenskou hranici pod Košicemi,“ říká mi Gécziová v sídle Korzáru na okraji Košic.

Alternativní cesta vlakem se podle Gécziové nedávno ještě zkomplikovala. „Zrušila se IC spojení. Cesta se tak výrazně prodloužila z původních čtyř hodin na současných pět a půl až šest hodin, pokud jsou na trati nějaké výluky,“ vysvětluje novinářka.

Sama o tématu železnice nedávno psala, když se v říjnu u východoslovenské obce Jablonov nad Turňou srazily dva rychlíky. Zhruba o měsíc později došlo ke srážce vlaků i u Pezinku na západě země. Obě neštěstí si vyžádala dohromady na 160 zraněných.

Kromě vtipu o maďarské trase se s východem pojí ještě jedna „anekdota“. Premiéru Ficovi se totiž přičítá výrok, že „na východě nic není“. Měl ho pronést před unijními diplomaty v roce 2018 v době po vraždě novináře Jána Kuciaka.

Kuciak se ve své investigativě věnoval vlivu italské mafie na východě Slovenska. Fico tehdy považoval myšlenku, že by se o region zajímala mafie, za absurdní. Prý tam není co brát.

Tuhle parafrázi, která žije vlastním životem, Robert Fico vytrvale popírá.

Jak se ale na východě Slovenska žije?

„Pokud se podíváme směrem k polské, ukrajinské či maďarské hranici, je velmi patrný trend vylidňování měst a obcí. Když projíždíte některé malé vesnice u slovensko-ukrajinského pohraničí, často tam vidíte spoustu opuštěných domů. Příležitosti totiž mladé lidi z těchto míst doslova vytlačují. Pracovní místa jsou jen ve větších městech,“ líčí Gécziová.

Přímo v Košicích nebo Prešově se podle ní život výrazně neliší od toho v Bratislavě. „Život je tu na slušné úrovni. Objevují se ale první signály, že se situace může změnit. V létě jsme například informovali o tom, že jeden z největších IT zaměstnavatelů na Slovensku, společnost Deutsche Telekom, oznámil hromadné propouštění,“ pokračuje šéfredaktorka Korzáru.

V první vlně přišlo o práci v Košicích 150 lidí. Město je přitom známé silným IT sektorem. „Firmy ovšem upozorňují, že se ekonomické prostředí kvůli krokům současné vlády změnilo tak, že začíná být nerentabilní zaměstnávat lidi právě tady. Mnohem atraktivnější jsou okolní země – například Polsko, Rumunsko nebo Bulharsko,“ dodává Katarína Gécziová.

O stavu slovenského hospodářství jsem ve čtvrtém díle série Směr Fico podrobněji mluvil s ekonomkou Zuzanou Múčkou, která vede oddělení makroekonomických analýz a prognóz v Radě pro rozpočtovou odpovědnost.

„Ještě před pandemií koronaviru jsme měli čtyřprocentní tempo růstu ekonomiky. Žilo se nám dobře, všechno jelo tak nějak samo: peníze se sypaly do státní kasy, pracovní trh fungoval, investice přicházely. Po pandemii to ale zamrzlo a pořád se z toho nedokážeme dostat,“ říká mi v kavárně v Považské Bystrici.

Teď slovenská ekonomika roste zhruba o jedno procento.

Za dlouhodobý problém Slovenska má Múčka nedostatek investic, hlavně těch zahraničních. V porovnání s Českem je to o sedm až osm procentních bodů nižší míra investic a třikrát méně investic na obyvatele.

Dalším problémem je stav veřejných financí, který se vláda Roberta Fica snaží řešit několika vlnami konsolidací. Tento termín se na Slovensku uchytil. De facto znamená škrty, utahování opasků, ale i zavádění nových daní.

„Navzdory dvěma letům konsolidace máme stále pětiprocentní schodky, což je v rámci vyspělé Evropy nevídané. I s dalším, už třetím vládním konsolidačním balíčkem budeme mít na konci dekády opět pětiprocentní deficit. Jsme tak odsouzeni k dlouhodobým konsolidacím a slabému růstu – to je jádro problému,“ dodává Zuzana Múčka.

Ficova konsolidace spočívá v jednorázových opatřeních na výdajové straně a také v zavádění sektorových daní. Jde například o propíranou transakční daň, na kterou jsem se ptal v pražírně kávy v Lietavské Lúčce u Žiliny.

Majitel podniku Matěj Rybár letos v dubnu postoval na sociální sítě výpis z účtu, na kterém bylo vidět, kolik mu nová daň z finančních transakcí z každé platby bere peněz.

„Snažím se na to nemyslet. Na konci roku to bude hodně, možná i 1000 eur měsíčně za obě firmy, myslím, že to může být i víc. Uvidíme podle obratů. Ale jedna banka mi to strhává po každé transakci, takže se mi nechce — nebo spíš často nemám čas — počítat dvě stě transakcí za měsíc,“ říká o transakční dani.

Podle ekonomky ale vláda efekt všech konsolidačních opatření vzápětí projedla. První balíček dala na třinácté důchody za miliardu eur ročně a zároveň zvyšovala platy ve veřejné správě. „Stát se za poslední roky extrémně nafoukl a vláda není schopná šetřit na své vlastní obsluze,“ dodává Múčka.

Samotnou konsolidaci má ale ekonomka za potřebnou.

Situaci hospodářství přitom komplikuje i „odliv mozků“ - zejména do Česka a absence strukturálních reforem. „Usnuli jsme na vavřínech. Už dávno nejsme žádný ‚tatranský tygr‘. Za tohle ale nenese odpovědnost jen jedna vláda,“ uzavírá Zuzana Múčka.

Jak to vypadá se slovenským zdravotnictvím? Proč se konala veřejná sbírka na oddělení neonatologie státní nemocnice? A jaké kroky budoucí vlády Andreje Babiše radí Slováci Čechům bedlivě sledovat? Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.