Přiznej se, nebo tu zůstaneš. Komunisté kvůli záhadě zavřeli kluka na psychiatrii

Na místě byla policie i úředníci. A děly se věci, které nedokázal nikdo spolehlivě vysvětlit. Nábytek se údajně sám pohyboval, vznikly i požáry. K čemu došlo koncem 80. let na Opavsku a jak na to reagoval komunistický režim.

Když chce moderní člověk vysvětlit nějaký úkaz, spoléhá se většinou na vlastní rozum či vědu. Co když se ale stane něco, co nejde vědecky spolehlivě vysvětlit? Například když někdo tvrdí, že mu doma praskají okna a nábytek se pohybuje. Jedni budou hledat logické vysvětlení, druzí třeba věřit v paranormální jev, lomozícího ducha čili poltergeista.

A podobná událost se stala i v prosinci 1985 v Bohučovicích na Opavsku. V domě rodiny Smolkových se začaly samovolně pohybovat a rozbíjet předměty. Smolkovi tak šli na tehdejší národní výbor a stěžovali si, že jim v domě někdo ničí vybavení. „Chtěli to nahlásit jako přestupek proti občanskému soužití,“ připomíná v podcastu Skutečné české záhady novinář Jaroslav Mareš.

Na místo se tedy postupně vydalo několik pracovníků z národního výboru, kteří tomu nejprve odmítali uvěřit. Později ale uznali, že události postrádají logického vysvětlení. Po Novém roce 1986 docházelo podle svědků i ke samovznícení předmětů v domě. Tehdy tam žily tři generace: dědeček, rodiče a jedenáctiletý Tomáš.

Jeho otec sepsal svědectví, které se dochovalo v opavském archivu, kde se mimo jiné píše: „Knihovna se odsunula i s knihami z rohu místnosti doprostřed pokoje. Otevřely se dveře prádelníku a prádlo vypadlo na zem. Židle okolo stolu se začaly posouvat, květiny spadly z květinového stolku na zem.“ Podle dobové fotodokumentace (viz galerie výše) se odlupovaly ze stěny i celé kachlíky, hořel i gauč.

Tehdejší komunistický režim a marxistické učení odmítaly připustit, že by se mohlo jednat o jakési nadpřirozené jevy. Na místo tak byla povolána Veřejná bezpečnost (tehdejší policie – pozn. red.) a její příslušníci bez souhlasu rodičů odvezli malého Tomáše, který podle nich všechno způsoboval, na psychiatrii.

„To byl postup, který ani tehdejší právo neznalo. Nemohli zavřít nezletilého chlapce bez souhlasu rodičů na psychiatrii,“ upozorňuje Jaroslav Mareš. Tomáš odmítal, že by s jevy v domě měl cokoliv společného.

Přesto ho na psychiatrii zavřeli s tím, že buď se přizná, že to udělal, nebo že si ho tam nechají. Během jednoho týdne z Tomáše přiznání vymohli. Přestože jedenáctiletý chlapec nebyl například fyzicky zdatný na to, aby sám hýbal s nábytkem o hmotnosti až několika stovek kilogramů.

Co dnes říká Tomáš o tehdejších událostech? Na co narazili hasiči v roce 2006 na Vysočině? A jaké podobně záhadné události zná česká historie?

Poslechněte si čtvrtý díl nové série v přehrávači v úvodu článku.