Dům, auto, dvě děti a dovolená. „Český sen“ je nedosažitelný, říká ekonom

Vlastní dům, dvě děti na studiích, auto a dovolená ročně – symboly hezkého života, na které na první pohled dosáhne každý, kdo pracuje. U nás to nevychází. Cenovka za „americký sen“ po česku je 22 milionů, odhadl podcast Ve vatě.

Život úspěšného Američana má několik milníků: svatba, vlastní dům, dvě děti na studiích, auto, jedna dovolená ročně a úspory na penzi. Americký web Investopedia vyčíslil, že takový „americký sen“ vyjde domácnost na 4,4 milionu dolarů, v přepočtu 100 milionů korun.

Obdobný sen by v tuzemsku vyšel na 22 milionů, odhaduje podcast Ve vatě. Pro českou střední třídu nedosažitelná částka, stejně jako ve Spojených státech.

Co se pod tím zprofanovaným pojmem „americký sen“ rozumí? Původně termín „american dream“ odkazoval k hodnotám, jako je svoboda a rovnost. Už během velké hospodářské krize se ale americký sen značně materializoval. Jeho symboly jsou vlastní dům, dvě děti na univerzitě, auto a úspory na stáří, k nimž se člověk propracoval jen díky své vlastní píli a talentu, nehledě na to, z jaké sociální skupiny pochází.

„Je jedno, kde začínáš, ale pokud budeš chtít, tak jsi schopný se dostat výš. Nebo dokonce úplně nejvýš. Můžeš být nejbohatší člověk v Americe, když budeš hodně makat,“ popisuje podstatu tohoto fenoménu ekonom z Metropolitní univerzity Praha Dominik Stroukal.

Americký investiční web Investopedia.com vyčíslil, na kolik pořízení takového amerického snu vyjde. Finální částka je 4,4 milionu dolarů. Bydlení, auto, svatba, dvě děti, domácí mazlíček, každoroční dovolená a pohřeb tak stojí sakumprásk v přepočtu bezmála sto milionů korun.

„Průměrná mzda ve Spojených státech je čtyřikrát větší než u nás, takže to zase tak vysoké číslo není,“ míní ekonom Stroukal, ale druhým dechem dodává, že i tak je pro většinu Američanů takový standard nedosažitelný. „Koupit si dům v New Yorku je složitější a dražší než někde na Středozápadě, ale zase tam mají vyšší příjmy. Ale když se podíváš na průměrného Američana, tak si to prakticky nikdo nemůže dovolit. Pro střední třídu ten sen teď dosažitelný není, u vyšší střední třídy už to ale vychází.“

Podmínky k uskutečnění amerického snu se mění podle vývoje ekonomiky. Někdy je sen dosažitelnější, jindy se vzdaluje. Zásadní ránu mu ale zasadila hypoteční krize v roce 2007. Vidina a cíl tak sice zůstávají, ale realizace vázne. Přesto jde o „terminus technicus“, jehož obsah zná každý Američan.

Suverénně nejdražší položkou je v Americe zajištění na stáří. Úspory na 20 let v penzi pro člověka s mediánovým příjmem vyjdou na 1,6 milionu dolarů (35,5 milionu korun).

„Většina Američanů spoří na penzi, čtvrtina má naspořeno extrémně málo a další zhruba čtvrtina žádné penzijní úspory nemá. Žijí od výplaty k výplatě. Ta čísla jsou dost podobná u nás,“ říká Stroukal. Typický Američan má na penzi připraveno v přepočtu na koruny jen 1,5 milionu.

Třetí největší položkou seznamu jsou „náklady“ na děti a jejich vzdělání na státních univerzitách. Pro dva potomky přijde taková „legrace“ na 18,5 milionu korun. Za oceánem jsou běžné studentské půjčky, které se splácí, až když studenti najdou práci. Průměrný studentský dluh je tam půl milionu. Každý desátý absolvent má ale podle čerstvých dat problém své studentské dluhy začít splácet.

Koupě domu (hypotéka na 30 let plus 20 procent z ceny nemovitosti v hotovosti) vyjde v USA zhruba na 20 milionů korun. Vlastní dům si byly v USA schopny pořídit dvě třetiny domácností.

Termín český sen pro dosažení popisovaného životního standardu u nás není zažitý. Překlopíme-li ale položky z amerického seznamu do české reality, dostaneme se k částce převyšující 20 milionů korun, hrubě odhaduje Dominik Stroukal.

Na bydlení padne – včetně úroků z hypotéky a případných oprav – zdaleka nejvíc, osm milionů korun. Obhospodaření jednoho dítěte až do 18. narozenin spolkne 1,5 milionu korun, cituje propočty ekonom. Pokud rodiče hradí potomkům základní režii i při pětiletém studiu na vysoké škole, je třeba počítat s dalším milionem navíc pro každého z nich.

Úspory na penzi by se pro člověka s průměrným příjmem měly pohybovat kolem šesti milionů. A každoroční Chorvatsko po dobu 40 let spolkne celkem dva miliony korun. Náklady na pořízení a opravy automobilů lze, hrubě odhadnuto, vyčíslit na milion korun. Svatbu, pohřeb a domácí mazlíčky v našem hrubém odhadu vynecháváme.

I tak vyjde „český sen“ – podtrženo, sečteno – na 22 milionů korun. A to jsme ještě nezačali jíst a pít. Utratíme-li za „běžný život“ měsíčně 25 tisíc korun, naskáčou tyto náklady za 40 let na dalších 12 milionů korun.

Z čísel vyplývá, že „český sen“ není dostupný ani pro modelového pana Josefa, který vydělává 35 tisíc čistého, což ale většina Čechů stejně nevydělává. Josef by totiž za 40 let nashromáždil „jen“ 16,8 milionu korun.  „Má sotva na provoz a na pár věcí navíc, na výchovu dětí a možná ojetá auta, ale na ten americký sen to ani u nás s jedním příjmem úplně nevychází. Se dvěma příjmy už to ale začíná být realizovatelné. Ale tak tak,“ konstatuje Stroukal.

Ideál amerického snu, kdy je na vlastní dům i univerzitní vzdělání schopen dosáhnout každý, kdo poctivě pracuje, tak ani u nás nefunguje. Naopak, šance prorazit strop a mít se lépe než rodiče je u nás nízká, podotýká Stroukal.  „U nás se nemovitosti hodně dědí. Nemovitost má ten, kdo se narodil rodičům, kteří nemovitost mají.“ Totéž platí pro vzdělání. Vysokoškoláky se stávají výrazně častěji ti, jejichž rodiče také vysokou školu vystudovali.