Strana Pro Dekoraci. SPD Tomia Okamury se může přejmenovat

Tomio Okamura už se kvůli tomu, aby svoji stranu po deseti letech v opozici konečně dostal do vlády, musel smířit s ledasčím.

Že nebude referendum o vystoupení z Evropské unie a že tu budou i nadále pracovat Ukrajinci. Že ministry do vlády za SPD vybere ve skutečnosti hnutí ANO. Že se v Česku bude dál očkovat a sem tam se postaráme o nějakého toho pacienta s podezřením na ebolu. Že se bude víc zbrojit a Česko bude i nadále považovat Rusko za agresora.

Tento týden ale přišla rána největší. Česká vláda před summitem NATO oznámila, že přes americký fond přispěje na zbraně pro Ukrajinu.

Udělala to jen proto, aby na poslední chvíli počechrala peříčka Donaldu Trumpovi před summitem v Ankaře. Bude to prý jen malá, jednorázová částka. A to jen na obranné, nikoli útočné zbraně. A navíc za to stejně může Petr Fiala.

Jenže všechny tyhle výmluvy jsou voličovi SPD jedno. Odpustí hodně, ale ne popření základního slibu „ani korunu na zbraně pro Ukrajinu“.

Bohužel pro Okamuru se mu jeho roky trvající kampaň povedla až příliš dobře. Z pohodlí opozice voličům úspěšně namluvil, že stačí, aby SPD konečně usedla do vlády a pak nastane ráj na zemi - všechno zlevní, zbavíme se cizinců, české novorozence budeme přehazovat vidlemi a zavládne světový mír.

Teď se mu jen obtížně vysvětluje, co je to koaliční vládnutí, ekonomika a zahraniční politika.

I když pozici vládního otloukánka by už mohli začít chápat i voliči SPD. Okamurovy spory s ostatními dvěma stranami totiž mají bezpečně předvídatelný scénář, který se pokaždé opakuje.

1. Andrej Babiš či Petr Macinka udělají něco, co je v přímém rozporu s programem SPD.

2. Tomio Okamura natočí ostré video na sociální sítě, kde vysvětluje, že o ničem nevěděl a ZÁSADNĚ s tím nesouhlasí.

3. Voliči SPD se na facebooku zhádají o tom, jestli teď stranu volit míň (zradila voliče), nebo víc (kdyby měla víc křesel, nezradila by).

4. Andrej Babiš přes novináře vzkazuje, že ho to nezajímá.

5. Na scénu omylem přichází lehce dezorientovaný ministr obrany Jaromír Zůna, který řekne, že se daná věc sice děje, ale vlastně je to jedno. Vzápětí je odveden na přeškolení k Radimu Fialovi.

6. Jindřich Rajchl brousí nože.

7. SPD vytahuje bijce Jaroslava Foldynu, který obejde novináře a hrozí odchodem z koalice.

8. Okamura si vymůže koaliční jednání.

9. Babiš mu na něm ukazuje grafy aktuálních volebních preferencí SPD a ptá se ho, jestli se mu jeho služební BMW pro předsedu Sněmovny už nelíbí.

10. Tomio Okamura couvá.

Ke stejnému rozuzlení dospěla i hádka o přispívání na zbraně pro Ukrajinu.

Koaliční rada (viz bod 8) se měla odehrát v pátek odpoledne. Jenže hlavní „zrádce“ Petr Macinka je v zahraničí, nedorazila ani Alena Schillerová či Radim Fiala, a tak se rada zrušila. Andrej Babiš pouze na schůzce s Okamurou udělal to, co vzkázal už z Ankary: Šéfovi SPD to „vysvětlil, protože tomu nerozumí“.

Okamura poté přiznal, že vlastně o záměru věděl, jen ne dostatečně dlouho dopředu. A že to bylo celé jen nedorozumění, které se už nebude opakovat. Nakonec Okamura, který ze začátku hovořil o porušení koaliční smlouvy, popsal jednání s Babišem jako přátelské.

Okamurovi se zkrátka ze sněmovního umpiru slézt nechce. Vzato kolem a kolem, možná existuje ještě jeden přiléhavější název pro SPD - Strana Pro Dobro Tomia Okamury. Otázka samozřejmě je, jak dlouho to ještě volič vydrží.