Hlavní obsah

Bradáčová o filmu V síti: Predátoři nesmí zůstat bez postihu

„Kvalita filmu předčila mé očekávání. Je naprosto přelomový,“ říká Lenka Bradáčová v rozhovoru pro Seznam Zprávy. (Video: Seznam Zprávy)

 

Reklama

6. 3. 2020 10:00

„Policie by měla posílit oddělení kyberkriminality a aktivního vyhledávání této trestné činnosti v prostoru internetu,“ říká vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová v rozhovoru pro Seznam Zprávy poté, co zhlédla nový dokumentární film V síti, odhalující sexuální predátory útočící na děti.

Článek

Dokument režisérů Víta Klusáka a Barbory Chalupové láme už druhý týden rekordy návštěvnosti v českých kinech a vyvolal celospolečenskou diskusi o nebezpečí, kterému jsou děti vystaveny na internetu. Vrchní státní zástupkyně nyní poprvé promluvila o tom, jak film i tuto debatu vnímá.

Film V síti jste viděla na premiéře. Už jste se z něj vzpamatovala?

Musím říct, že když jsem na tu premiéru šla, tak jsem tam šla s jistým očekáváním, které ve mně vyvolalo už to, jak se o filmu začalo mluvit. Ale kvalita toho filmu mé očekávání předčila. Ten film považuji za přelomovou záležitost podobně jako někdy v 80. letech Memento Radka Johna, který tady najednou vytáhl na povrch problém, o němž se vědělo, že je, ale veřejně se o něm nemluvilo. Tak podobné pocity ve mně vyvolával i tento film.

Film může vyvolat i debatu o regulaci

Takže máte za to, že film otřese společností a něco vyvolá?

Myslím si, že film je schopen vyvolat reakce široké veřejnosti, především v tom smyslu, že ten problém je najednou nahý. Úplně syrově jsou vidět problémy, které jsou kromě spousty pozitivních věcí s internetem spojeny. Rozhodně bych nechtěla, aby to vypadalo tak, že internet je pouze nástrojem k páchání trestných činů, to rozhodně ne. Ale musíme si také uvědomit, že ne vše, co se v prostoru internetu děje při přenášení informací, je v souladu s právem. A myslím si, že tenhle film je způsobilý začít vyvolávat i velmi ostré diskuse o regulaci, vyhledávání trestných činů na internetu, ale určitě také zamyšlení spousty rodičů dětí. Jak jsem řekla, na mě to dělá dojem, že problém tu byl, věděli jsme o něm, ale teď je před námi odhalený a my se k němu nějak musíme postavit.

Foto: Milan Jaroš/ Hypermarket Film

Tyto tři dospělé ženy s mladistvou vizáží sehrály v dokumentu dvanáctileté dívky.

Film zobrazuje internetovou konverzaci tří žen, které se vydávají za dvanáctileté dívky. Na internetu je vyhledávají dospělí muži, kteří se neváhají během pár chvil před nimi obnažit a začít se ukájet. Jak si vysvětlujete, že tohle vůbec někdo dokáže udělat? Že se cítí v tom prostoru tak bezpečný, neodhalitelný? Nevidí v tom žádnou trestnou činnost?

Nejsem psycholog ani se do té role při tomto rozhovoru nechci nijak stavět, ale samozřejmě i v průběhu trestních řízení, které řeší státní zástupci nebo policie, si musíme klást i otázku motivace a toho, jakým je internet nástrojem při páchání tohoto druhu trestné činnosti. Autoři filmu zajistili materiál, z něhož následně policie dovodila podezření z několika trestných činů. Na mě osobně to dělá dojem, že když se podíváte na pachatele trestných činů, tak jako by byl rozdíl mezi tím útočníkem, který kontaktuje oběť přes internet, a tím, jenž je ve fyzickém kontaktu s obětí, což se ukazuje na konci filmu. Najednou jako kdyby to byli dva různí lidé. V průběhu internetové komunikace jednají s velkou odvahou, s převahou nad obětí a při fyzickém kontaktu v reálném světě najednou ta podezřelá osoba začíná šeptat a chce po oběti smazat některé důkazy, které zůstaly po internetové nebo mobilní komunikaci.

Lenka Bradáčová

Státní zástupkyně. V roce 2001 se stala státní zástupkyní v Litoměřicích, v roce 2003 náměstkyní krajského státního zástupce v Ústí nad Labem. Od roku 2008 byla prezidentkou stavovské organizace českých státních zástupců – Unie státních zástupců České republiky. Do povědomí veřejnosti se dostala nejvíce svojí rolí v kauze Davida Ratha. Od 30. července 2012 je vrchní státní zástupkyní v Praze.

Čím to je?

Já si myslím, že zcela naivně v některých lidech vyvolává internet pocit naprostého bezpečí, soukromí, anonymity, aniž by si uvědomovali, že i když v tom obrovském prostoru internetu máme své soukromé malé prostory typu e-mailových schránek, sociálních profilů, tak pořád je to ale prostor, v němž můžeme spáchat trestný čin tak, jako kdybychom ho páchali bezprostředně v kontaktu s obětí. To je ten problém, že velmi velké množství lidí nevnímá internet jako reálný odraz. Je to pořád jenom odraz našeho chování, to není žádná virtuální realita. To jsme my, jenom jinými prostředky komunikujeme.

Na internetu si trestný čin nepřipouštějí. Pletou se

Jestli vás dobře chápu, tak to znamená, že ti predátoři měli na internetu za to, že nepáchají trestnou činnost, zatímco při přímém kontaktu s dívkou už si to uvědomují?

Nevím, jestli si úplně uvědomovali, jaký druh trestného činu, nebo zda páchají trestný čin, ale při tom kontaktu bylo znatelné, že si uvědomují, že to jednání není správné. Minimálně správné. Bez ohledu na to, jestli ho umí kvalifikovat jako trestný čin. Zatímco při tom internetovém kontaktu vidíte, že obava nebo posouzení vlastního jednání jako nesprávného není téměř znatelná.

Nemůžete se právě dívat nebo si číst? Poslechněte si audio verzi rozhovoru.

Teď už víme, že devět sexuálních predátorů, kteří se ve filmu také ukáží, bylo a je vyšetřováno policií. Podle sdělení tiskového mluvčího policie šlo o přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem ve stadiu pokusu, za což hrozí až dvouletý pobyt za mřížemi. Je to podle vás přesná kvalifikace? Jde o navazování nedovolených kontaktů?

V průběhu filmu zazní řada výroků a můžete sledovat i různá jednání, která podle mého názoru vykazují znaky řady trestných činů. My samozřejmě neznáme celý ten materiál a to jednání také nebylo dotaženo do konce. Takže některá jednání mohou být v představách toho pachatele trestného činu pouze pokusem, kdy nedošlo k plnění právě proto, že autoři filmu děj přerušili.

Na jaké zločiny bylo zaděláno V síti

To dotažení do konce by mimochodem bylo co?

Umím si představit, že to může být trestný čin vydírání, pohlavního zneužití, znásilnění až při tom fyzickém kontaktu, a tohle, to je taková přípravná fáze u těch vzájemných kontaktů přes internet. Je to samozřejmě zase výsek. Nemůžeme si myslet, že v prostoru internetu se odehrávají jen tyto sexuálně zaměřené trestné činy. Vedle majetkové trestné činnosti, drogové, hospodářského charakteru je to právě tato výseč, které se věnuje film. Kdybych to měla shrnout, tak je to o trestných činech sexuálního nátlaku, vydírání, což má souvislost i s kyberšikanou, nakládání s dětskou pornografií, ať už je to výroba, šíření nebo přechovávání dětské pornografie, potom ono navazování nedovolených kontaktů s dítětem, což je ještě čin nejméně „trestný“. Jsou tam trestné činy, které mají sazby přísnější. Takže je tam celá škála činů, jichž se mohou tito predátoři dopouštět už jenom kontaktem přes internet, a ještě k žádnému fyzickému kontaktu nemusí dojít.

Jak jsou vysoké ty trestní sazby za jednotlivé činy, které jste teď vyjmenovala?

Svádění k pohlavnímu styku stejně jako navazování nedovolených kontaktů s dítětem, to jsou trestné činy typově nejméně závažné. Také trestní sazba odráží typovou závažnost, a to je do dvou let trestu odnětí svobody. Ty další trestné činy, ať už se to týká šíření, výroby pornografie, vydírání, sexuálního nátlaku, tak tam jsme v sazbě až do pěti let trestu odnětí svobody, pokud se nepřidá k tomu základnímu jednání ještě nějaká kvalifikovaná skutková podstata. Samozřejmě potom, když by došlo ke způsobení nějaké těžší újmy, ten trest může být ještě vyšší.

Aktivně hledat pachatele, ne zvyšovat tresty

Takže z vašeho pohledu je, nebo není problém ve výši trestů či v kvalifikaci trestných činů?

Myslím, že není. Já jsem nikdy nebyla zastáncem toho, že když budeme zvyšovat trestní sazby nějak drakonicky, že to znamená automaticky snížení počtu trestných činů. Musíme si také uvědomit, v jaké výši soudy reálně ukládají tresty. Naopak tady to je otázka prevence, otázka vzdělávacího procesu u dětí tak, aby dobře věděly, jaké nebezpečí jim v prostoru internetu hrozí. Co je výhodou internetu, ale také jaká jsou rizika v prostoru internetu, aby se uměly chovat. Potom přichází na řadu ochrana civilní a případně trestní. Je ale třeba, aby bylo známo, že v případě, že dojde k nějakému ataku, tak se lidé mohou domáhat ochrany i u poskytovatele služby elektronické komunikace, což se málokdy ví, a to i ve vztahu k těm různým materiálům, které poté obíhají sociální sítě.

Dále je tu ochrana civilní ve formě nějakých žalob na ochranu osobnosti. No a potom tou nejzazší formou ochrany je trestní postih a tam je potřeba také osvěty. Já si ale myslím, že ta nespočívá ve vyšších trestních sazbách, ale naopak se odvíjí od efektivnějšího vyhledávání těchto trestných činů v prostoru internetu. Takže na jedné straně prevence, ale na druhé straně také aktivní vyhledávání tohoto druhu trestné činnosti policií.

Tu prevenci teď do jisté míry sehrává film V síti a jeho obrovská publicita i návštěvnost v kinech a i to, že si o tom teď povídáme. Ale co by měla policie z vašeho pohledu změnit, aby byla aktivnější v tom vyhledávání?

Prostor internetu má jednu výhodu a nevýhodu. Přináší s sebou pro policii a justici nový – ale to samozřejmě už několik let nazpět – typ důkazů, a to jsou elektronické důkazy. To je elektronická stopa, která zůstává v prostoru internetu po trestném činu. Vedle toho zase elektronické důkazy kladou jisté větší nároky na jejich interpretaci, protože to není klasický způsob prověřování a vyšetřování trestného činu, a s tím se také policie musí naučit zacházet, stejně tak jako justice ve vztahu právě k interpretaci těchto důkazů. Aby bylo možné tohle vyhledávat a zaměřit se na nový typ internetové kriminality, v tom smyslu, že internet je nástrojem k páchání tohoto typu trestné činnosti, tak to samozřejmě znamená i posílit specializaci policie.

To znamená, na internetu se to děje a jde o to, aby to policie uměla odhalit?

Aby měla pevné kriminalistické metody a samozřejmě tomu také musí odpovídat materiální i personální zabezpečení. To znamená posílení oddělení kyberkriminality a aktivního vyhledávání tohoto druhu trestné činnosti v prostoru internetu.

Film může řadu predátorů odradit

Když se vrátíme ke snímku V síti, máte za to, že některý z těch predátorů skončí za mřížemi?

Já to nějak nechci odhadovat, bylo by to skutečně ode mě neodpovědné, protože neznám spisy. Záleží samozřejmě také na kriminální minulosti, záleží na jednání pachatele trestného činu v průběhu vyšetřování. Například účinná lítost může být výraznou polehčující okolností. Takže tady nechci odhadovat výše trestu. Myslím, že zásadní je, aby ty trestné činy byly odhaleny, uznána vina. A trest se poté samozřejmě odvíjí od mnoha dalších faktorů. Můžeme se bavit i o ochranných, ambulantních léčbách a tak dále v případě, že pachatel trestného činu trpí duševní poruchou.

Ale bez postihu by to zřejmě zůstat nemělo.

Ne.

Když jste říkala, že film má sílu podle vás sehrát významnou roli ve společnosti, myslíte, že tedy ubyde těch trestných činů, nebo na ně spíš bude víc vidět?

Já si dovoluji tvrdit, že sehraje velkou roli v otázce prevence. V tom, jak se děti a jejich rodiče budou dívat na problém ať už kyberšikany, nebo sexuálních deliktů v prostoru internetu. Vedle toho by si ale i ti budoucí podezřelí pachatelé trestných činů díky tomu filmu mohli uvědomit, že právě proto, že se o problému začalo mluvit, si ho společnost začne daleko více všímat a identifikovat ho. Proto by to řadu těchto predátorů mohlo od jejich jednání odradit.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované