Čech cítí beznaděj, Američan už investuje a vyhlíží lepší zítřky

Poradenská a auditorská společnost EY mluví s celou řadou top firem, navíc se blíží vyhlášení tradičního Podnikatele roku. Co v tuto chvíli trápí nejvíc české firmy, v tom má Alice Machová, partnerka EY, jasno.

„Určitě to závisí na odvětví, ale trápí je taková nepředvídatelnost, bych teď řekla. To, že vlastně nevědí, s čím počítat, jak se bude dále ekonomika vyvíjet, jaká přijdou opatření. Teď se hodně mluví o vakcinaci, takže vakcinace, testování zaměstnanců, to jsou hlavní témata,“ říká ve studiu Burzovního paláce Alice Machová pro SZ Byznys.

Trápí je nedostatek lidí, peněz nebo materiálu?

To, co jste zmínila, je hodně viditelné v automobilovém průmyslu a vůbec veškerých průmyslových odvětvích. Firmy se teď skutečně potýkají s tím, že zaměstnanci jsou doma nebo na ošetřovném, mají málo pracovní síly.

Další problém je nárůst cen vstupních materiálů, který je velmi výrazný. Potíže jsou vlastně s dopravou třeba nákladní ze zahraničí a podobně. Problémy jsou v dodavatelských řetězcích, takže toho je celá řada.

EY pravidelně dělá různé průzkumy. Teď naposledy mezi spotřebiteli. Co vám napovídá o následujících měsících?

Že jsme se všichni skutečně zastavili a přemýšlíme vlastně víc nad tím, co nakupujeme a od koho to nakupujeme. A určitě tam vidíme výrazný trend udržitelnosti, spotřebitelé dávají jasně najevo, jak firma, od které výrobky kupují, podniká a jestli je udržitelná.

Není to, nezlobte se, ale trošku mimo, když firmy teď mají úplně jiné problémy než řešit udržitelnost?

My tím žijeme tady v Čechách, protože nám tady pandemie vrcholí, ale když se bavíte s lidmi třeba v Americe nebo západní Evropě, tak tam už díky vakcínám vidí světlo na konci tunelu a skutečně už uvažují o udržitelnosti. Což je věc, která tady s námi bude po tom, kdy pandemie nebude.

Udržitelnost je vaše osobní téma v rámci EY, proč vlastně firmy mají chtít být udržitelné?

U nás se, jak sama říkáte, ptáme proč. Ale venku už se tak nikdo neptá. Tam už firmy nesledují, jen jaké mají zisky, ale jejich dopad na společnost. A proto je to pro ně důležité, nejde o krátkodobý výhled, ale dlouhodobý.

Co si všechno představit pod tím pojmem udržitelnost v byznysu, protože to není zdaleka jen o ekologii…

Určitě, firmy by měly sledovat tři kritéria, tři písmenka – ESG. E je právě ekologie. Ale jde také o S, sociální aspekt, vztahy se zaměstnanci, s komunitami a podobně. A potom je to G, což je governance, vlastně řízení firmy jako takové. Takže v souhrnu je to o celkovém působení firmy ve společnosti.

Tak mi řekněte dobrý příklad z praxe. Když přijdu do firmy, jak to poznám?

Když dám příklad, třeba pivovarnická skupina. Bude vás zajímat úspora vody, uhlíková stopa a podobně, to je to E. A když se budeme bavit o S, tak tam je to hlavně o zaměstnancích. Sleduje se třeba zdravotní stav, diverzita, nabírání nových lidí. A government je potom vlastně, jaké máte řízení firmy, jestli máte etický kodex, jaké máte freudové opatření a tak dále.

Jak si stojí české firmy?

Ty velké, jež jsou třeba na burze, které už měly nějakou povinnost se těmito pravidly řídit a vlastně je reportovat, tak tam máme nějaké srovnatelné údaje. Co se týče klasických českých firem, tak spoustu věcí už dělají, ale nejsou ještě zvyklí je komunikovat. Je důležité dát světu vědět, jak si stojí, protože teď tam to srovnání nemáme.

Uměla byste říct číslo, jak jsme na tom v Česku? Kolik firem už tohle splňuje?

To jsou skutečně jen 2-3 procenta. Je strašně málo těch, kteří mají takzvaný nefinanční reporting. Buď jsou to dcery zahraničních velkých společností, úplné minimum, ale už jsou i první vlaštovky mezi českými firmami. Ale skutečně, spočítali bychom je třeba na prstech možná jedné nebo dvou rukou.

Která země tohle vážně umí?

Když se podíváme v Evropě, tak dlouhodobě Francie, Anglie. V Anglii bude letos i celosvětová konference na téma klimatu a udržitelnosti. Dále skandinávské země.

Jaké jsou trendy v udržitelnosti firem?

Například sjednotit ukazatele, podle kterých by se udržitelnost dokázala sledovat. Protože i v rámci západní Evropy nebo třeba Ameriky každá země nebo většina firem používají nějaké standardy, ale nejsou nikde zobecněné. Loni bylo v rámci Světového ekonomického fóra vyhlášeno 21 základních ukazatelů, které by všechny firmy měly v rámci ESG sledovat. Evropská unie bude také vydávat novou směrnici, spolupracuje s Američany.

Jak to všechno koresponduje s platnou legislativou, co chybí?

Legislativa se teď hodně vyvíjí, velmi se ten vývoj zrychluje a Evropská unie na to teď skutečně dává velký důraz. Myslím si, že v řádu možná jednoho roku nebo dvou bude nová evropská legislativa velmi detailně popisovat, jaké informace by o sobě firmy měly komunikovat právě v rámci udržitelnosti.

Jak vidíte vy rok 2021? Je něco, z čeho máte skutečně obavy?

Je velmi pozitivní, když člověk pracuje ve firmě jako já, že vnímáme signály přicházející z Ameriky i ze západní Evropy, kde už se skutečně hovoří o ekonomickém růstu. Firmy už ho vnímají, už se na něj vlastně připravují, předzásobují a podobně.

Takže my jsme tady teď na vrcholu pandemické krize a v tom přítomném okamžiku to vypadá tak nějak beznadějně, ale tam už jsou optimističtí. Takže to vnímám a doufám, že se nám podaří tady také dostat na tu správnou vlnu.

Jaké signály máte, konkrétně?

Firmy na Západě investují, už právě řeší i investice v rámci udržitelnosti. Řeší se tam energetika, fondy, které jsou teď připravené v rámci Evropské unie, kam se budou investovat, řeší se projekty. Takže je tam skutečně proinvestiční nálada.