Článek
/Od zvláštní zpravodajky v USA/
Do malého města Wilber na americké prérii přijíždíme za zatažené oblohy a mohutného lijáku. Ticho místa, kde se na ulici pohybuje jen pár lidí, záhy rozbíjí příjezd prezidentské delegace. Ten rozřeďuje i ponurou deštivou atmosféru.
Pro místní jde o speciální den a s tím také vítají českého prezidenta Petra Pavla v kulturním centru na okraji města. Nechybí jiskřivé pohledy a široké úsměvy.
„Máme hodně návštěvníků z Československa, ale je to první český prezident, který sem přijel. Jsem šťastná a poctěná,“ popisuje novinářům Sheryl Kastanek, energická tmavovlasá důchodkyně a jedna z výrazných osob české krajanské komunity. Nadšeně u toho třese dlaněmi.
Návštěvu prezidenta Pavla, který zde završil svoji několikadenní cestu do USA, oceňují místní s nepředstíranou horlivostí. Někteří se hlavy státu vůbec nemohou nabažit.
Sheryl Kastanek se k Pavlovi vrhá hned, jakmile vejde dveřmi kulturního centra do místního sálu a nebojácně mu oklepává kapky deště z ramen. Ona i další čeští krajané si pak na prezidenta sahají ještě několikrát během jeho prohlídky města, jakoby se chtěli přesvědčit, že je reálný. Některé děti ho během pozdnějšího programu ve wilberské sokolovně i objímají.
„Vypadá moc dobře, jsme nadšeni,“ komentuje setkání s prezidentem Sheryl později.
John Kastanek ještě umí pár vět česky, krajanská komunita v americkém Wilberu ale už většinou jazyk moc neovládá.
Stejně jako ona je většina z místních oblečená ve vyšívaných českých krojích ušitých po americku. To je v místě obklopeném rozsáhlými poli kukuřice a typickou zemědělskou krajinou amerického středozápadu neobvyklý pohled.
Propojení s Českem je tady ale poměrně úzké. V Nebrasce se od poloviny 19. století do první světové války usadilo kolem 50 tisíc Čechů. Na počet obyvatel je v tomto americkém státě největší zastoupení potomků českých emigrantů. Přímo ve Wilberu má podle místních zhruba polovina z dvou tisíc obyvatel české kořeny.
Právě na jihovýchodě státu nechala česká komunita výraznou stopu a tradice dodnes udržují krajanské organizace. Vedle Wilberu i například v nedalekém Lincolnu či Omaze. Tomu odpovídá i estetika města. Vedle amerických vlajek ve městě na domech vlají i ty české. České nápisy i příjmení visí i ve výlohách obchodů, pekárny nebo místní finanční poradny.
Wilber samotný je od roku 1987 oficiálně „Czech Capital of the U.S.A.“ a každoročně pořádá jeden z největších českých krajanských festivalů v zemi.
„Stroje se zastavily“
Sheryl Kastanek se svou rodinou stále udržuje zemědělskou tradici v návaznosti na to, že byl Wilber od 19. století osídlován českými farmáři. „Toto je můj manžel, je to farmář. Rád by teď sklízel kukuřici, ale ještě raději je tady s českým prezidentem. Toto bychom nikdy nepromeškali. Stroje se teď zastavily,“ vysvětluje česká Američanka, jak je pro komunitu návštěva prezidentské delegace významná.
John Kastanek ho vítá v červené čepici „Jsem Čech“. „Maminka a tatínek byli Češi, narodili se už v Americe. Když šli do školy, museli se naučit anglicky, protože doma mluvili česky,“ popisuje muž, jehož předky do Ameriky přivedli jeho praprarodiče, kteří sem emigrovali. Sám dokáže mluvit jednoduchou češtinou.
Prezident Petr Pavel dorazil za potomky českých přístěhovalců do Nebrasky.
Tu už mezi místními moc slyšet nejde, mladší lidé a děti pak umí už jen pár slov nebo pozdrav.
Krajané se tady ale k českému dědictví hlásí a snaží se ho udržet, a to pomocí zvyků, jídla i různých předmětů v místních obchodech a muzeích. „Amerika na prvním místě, ale pak jsme Češi,“ shrnuje Sheryl Katanek v odkazu na známé heslo amerického prezidenta Donalda Trumpa. V Nebrasce jsou mimochodem Trumpovi nakloněni, ve volbách tady tradičně vítězí republikánští kandidáti.
Česká kultura ale jakoby ve Wilberu zůstala zakonzervovaná hluboko v 19. století. A odkazuje hlavně k české přistěhovalecké kultuře lidí, kteří do Nebrasky tehdy přicházeli.
Kultura je zamrzlá v 19. století
„Češi si váží rodiny, vzdělání a kulturního dědictví,“ znělo například od jednoho z krajanů během promluv s novináři. „Jsou to dobří lidé, pořád jsou takoví příjemní, “ říkal zase jiný. Podobné sentimenty dokreslovaly romantickou představu, kterou místní o Češích mají.
„Jídlo, tanec a písně. Chceme českou tradici udržet naživu,“ popisuje také Sheryl Kastanek. Tancem a zpěvem krajané vítají rovněž prezidenta v místní sokolovně, kam dorazily stovky diváků. Za zvuku české písně „Šla Nanynka do zelí“ i kroků polky tam probíhá odpolední doprovodný program. Nechybějí ani tradiční moravské koláče, na které jsou místní pekařky pyšné. Tvarohová, povidlová nebo marmeládová náplň do nich je mimochodem k sehnání i v místním supermarketu s názvem Food Město.
„Málokdy se dojmu, ale dnes ano,“ chválil pak Petr Pavel vystoupení i celý program ve městě v proslovu. Zároveň obyvatelům řekl, že na něj udělalo dojem, jak silně se v místě české dědictví drží. Podle něj jsou vazby na české kořeny něco, co se v současnosti i v samotném Česku někdy nehledá tak snadno.
Po Wilberu se prezidentova návštěva USA, kterou započal v New Yorku na zasedání Valného shromáždění OSN, blížila k závěru. Před odletem do Prahy delegace zamířila ještě na slavnostní recepci u guvernéra Nebrasky.
