Článek
Že je kultura vládnutí Andreje Babiše svérázná, to se tak nějak ví. Historky o jeho esemeskách a vztahu k podřízeným, ve firmě i ve vládě, jsou známé. Ale Babiš byl vždycky šéf. Kdežto Tünde Bartha, vedoucí Úřadu vlády, je jen jeho pravá ruka. Její pravomoci a odpovědnost jsou tím pádem úplně jinde.
Proto je splývání rolí šéfa a pravé ruky, ke kterému ve Strakovce zjevně čas od času dochází, nežádoucí. A potenciálně škodlivé. Babiš a Bartha nejsou dvojjediná bytost a nemají si tak při řízení státu počínat.
Jenže zvenčí to vypadá tak, jako by stát příležitostně řídila Bartha a se zainteresovanými jednala tak, jako by jejími ústy „samozřejmě“ promlouval premiér. Kdyby přitom v kapse měla jakési generální zmocnění, byla by to ještě ta lepší možnost: tou horší je představa, že suverénní pravá ruka může někdy řídit i samotného šéfa.
Ti, kterých se týká nějaká změna, bývají stavěni před víceméně hotovou věc. Přitom nejde o maličkosti: reorganizace na Úřadu vlády a přesun na ministerstva dokonce vyvolaly jednodenní stávku. Navrhnout změny jednacího řádu vlády také nebyla prkotina. Ale když Babiš před týdnem Barthinými ústy zaskočil ministry tím, aby od 1. ledna snížili počty zaměstnanců o 10 procent, už se někteří ozvali. A bod jednání byl prozatím přerušen.
Ano, ani v takhle submisivní vládě nejde všechno tak, jak šéf a jeho pravá ruka určí.
Podrobnosti k tématu:
Zásadní návrh usnesení rozdala Bartha přímo na jednání vlády ministrům, na programu kabinetu nebyl. Jako by to bylo ad hoc sdělení, že příští čtvrtek v budově nepoteče voda.
Pozoruhodných věcí je na tom vícero:
Veřejnost se o škrtech dozvěděla až o týden později díky zjištění Seznam Zpráv. Vláda si významnou informaci o tom, co chystá, nechala pro sebe.
Souběžně s tím přitom kabinet oznámil, že platy ve veřejné sféře stoupnou o pět až devět procent. Doplnit to zprávou, že se má také - a to citelně - propouštět, by bylo bývalo docela na místě, ne? Nebo je to před volbami moc citlivé téma?
Podle informací Seznam Zpráv se někteří ministři dožadovali „detailů“, například analýzy dopadů. Nebo upřesnění, jaké agendy stát chce a potřebuje obsluhovat především. Zřejmě není jasné ani to, kolik peněz se má snižováním stavů zhruba ušetřit, z čehož by mohlo vyplývat, kolik lépe a kolik hůř placených míst se má škrtat (a jaké by bylo odstupné).
Prospěje se tím vším státu? Těžko říct. Prostě 10 procent dolů. Působí to jako ukázka tupých škrtů. Vůbec není divu, že sotva se o návrhu dozvěděly odbory, označily ho za „decimaci“.
V programovém prohlášení se píše: „Úkolem vlády je vrátit občanům jistotu, že stát pracuje v jejich prospěch a že hospodaří s prostředky odpovědně, transparentně a spravedlivě.“ Mlhavý plán desetinového propouštění, který vybafl i na samotné ministry, s tím nekoresponduje. Jakže, „vrátit občanům jistotu“ a „hospodařit transparentně“?
Tünde Bartha, která návrh na vládě zdůvodňovala, není političkou. Mohla by být, vždyť vedoucí Úřadu vlády mívali i statut ministra (Igor Němec, Karel Březina). Ale Bartha ani nikam nekandidovala, neskládala ministerský slib, nezodpovídá se Poslanecké sněmovně. Nefiguruje v průzkumech popularity, nehájí vládní politiku v médiích. Její politická odpovědnost se omezuje na mandát „pravé ruky“ premiéra.
Politickou odpovědnost nesou členové vlády, které vedoucí úřadu seznámila s premiérským zadáním. Neměla by ministrům spíš sloužit, ne je tak trochu úkolovat? Neměla by si hlídat, aby to nevypadalo, že právě tohle dělá?
Vláda je koaliční. V rámci politické kultury by se tudíž dalo čekat, že tak podstatný návrh bude podložen dohodou, nebo alespoň vzájemnou výměnou informací a názorů. Ale Babiš a Bartha ho jednoduše „přinesli na vládu“. Stát se zase jednou řídí jako firma.
Překvapení politici jsou důležití. Ještě důležitější jsou překvapení zaměstnanci. Za návrhem na snižování stavů je zapotřebí vidět nejen čísla a excelové tabulky, ale hlavně lidi. Propouštění není tabu. Zaměstnanci ve státních službách si ale přinejmenším zaslouží, aby se s nimi jednalo na rovinu.
