Článek
Do dalších sněmovních voleb v Česku zbývají skoro tři roky, otočit se dá leccos. Lekce z debaklu amerických republikánů je ale zjevná – voliči se chtějí mít lépe, ekonomika rozhoduje. Když se jí nedaří, vládnoucí garnitura jde od válu.
Totéž se může příště týkat i Andreje Babiše. Témata, jako je zdražování a životní úroveň, jsou rozhodující všude. Pohled na tyto věci se zhoršuje i v Česku – a co je hlavní, perspektiva do dalších let nevypadá objektivně vzato moc dobře.
Opět roste cena energií, i když je vláda dotuje. Za zdražování nemůže, jde o vnější okolnosti a globální ropný šok. Ale to nikoho nezajímá, zvlášť když se hnutí ANO loni – tak trochu nad rámec svých možností – chlubilo, jak zařídí zlevnění.
Ceny u pump má každý denně na očích a platí o nich totéž jako o složenkách za elektřinu či za plyn. A dá se pokračovat.
Největší firma v zemi, národní šampion Škoda Auto, má na tři roky zmrazit platy, což se chtě nechtě promítne do vyjednávání v jiných podnicích. Nebo do sebevědomí mnoha zaměstnanců, až budou sbírat odvahu a půjdou si říct o přidání. Billboardový slib levnějších hypoték zní po roce jako výsměch, stejně jako řeči o dostupném bydlení. Státní dluh roste, vládní činitelé začínají mluvit o zvyšování daní.
V soutěži o to, jaké hrozby vnímají Češi nejsilněji, jde logicky ekonomika nahoru. V pravidelném průzkumu Život k nezaplacení se letos vyhoupla na první místo. Kolonku „zdražování (energií i cen obecně)“ zaškrtlo jako velkou hrozbu 57 procent obyvatel. Víc než válku (53 procent).
Přitom šetření probíhalo už v květnu, kdy inflace u pump vypadala jako přechodný problém a dodavatelé energií ještě odolávali, vyšší ceny hlásí až teď na zimu. Ceny bydlení i úroky úvěrů se mezitím také zhoršily a to může dál pokračovat, centrální banka nejspíš k dalšímu zvýšení svých sazeb sáhne dnes.
Návrat pracovních míst se nekonal
Trump ztratil přízeň na mnoha frontách. Ať už šlo o řádění ICE, krácení zdravotního pojištění, přihrávání výhod pro své blízké, či obecně o jeho chování. Ale ekonomika v debatách i v průzkumech jasně dominovala.
Názor voličů na to, jak Trump zvládá hospodářskou politiku, nebyl nikdy horší než teď před volbami. Kriticky se vyjadřovalo 65 procent voličů. Ústředními motivy kampaně se stala slovní spojení jako „affordability crisis“ (krize dostupnosti, což lze volně přeložit jako pokles životní úrovně) nebo „middle-class squeeze“ (střední třída pod tlakem). Drahý benzin a nafta coby téma podzimu zafungovaly i jako symbol nikam nevedoucí války s Íránem.
K žádné spáse – jak se dalo čekat – nevedla ani slavná Trumpova cla. Dovozy zdražily, odvetná opatření ze strany Číny, Kanady i EU oslabila americké vývozce. Takže žádný návrat pracovních míst se nedostavil, naopak strach o ně trvá. Burza sice roste, ale táhne ji pár technologických velikánů a běžný Američan je spíš v deziluzi, jak mu ujel vlak.
„Největšími tématy v USA byla ekonomika a inflace a ohrožení demokracie. To vlastně sedí i na Česko,“ míní spoluautor Života k nezaplacení, sociolog a ekonom Daniel Prokop. „Když uděláte vládu, které se nedaří ekonomicky a navíc mobilizuje tím, že její kroky lidé vnímají jako ohrožení demokracie, tak to je neporazitelné jakoukoli kulturní válkou či penězi. A to platí i pro Česko,“ dodává.
Tato paralela se projevila v Česku v senátních a komunálních volbách minulý měsíc. Ve vládním táboře nejspíš – mimo jiné – zafungovalo právě to, jak neslavně dopadly sliby, že bude líp. A v opozičním naštvanost na praktiky, jako je nájezd na veřejnoprávní média.
Drahé energie mohou pominout, ale vyhlídky zdejší ekonomiky nejsou tak či tak dobré. Proti inflaci je potřeba zasáhnout dalším zdražením peněz, stejně jako jinde ve světě. To ekonomiku zchladí a úvěry – jak už víme – zdraží.
S výrobou aut a autosoučástek, tedy s páteří zdejšího průmyslu, je to v dnešní době krajně nejisté. Nic moc výjimečného Česko nenabízí, obzvlášť ne ve světě, který couvá z globalizace a nepřeje exportérům. Je-li americký volič alias spotřebitel v útlumu, brzdí to celý svět a Česko není výjimkou.
Andrej Babiš nemá jak s globálními trendy bojovat. Vyšší mzdy v privátním sektoru nezařídí. Může zalít voliče dalšími penězi na dluh, což ale má svoje limity. Zadlužování státu je dál – hned po zdravotnictví – téma, na které jsou Češi citliví. A čím víc státního dluhu, tím větší poptávka po vypůjčených korunách a tím větší jejich cena neboli úrok, což se obratem promítá v hypotékách.
Kdo vládne, vzdaluje se lidu. A když se nezlepšuje životní úroveň, platí to dvojnásob. Koneckonců i na tom Babiš loňské volby vyhrál. Ale vyhrát za tři roky znovu, to může být věda.
