„Vyráběl jsem toho tuny.“ Svědectví z obří továrny na drogy u Prahy

„V té nejvyšší špičce jsem vyráběl v průměru 120 kilogramů chemického hašiše denně. Tlačili na mě, abych dělal 200 kilo, ale to už jsem nezvládal. Byl jsem vystavený obrovským koncentracím chemikálií. Ty dávky byly tak veliké, že jsem běžně jezdil domů intoxikovaný a zmaštěný,“ popisuje Pavel. Jeho jméno Seznam Zprávy kvůli jeho obavě o bezpečnost změnily.

Rok a půl pracoval ve firmě A-Direkt jako takzvaný „hashmaker“, tedy výrobce syntetického hašiše. Namíchal tuny drogy vyráběné z biomasy konopí napuštěné chemickým postřikem, která se prostřednictvím běžných doručovacích a zásilkových služeb rozesílala klientům po celém světě.

Pavlem vyrobený syntetický hašiš se dal a stále dá běžně koupit i u nás. Na internetu, v automatech, ale i ve večerkách a kamenných obchodech. Jeho prodej se nachází v právním vakuu. Pokud obsahuje chemický nástřik kanabinoidy ze seznamu zakázaných psychoaktivních látek, je nelegální a prodejcům i distributorům hrozí vysoké pokuty, případně vězení. Případů dotažených k soudu je však zatím velmi málo.

Na českém trhu se objevuje velké množství produktů se syntetickými látkami prodávaných jako sběratelský předmět. Úřady nejsou schopny jejich složení analyzovat, natožpak zakazovat a prodejce stíhat. Přitom se jedná o obrovský byznys.

„Když si vezmeme, že se jedna moje stogramová cihlička prodávala na internetu za pět tisíc korun, tak jsem vyrobil zboží až za 150 milionů měsíčně. A to byl jen hašiš. Nepočítám k tomu syntetické konopí a další produkty, které se tam vyráběly,“ vypočítává Pavel.

V polovině června ale spadla klec. V areálu bývalých šroubáren v Libčicích nad Vltavou podnikla Národní protidrogová centrála největší razii ve své pětatřicetileté historii. Policisté v několika halách odhalili laboratoře na výrobu a výzkum syntetických kanabinoidů, obří sklady s chemickým konopím, hašišem i cukrovinkami a pěstírny konopí. Tři cizinci skončili ve vazbě. Podle informací Seznam Zpráv jsou mezi nimi dva jednatelé A-Direktu: sedmatřicetiletý muž italského původu Alessandro Rossi s trvalým bydlištěm v Bratislavě a dvaatřicetiletý Švýcar Amos Szvoboda.

„Cizinci jsou jako členové organizované zločinecké skupiny obviněni z neoprávněné výroby a jiného nakládání se zařazenými psychoaktivními látkami, šíření toxikomanie a legalizace výnosů z trestné činnosti. V případě pravomocného odsouzení jim hrozí roky vězení a propadnutí zajištěného majetku,“ uvedla Národní protidrogová centrála.

Seznam Zprávy hovořily s několika bývalými i současnými zaměstnanci A-Direktu. Přibližují, jak to v jedné z největších nelegálních továren na výrobu a výzkum syntetických drog v Česku vypadalo i jaké množství narkotik se tam vyrábělo.

Zástupce firmy A-Direkt redakce oslovila prostřednictvím kontaktů na webových stránkách. Uvedené telefonní číslo je ale dočasně odpojeno od sítě a e-mail se vrátil jako nedoručený.

Pavlovou specializací byl hašiš. „Pro mě to začalo v lednu 2025 obyčejným inzerátem na libčickém Facebooku. V něm se hledali zaměstnanci do firmy, která se prý snaží získat certifikát na pěstování konopí pro léčebné účely. Zaujalo mě to. A působilo to legálně,“ popisuje.

Dodnes lze inzeráty na různé pozice do A-Direktu na internetu najít. Krom skladníků či baličů firma hledala například i vedoucího chemika do laboratoře, který by měl mít zkušenosti v oblasti vývoje organické syntézy a organických sloučenin. Znalost a praktické zkušenosti s deriváty alkaloidů, tryptaminů a kanabinoidů byly výhodou. Nástupní plat 100 tisíc korun měsíčně. Plus prémie.

„Já jsem nastupoval jako skladník s platem zhruba 45 tisíc čistého. Když se to rozjíždělo, bylo nás ve firmě tak do deseti a vyrábělo se kolem 20 kilogramů hašiše denně. To bylo ještě ‚lážoplážo‘,“ vzpomíná Pavel na začátky v libčické hale.

„Nejdřív jsem dělal Dry Hash (hašiš vyráběný bez použití vody či rozpouštědel, pozn. red.). To není nic těžkého. Normálně se vzal hrnec, nasypal se do něj pollen, přidala se mixtura a zamíchalo se to. Ten prach se nainfuzoval, obalil a z té hmoty se dělaly krychličky,“ popisuje svůj tehdejší pracovní postup.

Pollen je jemný prášek bohatý na pryskyřičné žlázky, takzvané trichomy z konopí. Ten se prý do Libčic dovážel ze Švýcarska nebo ze Spojených států. Mixturou Pavel myslí uměle vyrobené syntetické kanabinoidy, které napodobují účinky konopí, působí na stejné receptory v mozku, ale jsou deseti– i stonásobně silnější a nebezpečnější než přírodní marihuana.

Na papír následně kreslí, jak to v jedné z hal v bývalých libčických šroubárnách vypadalo. Připodobňuje to ke stanovému městečku.

„Hala byla rozdělena do několika sektorů, kde byly takové ty party stany. V jednom byla kuchyň, kde se připravovala chemie, vedle byl hashroom, na kraji stály velké stoly, kde především Ukrajinky dávaly chemický hašiš do pytlíků. V další sekci se zboží balilo do obyčejných balíků a normálně se expedovalo poštou klientům,“ popisuje Pavel jednotlivé sektory. V hale působily i další firmy. Manažeři A-Direktu mezifiremní družení neviděli rádi. Stejně tak pohyb mezi jednotlivými sektory.

„V zadní části haly byla 3D tiskárna, kde se vyráběly formy na lisování hašiše. Dělaly se stogramové krychličky, které se polepovaly různými etiketami a balily se po deseti kusech. Pod námi ještě fungovala velká pěstírna konopí a v patře byly kontejnery s kancelářemi, kde seděli šéfové,“ doplňuje Pavel.

Mozkem továrny byla laboratoř ve vedlejší hale, kde pracovali chemici. Ti prý byly vždy několik kroků před legislativou. Když vláda přidala nějakou sloučeninu syntetického kanabinoidu na seznam zakázaných látek, měli v zásobě několik nových, přičemž stačilo jen upravit byť jen jedinou molekulu. Dále chemici zdokonalovali mixturu tak, aby se co nejvěrněji podobala přírodnímu hašiši a aby účinné látky z něj co nejpomaleji vyprchávaly.

V polovině minulého roku přišli chemici s novinkou, takzvaným Mousse hašišem. Produkce začala rapidně stoupat. Pavel ho postupně začal vyrábět až 150 kilogramů denně.

„Mousse se připravuje trochu jinak. Používá se jemnější pollen, přidává se hodně suchého ledu a mixtura nebyla tekutá, ale zmražená na minus osmdesát stupňů,“ vysvětluje Pavel. V hale přibyly obrovské výkonné pultové mrazáky.

„Mixturu rozmlátíte v kýblu, vznikne oranžový prášek, pak se to ručním mixerem rozmixuje na jemno, přidá se pollen a vznikne takový hezký efekt, jakoby tekutý písek béžové barvy,“ přibližuje Pavel. Následná hmota se posléze uloží do mrazáku do minus dvaceti stupňů a je víceméně připravena k balení, lisování a expedici.

Výrobu syntetické mixtury měli v A-Direktu na starosti výhradně Italové. Čechy prý do laboratoří vůbec nepouštěli. Byli vůči nim opatrní a nedůvěřiví.

Pavel vydržel ve firmě zhruba rok a půl. Odešel, protože začal mít pochybnosti o legálnosti výroby a taky kvůli pracovnímu prostředí.

„Ve vzduchu jsme naměřili až sedminásobně vyšší hodnoty formaldehydu. Celý den jsme museli dýchat rozpouštědla a nejrůznější těkavé látky. Všude byly chemické výpary. Nebylo tam žádné odvětrávání. Pracoval jsem v místnosti, kde v zimě bylo konstantě minus pět stupňů, v létě plus čtyřicet. Dodnes mám pocit, že vykašlávám prach a mám respirační potíže. Stále se z toho dávám do kupy,“ přiznává s tím, že zaměstnancům celou dobu tvrdili, že je všechno legální a bezpečné.

„A já jim to věřil. Vždyť si to můžu koupit v kdejaké večerce. Tak co?“ krčí Pavel rameny.

Seznam Zprávy v následujících dnech přinesou výpovědi dalších zaměstnanců z jiných oddělení libčické továrny na syntetické drogy.