„Říkali mi, že je to legální“. Trafikant se nemůže zbavit drog, které nabízel

„Co jsme to za stát, když prodavačku z večerky odsoudí za prodej zakázané látky, ale ten výrobce to normálně na e-shopu nabízí dál? To je úplný Kocourkov,“ zlobí se pětašedesátiletý Jiří, který provozuje trafiku v Sokolově. Hovoří o konopných produktech s názvem Mount Everest od brněnské firmy Bonghemia, které sám prodával.

Seznam Zprávy v polovině srpna informovaly o tom, že karlovarský okresní soud jako první v Česku řešil případ prodeje syntetické marihuany obsahující látku MDMB-PINACA ze Seznamu zařazených psychoaktivních látek. Provozovatelka obchodu v Nejdku na Karlovarsku byla nepravomocně odsouzena za šíření toxikomanie a dostala za prodej barevných pytlíčků Mount Everest pokutu necelých 30 tisíc korun.

I Jiří měl tento produkt na pultu od října minulého roku zhruba do března.

„Lidé se po takových věcech ptali, tak jsem to sehnal na zkoušku. Je to zajímavý sortiment se zajímavou marží. Jeden joint nebo balíček jsem od nich kupoval za 67 korun a na krámě joint prodával za 120 korun, balíček za 140 korun,“ popisuje trafikant svou tehdejší motivaci. Obchoďák ho ujišťoval, že vše je legální.

Jiří odhaduje, že od počátku roku mohl prodat dvě stě balíčků a zhruba tisícovku předbalených jointů.

Zlom přišel v moment, kdy si v polovině srpna přečetl na Seznam Zprávách zmíněný článek o odsouzené trafikantce a na obrázku poznal balíčky Mount Everest. Na skladě mu totiž 73 kusů zůstalo.

Jiří se jako velkoodběratel přihlásil na webové stránky Bonghemie a zjistil, že si produkt i přes rozsudek karlovarského soudu stále může normálně kdokoliv objednat. Zavolal obchodnímu zástupci Bonghemie a upozornil ho na nebezpečný syntetický kanabinoid ze seznamu zakázaných látek, který jejich produkt obsahoval.

„Firma už to řeší,“ sdělil Jiřímu obchodní zástupce v hlasové zprávě.

„To, co tam je vyobrazené, je výrobek, který byl naposledy prodávaný v prosinci, protože tam byly zakázané látky a tento výrobek se stahoval nebo doprodával a pak už nebyl k prodeji. Nejednalo se o náš výrobek, obrázek je víceméně ilustrační. Nějak to budeme muset dát do pořádku,“ sdělil Jiřímu. A následně mu oznámil, že třiasedmdesát balíčků, které mu zůstaly na skladě, od něj firma zpět neodkoupí.

„Říkal, že jsou jejich výrobky legální, že mají nějaké certifikáty a že obaly jsou stejné, ale zboží uvnitř je jiné, které už prý odpovídá legislativě,“ reprodukuje Jiří, čím ho obchoďák z Bonghemie odbyl.

Zdali má pravdu, či nikoliv, lze zjistit jen rozborem ve specializované toxikologické laboratoři. Na obalu samotném žádné složení není a konopný produkt je označen jako „sběratelský předmět“ s dodatkem, že „není určen ke konzumaci“.

Seznam Zprávy oslovily jednatele Bonghemie Zili Zilju s dotazem, zda-li velkoodběratelům opravdu stále Mount Everest prodává, případně proč, ale na otázky neodpověděl.

Jiří to cítil jako nespravedlnost.

„Bojoval jsem s tím, že jsem jak bonzák, že někoho udávám, ale pokud jde o zdraví, tak to holt udělám,“ řekl si a koncem srpna oznámil své zjištění na policejní stanici. Vyšetřovatelé se s odkazem na neveřejné řízení k případu zatím nebudou vyjadřovat.

Ohlášením to pro Jiřího ale neskončilo.

„Policie jsem se ptal, ať mi poradí, jak to legálně zlikvidovat. Odkázali mě na Krajskou hygienickou stanici, ti mě zase poslali na sběrný dvůr, kde by to zlikvidovali jako nebezpečný odpad,“ pokračuje ve vyprávění Jiří.

Druhý den tedy odvezl podezřelé zboží do sběrného domu v Lomnici. Tam mu ale sdělili, že balíčky klidně může vyhodit do kontejneru, ale žádné oficiální potvrzení mu na to nevystaví.

„Jenže já jsem to potvrzení potřeboval, aby nikdo nemohl říct, že jsem to nebezpečné zboží někomu rozdal nebo rozprodal. Chtěl jsem se toho zbavit legální cestou,“ vysvětluje, proč hledal jinou cestu.

„Další den jsem jel do sběrného dvora v Sokolově. Tam mi paní řekla, že jsem se zbláznil, že co jí to tam nosím za svinstvo a její vedoucí mě odmítla s tím, že nemají žádné katalogové číslo, a tudíž odmítá tyto produkty převzít,“ slyšel Jiří už páté odmítnutí.

Nenechal se odbýt a obrátil se na odbor životního prostředí karlovarského krajského úřadu.

„Dodavatel to odmítl převzít, policie mě odkázala na krajskou hygienu, ta zase na sběrné dvory, ty zase nemají stanovený žádný odpadový kód. Sdělte mi, jak řádně a v souladu s právními předpisy tyto produkty zlikvidovat,“ požádal e-mailem krajský úřad.

Ten nejprve požádal o trochu času, protože si také nevěděl s odpovědí rady a v úterý Jiřímu odpověděl.

„Pro likvidaci výrobků obsahujících zakázané látky je nutné využít autorizované firmy pro nakládání s nebezpečnými odpady a specializované spalovny nebezpečného odpadu. Záleží na domluvě s firmou, která bude zneškodňování zajišťovat, zda sama požádá o přítomnost zástupce krajského úřadu při zneškodňování, nebo si budete muset o přítomnost na daném krajském úřadě zažádat sám,“ odpověděla Jiřímu vedoucí odboru životního prostředí a zemědělství Karlovarského kraje a připojila seznam čtyř firem, které se tímto zabývají. Trafikanta tedy čeká další vyjednávácí kolo.

„Čert mi to byl dlužen. A to ani nevím, jestli ty balíčky opravdu obsahují zakázané látky. Ale protože orgány tvrdí, že za obsah jsem před zákonem zodpovědný já, radši to nechám zlikvidovat, než abych se zbytečně vystavoval postihu,“ konstatuje rezignovaně Jiří a opět zopakuje rčení o Kocourkovu.