„Proti všemu.“ Dvanáct let protestů vyneslo Okamuru do čela Sněmovny

Když se čerstvě zvolený předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura začal politicky angažovat, nejprve si vyzkoušel roli nezařazeného senátora. A protože v druhém kole volby získal 66 procent hlasů, rozhodl se, že bude kandidovat na post prezidenta.

„Důvěra voličů pro mne znamená velký signál, že lidé stejně jako já chtějí radikální změny, více přímé demokracie,“ odůvodnil tehdy svou ambici usednout na Hradě. Ta ale nevyšla, v roce 2013 totiž Češi v první přímé volbě zvolili Miloše Zemana.

Sen o prezidentském postu se sice vzdálil, touha prosazovat „přímou demokracii“ nicméně v Okamurovi zůstala. A tak se ještě v tom samém roce přesunul ze Senátu „o pár kroků dál“ a coby šéf tehdy ještě hnutí Úsvit přímé demokracie poprvé usedl v Poslanecké sněmovně.

Mandát poslance od té doby obhájil pokaždé. Letos je to ale poprvé, co si Okamura po dvanácti letech v opozici vyzkouší pozici, kterou zatím nezná – roli koaličního politika a šéfa Sněmovny.

Právě Okamurovo dlouholeté působení v opozici je často připomínáno řadou jeho politických oponentů. Mnohdy poukazují na to, že hnutí SPD – které Okamura po problémech v jeho prvním hnutí založil v roce 2015 – je pouze „politickým byznysem“, který se novému šéfovi dolní komory Parlamentu vyplácí.

To ale Okamura před minulými i letošními volbami opakovaně vyvracel. „Chceme ukázat, že se nebojíme zodpovědnosti a jsme připraveni stát se kompetentní vládou,“ sdělil redakci koncem léta.

Nakonec slavil úspěch, ačkoliv jeho hnutí zaznamenalo pokles podpory. Zatímco v minulosti získávalo kolem 10 procent, letos nedosáhlo ani na osm. A to i přesto, že se SPD spojilo s dalšími třemi subjekty a Okamura už minulý rok přislíbil, že „zařadí turbo“, aby dovedl hnutí k úspěchu.

Nepříliš silný volební zisk připomněl ostatně v pondělí i dosluhující šéf ODS a končící premiér Petr Fiala v souvislosti s nominací Okamury na post předsedy Sněmovny: „Dosud se nestalo, že by Sněmovnu řídil a reprezentoval zástupce subjektu, který nezískal ani osm procent ve volbách. Vždy to byl reprezentant vítězného subjektu, nebo druhý na pásce.“

Lidé z Okamurova okolí často hovoří o jeho pracovitosti a schopnosti prosadit si svou, která často hraničí až se zarputilostí. Jeho kolegové a budoucí vládní partneři jsou nicméně přesvědčeni, že roli šéfa Sněmovny zvládne obstojně.

„Věřím v jeho nadstranickost, což už prokázal i jako místopředseda Poslanecké sněmovny v předchozím volebním období. Bude opravdu stoprocentně předsedou všech poslanců, bude všem měřit stejným metrem a velmi dobře reprezentovat celou Poslaneckou sněmovnu i v zahraničí,“ myslí si například poslankyně Lucie Šafránková (SPD).

Právě o reprezentaci v zahraničí ale někteří názoroví oponenti čerstvého předsedy Sněmovny pochybují. Důvodem jsou především Okamurovy postoje vůči Evropské unii či NATO. Během předvolební kampaně totiž šéf SPD opakovaně mluvil o možnosti referenda, které by umožnilo vystoupení jak z EU, tak ze Severoatlantické aliance.

V druhém případě nicméně Okamura začal v průběhu času mírnit svá vyjádření, ačkoliv dlouhodobě podporuje neutralitu například po vzoru Rakouska či Švýcarska. Podobné postoje jsou ale podle bezpečnostních analytiků, zvláště v současné situaci v Evropě, hazardem. Už jen proto, že by okolní státy nemusely bránit zemi, která není součástí mezinárodních smluv.

„Je to, jako bych se k někomu nastěhoval, nepřispíval mu na nájem a věřil bych, že on na ten nájem vždycky vydělá a já tam budu bydlet v klidu,“ popsal v minulosti pro Seznam Zprávy bezpečnostní expert Vojtěch Bahenský.

Že by byly Okamurovy postoje vůči zahraničnímu směřování a ukotvení Česka v rozporu s jeho novou funkcí, si ale jeho poslanci nemyslí. „Nemyslím si, že by to mohlo být problémem, protože pan předseda je opravdu velmi profesionální a bude určitě vystupovat tak, jak máme teď v návrhu programového prohlášení vlády. Bude hájit zájmy našich občanů, nás České republiky,“ dodala Šafránková.

Politici z řad končící koalice nicméně vyjádřili znepokojení i nad tím, že třetí nejvyšší ústavní činitel a jeho hnutí zastávají radikální postoje. Za připomínku v tomto případě stojí i trestní stíhání, které spustil plakát s „chirurgy z dovozu“ či romskými dětmi, které to „mají na háku“. Policie momentálně žádá o vydání Okamury k trestnímu stíhání. K tomu ale pravděpodobně nedojde, v rámci nově vznikající koalice totiž došlo k dohodám o vzájemném nevydávání.

„Já si neumím úplně představit, že ČR by měl reprezentovat člověk, kterého žádá policie k vydání kvůli trestnímu stíhání, který zpochybňuje holokaust a který veřejně říká, že naše místo není ani v Evropské unii, a není ani v Severoatlantické alianci,“ prohlásil například poslanec a Okamurův protikandidát na post šéfa dolní komory Jan Bartošek (KDU-ČSL).

Okamura ovšem dlouhodobě odmítá, že by byl rasistou. Naopak v této souvislosti sám opakovaně popisuje, že on se s rasismem setkal na vlastní kůži. „Rasismus je to nejodpornější, co znám. Nesnáším rasisty, opravdu, protože já jsem terčem rasismu celý život,“ řekl například pro Českou televizi.

V jiném rozhovoru pak přiznal, že ho štvalo, když se mu v Japonsku posmívali, protože vypadal atypicky. „Chtěl jsem se vždycky alespoň vyrovnat vám všem, abyste mě brali jako sobě rovného,“ doplnil.

Přesto se Okamura do ostatních národností často naváží. Terčem jeho výroků bývají Ukrajinci, Romové i třeba muslimové. „To, že Cikán je dnes vnímané hanlivě, to není vina ani neonacistů, ani Čechů, ani Turků. To je v prvé řadě hanba Cikánů,“ napsal například v roce 2014 na svůj Facebook pod příspěvek s titulkem „Stop Romanistánu!“. 

Později, po začátku ruské invaze na Ukrajinu, se pak pro Okamuru stali častým terčem útoků váleční uprchlíci, kteří utekli do Česka. Výrazně to bylo vidět i v předvolební kampani. Okamura rázně kritizoval českou pomoc napadené zemi a sliboval revizi všech povolení k pobytu Ukrajinců v Česku. „Ukrajinci berou našim lidem práci, navíc zhoršili dostupnost bydlení i zdravotnictví,“ tvrdil například letos v září pro iDNES.cz.

Předseda SPD ale nešetřil ostrými slovy ani vůči sexuálním menšinám. „Kdyby mě jako malého kluka, který se nemůže bránit a nikdo neposlouchá jeho názor, adoptoval stejnopohlavní pár, tak radši skočím z okna,“ zněl například jeden ze známých výroků Okamury v roce 2021 na plénu Sněmovny.

Za svá vyjádření i postoje to předseda SPD často schytává jak od odborné veřejnosti, tak od politických konkurentů. Jeho hnutí bylo navíc opakovaně zařazené do zprávy Ministerstva vnitra o extremismu. Záležitosti se týkají dva rozsudky odvolacích soudů. Přičemž v roce 2020 Ministerstvo vnitra začleněním hnutí do zprávy podle Městského soudu v Praze porušilo práva SPD.

Později ale Obvodní soud pro Prahu 7 u jiné zprávy za druhou polovinu roku 2022 řekl, že zařazení SPD na seznam bylo oprávněné.

Ještě předtím, než začal Okamura trávit dlouhé hodiny za řečnickým pultíkem ve Sněmovně, brigádničil v Japonsku jako popelář nebo obsluha v kině. Po návratu do Česka začal podnikat, byl například společníkem cestovní agentury pro plyšáky.

„Poté, co absolvují prohlídku Prahy, která se fotí – před těmi památkami se plyšáci fotí –, tak se tomu majiteli všechno dá na cédéčko a toho plyšáka spolu s cédéčkem mu pošleme zpátky do zahraničí. A on se pak může pochlubit na Facebooku, na internetu, všude, kde všude jeho plyšák cestoval,“ přibližoval v minulosti Okamura, jak jeho podnikatelská činnost probíhá.

Podnikání ho nicméně přivedlo i do méně úsměvných situací. Jako mladý a nezkušený podnikatel se podle iDnesu na konci 90. let zapletl s lidmi napojenými na špičky mafie. Začal podnikat s Janem Hájkem, se kterým měl vlastnit síť restaurací. Mimo jiné i hospodu u Vejvodů, kde se scházeli lidé z podsvětí. Okamura do projektu tenkrát zainvestoval zhruba devět milionů korun.

Hájek se totiž znal s Andrejem Korpljakovem, někdejší domnělou hlavou ruskojazyčné mafie v Česku, o kterou se zajímaly bezpečnostní služby. Sám Okamura k tomu nicméně řekl, že tehdy netušil, s kým má tu čest. Jakmile to zjistil, z projektu vycouval a o peníze přišel. „Naběhl jsem. Holt mi bylo šestadvacet. Stálo mě to nejvíc peněz v životě,“ řekl pro iDnes.

Okamura se po zvolení šéfem Sněmovny stává třetím nejvyšším ústavním činitelem. Nově mezi jeho kompetence patří svolávání, řízení a předsedání schůzí dolní komory, Sněmovnu pak zastupuje i navenek. Zároveň také podepisuje zákony nebo usnesení Sněmovny, přijaté zákony pak také předává prezidentovi a premiérovi k podpisu.

Vedle toho navrhuje prezidentu republiky jmenování předsedy vlády nebo přijímá slib členů Nejvyššího kontrolního úřadu. Okamura bude mít nově na starosti i povolávání náhradníků na uprázdněný poslanecký mandát, stejně jako vydávání osvědčení o nabytí mandátu. V případě, že bude nějaký z poslanců dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté, bude Okamura dávat mimo jiné souhlas s vydáním k soudu.

Ačkoliv se může zdát, že funkce předsedy Sněmovny je spíše reprezentativní a vztahuje se pouze k dolní komoře, není tomu tak. Například v případě, kdy je úřad prezidenta neobsazený nebo je hlava státu dočasně zbavená pravomocí, přebírá předseda Poslanecké sněmovny podstatnou část úkonů prezidenta. Může například jmenovat vládu nebo udělovat milosti.

Vedle toho může Okamura sehrát svou roli i při řešení bezpečnostních otázek, které by mohly vyžadovat koordinaci všech ústavních institucí. Namátkou může jít o hrozící útok, vyhlašování nouzového stavu a podobně. Předseda Bezpečnostní rady státu – kterým je premiér – tak může Okamuru v případě podobných situací přizvat na zasedání rady.