Článek
Už poměrně tradičně se před volbami skloňuje možnost referenda, které by mohlo vedle hlasování o obecných otázkách umožnit i případné vystoupení z Evropské unie či NATO. Právě tyto možnosti by svým voličům chtělo zajistit například hnutí Stačilo! SPD pak prosazuje hlavně občanské hlasování o odchodu z EU. Ani jedna z možností se ale nezamlouvá šéfovi ANO Andreji Babišovi.
Nejsilnější opoziční hnutí a podle průzkumů největší favorit voleb má sice v programu zavedení všeobecného referenda, existují ale oblasti, o kterých by lidé podle Babiše rozhodovat nemohli.
„Zákon o referendu navrhujeme už od roku 2023, ale jasně říkáme, že se to nebude týkat našeho členství v NATO nebo EU. Je správně, aby se občané mohli vyjádřit k celospolečenským otázkám, jako třeba eutanazie. Ty oblasti, kterých se referendum naopak týkat nebude, se jasně vymezí už v tom zákoně,“ řekl Babiš Seznam Zprávám.
Podmínka pro účast ve vládě, zní od Stačilo!
Podle vyjádření šéfky komunistů Kateřiny Konečné bude ale možnost hlasování o vystoupení ze Severoatlantické aliance či Unie pravděpodobně podmínkou pro vstup do vlády. „Již několikrát jsem říkala, že v hnutí Stačilo! program za koryta neměníme. Jsme toho názoru, že lidé jsou dostatečně schopni rozhodovat o všech otázkách, které se jich týkají, bez toho, aby je někdo omezoval,“ vysvětluje svůj postoj pro Seznam Zprávy.
Vedle toho zmínila, že aby hnutí Stačilo! mohlo bojovat s cenami energií a potravin či zlepšit dostupnost bydlení, potřebuje dostat co nejsilnější mandát. „Spekulovat o tom, co by bylo kdyby, je naprosto předčasné,“ dodává. Stejně ostatně mluví i samotný šéf hnutí Daniel Sterzik. „Chceme zákon o všeobecném referendu a nechceme ho nijak omezovat. V této chvíli k tomu těžko říct něco víc,“ podporuje výrok Konečné.
Že je možnost všeobecného referenda, které by mohlo rozhodnout i o setrvání v EU, podmínkou pro účast ve vládě pak říká Tomio Okamura, předseda hnutí SPD. „Trváme na demokratickém zákonu o referendu. To znamená, aby lidé mohli hlasovat o vlastní budoucnosti ve své zemi,“ říká Okamura.
Podobně jako Konečná dodává, že jeho přáním je, aby jeho hnutí získalo ve volbách co nejsilnější mandát, a tím pádem mohlo prosazovat svůj program. „Značná část průzkumů naznačuje, že bez nás nepůjde sestavit budoucí vládní koalici. Takže ano, možnost referenda o případném vystoupení z Evropské unie bude naší podmínkou,“ upřesňuje.
Diktování podmínek ze strany potenciálních koaličních partnerů ale už předem odmítá místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček. „Nechceme se tvářit pyšně, ale není tady silnější subjekt, než jsme my. Hnutí ANO si bude určovat pravidla hry a zásadní věci v programu, které budeme prosazovat. A toto je jedna z nich,“ říká Havlíček.
Dodává, že hnutí ANO má sérii priorit, přes které nejede vlak. Vedle hospodářské strategie zmiňuje právě i geopolitické otázky. „My budeme určovat bezpečnostní politiku země. Jsme pojistkou pro lidi, že se neudělá žádný ukvapený krok a zárukou, že Česko zůstane v NATO a EU,“ míní.
Referendum? Alibistický a zbabělý krok, říká Macinka
Ačkoliv je postoj SPD ohledně odchodu z EU jasný, v případě Severoatlantické aliance je jeho pozice méně čitelná. Jak předseda tak i jeho poslanci totiž zdůrazňují, že vystoupení z NATO je komplikovanější než otázka odchodu z EU. Okamura například v dubnu tvrdil, že Česká republika nemá „jinou alternativu než pokračovat v NATO, protože nemáme armádu, která by nás bránila“. Následně sdělil, že ideálním scénářem by pro něj byla neutralita po vzoru Rakouska, na tu ale podle něj není česká obrana připravená.
V květnu pak ale v rozhovoru pro TV Nova zmínil, že pokud by šlo o jeho osobní postoj, hlasoval by stejně jako v případě Evropské unie pro vystoupení ze Severoatlantické aliance. Okamura nicméně opakovaně podtrhuje, že program SPD nemluví o vystoupení z NATO, nýbrž o nutnosti zavedení občanského referenda.
Naopak předseda Motoristů Petr Macinka zmiňuje, že je prosazování všeobecného referenda v rozporu s principem zastupitelské demokracie a považuje ho za zbabělý a alibistický krok, kterým se politici snaží zbavit odpovědnosti za nepopulární rozhodování. „Nežijeme v athénské polis. Institut referenda jako takový má smysl, ale ve velmi omezeném počtu, to znamená třeba jednou za deset, dvacet let,“ říká s tím, že by občanské hlasování chápal třeba u fundamentálních otázek, jako je třeba přijetí eura. Zároveň si stojí za tím, že prvky přímé demokracie narušují i atmosféru ve společnosti.
Referenda v Česku:
Zákony České republiky připouští místní či krajská referenda, která bývají mnohdy navázána na různé typy voleb. Například během letošních parlamentních se uskuteční 35 místních referend, do září letošního roku pak proběhlo celkem 23 hlasování o místních otázkách, z toho 11 bylo platných a závazných.
Obecně se v nich rozhoduje o věcech, které patří do samostatné působnosti obcí, statutárních měst či krajů. Otázky pro tato referenda musí být jednoznačně položeny tak, aby na ně bylo možné odpovědět buď slovem „ano“ či „ne“. Hlasování se může účastnit každý, kdo má právo volit do zastupitelstva obce či kraje.
Co se všeobecného referenda týče, v Česku zatím neexistuje zákon, který by umožnil vyvolat libovolné celostátní referendum. Jediným případem, kdy se v Česku podařilo zakotvit celostátní referendum do ústavního zákona, bylo hlasování o vstupu do Evropské unie, které proběhlo v roce 2003. Účastnilo se ho zhruba 4,5 milionu Čechů. Aby bylo možné zavést plošné všeobecné referendum, byla by zapotřebí změna Ústavy, pro kterou by musely hlasovat tři pětiny všech poslanců a přítomných senátorů.
To se podle něj projevilo už během zavedení přímé volby prezidenta, což označil za danajský dar. „Do té doby lidé mohli oprávněně kritizovat své politiky za to, koho na Hrad zvolili, ale sami mezi sebou byli v pohodě. Tím, že politici třeba volbu prezidenta přehodili na občany, hodili i jablko sváru dovnitř společnosti. V případě zavádění prvků přímé demokracie bych se tak velmi obával o duševní zdraví společnosti jako celku,“ dodává Macinka s tím, že diskuze o vystupování z EU či NATO je pro něj a jeho stranu nepřípustná, podobně jako pro Babiše.
Piráti i STAN by všeobecné referendum podpořili, ale…
Co se dosluhující vlády týče, ta je k případnému zavedení všeobecného referenda skeptická. Když v roce 2023 chtělo hnutí ANO prosadit změnu Ústavy, většina koaličních politiků tehdy popisovala, že referendum není aktuálním tématem. „Jenom to zvyšuje politické napětí v zemi a vždy to slouží jako opoziční způsob, jak na sebe upoutávat pozornost,“ zmínil například předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda. Odmítavý postoj tehdy zaujali i lidovci.
Naopak šéf Pirátů Zdeněk Hřib si ale všeobecné referendum představit umí. Jeho strana ostatně o referendu mluví dlouhodobě, v minulosti o něm někteří členové diskutovali i se zástupci hnutí ANO, komunistů či SPD.
„Chceme zakotvit všeobecné referendum, ale nemělo by být určeno pro změny Ústavy nebo změny v mezinárodních smlouvách. Kdyby bylo referendum na členství v mezinárodních smlouvách, považuju to za nebezpečí,“ říká Hřib. Podle něj například prezidentské volby v Rumunsku potvrdily, že hybridní hrozby z Ruska jsou reálné.
„V době, kdy máme válku za humny, to je velmi špatný nápad,“ dodává předseda Pirátů k vystupování z NATO či EU.
Podobně mluví i ministr vnitra a šéf Starostů a nezávislých Vít Rakušan. „Nejsme proti všeobecnému referendu jako principu, máme velmi dobrou zkušenost s referendy místními. Ve všeobecném referendu by se ale nemělo rozhodovat o zahraničně-politických a bezpečnostních otázkách či otázkách spojených s lidskými právy,“ popisuje.
