Nečekají na zázrak. České Venomy drží pohotovost na východní hranici NATO

/ Od zpravodajů Seznam Zpráv v Polsku / Vrtulník české armády je v rovinaté krajině východního Polska vidět už z velké dálky. Letí nízko a přibližuje se rychle. Na jeho pravém i levém boku sedí voják s kulometem. Stroj udělá několik manévrů a zase mizí.

Čeští vojáci pomáhají střežit polské nebe před ruskými drony už od loňského září, kdy jich sem pronikly dvě desítky, většina z nich ze sousedního Běloruska.

Hranice ruského spojence ve válce proti Ukrajině jsou od improvizované základny českých vrtulníkářů jen několik desítek kilometrů, a návštěvu reportérů proto doprovází přísná bezpečnostní pravidla.

„Raději si vypněte mobil, abyste se nepřipojili k běloruskému operátorovi,“ nabádají vojáci. „Tady nejsme někde na cvičení, ale v ostrém nasazení,“ upozorňují několikrát, proč dodržování opatření ohledně bezpečnosti striktně vyžadují. „Kdo pokyny poruší, okamžitě ho odvezeme za bránu,“ varuje novináře jeden z nich.

Dnes je klid, cvičných i skutečných vzletů zažila jednotka Heli Unit za necelý rok svého nasazení několik. Pokud Poláci zachytí pohyb dronů poblíž svých hranic, vysílají do akce buď své letectvo, anebo české vrtulníky.

„Ochrana polských hranic vyhodnotí, jak je hrozba adekvátní, a my případně vzlétneme. Navádí nás na cíl. Pokud cíl zmizí z obrazovky, znamená to, že byl sestřelen, deaktivován nebo prostě spadl, to my nevíme. Do poslední chvíle ho vyhledáváme,“ popisuje velitel české vrtulníkové jednotky major V. Š. s tím, že žádný sestřel ruského dronu si ještě nepřipsali.

„Systém je nastavený tak, aby sem dron nedoletěl. A když sem přesto doletí, tak by se měl sestřelit, zatím se střílet nemuselo,“ upřesňuje major.

Češi dobře vědí, že jsou tady pod neustálým běloruským dohledem. Už jen proto, že radarům nebrání „ve výhledu“ žádný kopec.

„Věřím tomu, že běloruská strana o každém našem vzletu dobře ví, stejně tak my víme o každém vzletu na jejich straně. To prostě s rovinatou krajinou souvisí,“ krčí rameny major. Odstrašení agresora od provokací nebo případného útoku je hlavní důvod, proč jsou tady.

„Nám vyhovuje, že nás vidí. Vědí tak, že se tady něco děje a že situaci nebereme na lehkou váhu,“ dodává velitel Heli Unit s tím, že čeští vojáci mohou zasáhnout kdekoliv podél polsko-běloruské hranice, jejich dva americké stroje UH-1Y Venom mají totiž dolet až 600 kilometrů.

Jde o vůbec první nasazení nových amerických vrtulníků, které ministerstvo obrany pro české vojáky koupilo v roce 2019. V předchozích měsících tu Češi létali ještě na starých strojích ruské výroby Mi-171Š.

Polsko požádalo Prahu o pomoc s ochranou východní hranice NATO loni na začátku září. Český generální štáb si tehdy vyhodnotil, že proti dronům za několik tisíc dolarů nemá smysl posílat nadzvukové letouny s násobně dražšími raketami.

„Na základě zkušeností, které mají s působením proti dronům naši ukrajinští partneři, jsme se rozhodli nasadit vrtulníkovou jednotku,“ vysvětluje na betonovém plácku před jedním ze strojů generál Jaroslav Míka z velitelství pro operace.

„Válka není jenom o zbraních a vybavení, ale také o ekonomice. Nedává smysl střílet Patriotem (americký pozemní systém protivzdušné obrany, pozn. red.) na levný Šahíd (levný dron íránské výroby, pozn. red.), není to udržitelné. Odpovědí je použít vrtulníky,“ doplňuje kontext Míka. Navíc mohou vrtulníky dobře manévrovat a vzlétnou bez problému právě i z provizorního letiště uprostřed lesů, jako je to, na kterém působí čeští vojáci.

„Vrtulníky jsou velmi efektivní proti dronům. Jsou schopné použít palubní zbraně a kanónovou munici, která je nesrovnatelně levnější (než rakety nadzvukových systémů nebo systému pozemní protivzdušné obrany), a proto i ta ekonomická efektivnost vychází mnohem lépe,“ souhlasí s ním velitel 22. základny vrtulníkového letectva generál Petr Slíva.

Sestřelování dronů pomocí vrtulníků si čeští vojáci trénovali ještě před přesunem do Polska na leteckých simulátorech i ve vojenských výcvikových prostorech.

„Toto je disciplína, která se dlouho necvičila. Většina našich hlavních úkolů je podpora pozemních sil, blízká palebná podpora a podobně. Nepamatuji si, že bychom v minulosti byli vycvičení tak, abychom byli schopni zasahovat nějaké malé drony. To se teď změnilo,“ říká velitel jednotky major V. Š.

„Může se zdát, že se ohledně protivzdušné obrany v Česku nic neděje, ale děje. Armáda nečeká na nějaký zázrak s procenty HDP, ale cvičíme s tím, co máme,“ dodává generál Míka.

Stovka lidí s technikou se přesunula na východ Severoatlantické aliance během několika málo dní od polské žádosti. Kromě pilotů a palubních operátorů jsou tu také technici, logistici, vojenští hasiči nebo IT specialisté.

„Je to poprvé, co jsme vyjeli jako kompaktní jednotka. Máme tady s sebou všechno, co potřebujeme, a dokážeme fungovat nezávisle na okolí. Dřív vyjížděla jenom naše letecká část a podporu nám poskytoval někdo jiný, třeba Američané nebo Němci,“ porovnává jeden z vojáků aktuální nasazení se svými předchozími zkušenostmi z Afghánistánu.

Vojáci tu pracují ve směnách, vzlétnout jsou připravení kdykoliv ve dne i v noci. „Koloběh tady nikdy nekončí. Vzbudíte se, odsloužíte si den, užijete si nějakou chvíli volna, a další den zase,“ přibližuje major V. Š.

Moc na výběr, jak volný čas trávit, nemají, základnu téměř neopouští. Jeden z vojáků říká, že většinu volna tráví v posilovně, kterou si tu zřídili.

Vojáci na východě Polska rotují po třech až čtyřech měsících. Během několika týdnů je sem přijede vystřídat nová „parta“, tentokrát se stroji AH-1Z Viper, i pro tyto vrtulníky to bude první nasazení v ostré operaci.

Aktuálně má česká armáda osm strojů UH-1Y Venom a čtyři AH-1Z Viper. Ministerstvo obrany je koupilo od americké firmy Bell za necelých 15 miliard v roce 2019. Poslední kusy dorazily na vrtulníkovou základnu v Náměšti nad Oslavou v létě 2024.

Dalších osm vrtulníků stejného typu česká armáda dostane od Spojených států za pomoc Ukrajině. Vojáci je očekávají v letech 2027 a 2028. Celkem tak české letectvo bude mít v blízké době dvacet amerických vrtulníků.